„Kdo je to vlastně Brundibár?“


„Kdo je to vlastně Brundibár?“

Muzikál věnován všem židovským dětem, které se nemohly stát dospělými


Kdo je Brundibár 1Žáci Církevní základní školy a mateřské školy v Třinci každým rokem připravují pro rodiče, širokou veřejnost a okolní školy v Třinci muzikál. V roce 2009  si  u příležitosti 70. výročí od vypuknutí 2. světové války připravili v rámci školního projektu „Židovské děti a válka“  muzikál „Kdo je to vlastně Brundibár?“.

Muzikál vznikl  na námět známé dětské opery Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistra  Brundibár. Opera, kterou děti hrály v době 2. světové války v Terezíně až 55 krát, zaujala naše žáky a učitele  hned od začátku nacvičování. Děti se mohly seznámit nejen s krásnými písněmi, ale i zajímavou historií vzniku a předváděním této opery. Na základě knížky Děvčata z pokoje 28 autorky Hannelore Brenner- Wonschickové mohli žáci  nahlédnout do života v Terezíně, z  památníků děvčat se dozvídali o jejich nejtajnějších touhách a přáních. Mezi jinými se seznámili s postavou Anny Flachové, která se shodou okolností narodila právě zde, na Slezsku, v nedalekém Cieszynie a hrála v Brundibáru jako dítě ve všech 55 představeních.

Kdo je Brundibár 2Dne 17. 12. 2009 se v divadelním sále Kulturního domu Trisia sešlo 600 diváků, aby shlédli toto muzikálové představení . Na druhý den 18. 12. 2009 se diváky stali žáci okolních základních škol. Velkým překvapením a zážitkem pro žáky, ale i učitele a rodiče byla přítomnost paní Anny Hanusové, roz. Flachové na premiéře představení. Její zajímavé vyprávění z doby pobytu v Terezíně zaujalo děti natolik, že další otázky neměly konce.  Svým   přístupem  k životu, laskavým a vřelým  vztahem  k dětem, byla  paní Hanusová pro všechny přítomné velkým svědectvím o tom, že láska může být  silnější než nenávist.

Mgr. Monika Guńková, ředitelka školy


Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.