20. výročí vzniku vzdělávacího oddělení Památníku Terezín

V letošním roce si připomínáme 20 let činnosti vzdělávacího oddělení Památníku Terezín, pracoviště, které se specializuje zejména na bezprostřední práci se školní mládeží pořádáním vzdělávacích seminářů o roli Terezína v době druhé světové války. Zpočátku to nebyl úkol jednoduchý, neboť po politické změně v roce 1989 došlo k masivnímu poklesu zájmu o terezínskou problematiku ze strany nejmladších domácích návštěvníků Památníku. Ten je již ovšem naštěstí minulostí.

Semináře pro školní skupiny – prohlídka expozice s lektorem VO

Semináře pro školní skupiny – prohlídka expozice s lektorem VO

Program seminářů připravovaných pro české školy byl zpočátku koncipován pouze jako jednodenní. Nicméně určitou změnu v této věci přinesl rok 1997 zprovozněním ubytovny v terezínských Magdeburských kasárnách. V důsledku toho pak mohla být rozšířena nabídka vzdělávacího oddělení také o vícedenní semináře. O několik let později k těmto ubytovacím prostorám přibyly ještě další ve Fučíkově ulici. Náplň vícedenní i jednodenní výuky je tvořena přednáškami, workshopy, prohlídkami, filmovými projekcemi s komentářem, besedami s pamětníky apod. Oddělení v současné době využívá 6 učeben, jedna je navíc vybavena dvaceti počítačovými stanicemi. Semináře však nejsou určeny pouze české školní mládeži, ale i zahraniční, zejména z německy mluvících zemí. O tu se starají dobrovolní pracovníci z Německa a Rakouska, kteří jsou do Památníku Terezín vysíláni vždy na jeden rok německou organizací Aktion Sühnezeichen Friedensdienste – ASF a rakouskou institucí Gedenkdienst.

Ubytovací prostory pro seminaristy, Středisko setkávání v Magdeburských kasárnách v Terezíně.

Ubytovací prostory pro seminaristy, Středisko setkávání v Magdeburských kasárnách v Terezíně.

Semináře pro školy nejsou jedinou náplní práce vzdělávacího oddělení. Od poloviny 90. let jsou například každoročně vyhlašovány umělecké soutěže pro mládež, kde účastníci řeší témata spojená s nebezpečím antisemitismu, rasismu, totalitarismu apod. V letošním roce byl vyhlášen již XVIX. ročník literární  a XVII. ročník výtvarné soutěže (více bude ve Zpravodaji 3/2013). Z nejlepších prací každý rok sestavujeme putovní výstavy, kterou jsou instalovány na mnoha místech České republiky. Soutěže jsou financovány zejména z finančního daru bývalé vězeňkyně terezínského ghetta Hany Greenfieldové.

Památník Terezín se angažuje i na poli dalšího vzdělávání pedagogů. Počátky této práce byly velmi skromné. Ve spolupráci s Okresním školním úřadem v Litoměřicích byly nejdříve pořádány cykly přednášek o historii regionu s přihlédnutím k 2. světové válce, terezínským represivním zařízením a pobočce KT Flossenbürg v Litoměřicích. Na ty poté navázaly několikadenní semináře pořádané Památníkem Terezín ve spolupráci s německou organizací Aktion Sühnezeichen Friedensdienste – ASF, kterých se zúčastňovali čeští i němečtí učitelé a jež nakonec přerostly v pravidelné česko-braniborské semináře. V současné době se na jejich organizaci podílejí velkou měrou některé z partnerských organizací Památníku Terezín (Národní institut dalšího vzdělávání – NIDV, Regionale Arbeitsstellen für Ausländerfragen, Jugendarbeit und Schule Brandenburg – RAA Brandenburg). Mimo to pořádá Památník Terezín od roku 2000 pravidelný cyklus školení pro české učitele v úzkém sepětí s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a ve spolupráci s mnoha českými i zahraničními organizacemi. Struktura těchto seminářů je v současnosti čtyřstupňová: 1. a 2. stupeň se konají v České republice (Památník Terezín, Židovské muzeum v Praze), 3. stupeň v některé evropské instituci podobného zaměření jako Památník Terezín (Památník Ravensbrück, Státní muzeum Auschwitz-Birkenau v Osvětimi) a 4. stupeň od roku 2005 probíhá v izraelském Yad Vashem v Jeruzalémě. Pořádání těchto seminářů je přímým důsledkem konference s názvem Fenomén holocaust, která probíhala v Praze a Terezíně pod záštitou prezidenta České republiky Václava Havla v roce 1999. Pedagogické semináře jsou od roku 2005 ovšem organizovány také pro učitele ze Slovenské republiky, od roku 2010 z Francie a příležitostně též z jiných zemí (například z Dánska).

Webové stránky k projektu „Za pomníčky“

Webové stránky k projektu „Za pomníčky“

Vedle výše uvedených pravidelně se opakujících vzdělávacích akcí jsou nárazově realizovány i další projekty, v jejichž rámci jsou zejména vytvářeny vzdělávací materiály určené českým pedagogům a jejich žákům. Jmenujme ty, které byly realizovány v posledních letech. V prvé řadě se jedná o publikaci „Ghetto Terezín, holokaust a dnešek“, jež je jedním z výstupů projektu, který probíhal v letech 2007-2009 v úzké spolupráci s USC Shoah Foundation Institute. Publikace je také v elektronické verzi dostupná na internetových stránkách výše uvedené instituce (více Zpravodaj 1/2010). Nejnovějším počinem oddělení je spuštění webu pro mládež a pedagogy „Školákem v protektorátu“ (Zpravodaj 1/2013), který obsahuje velké množství zajímavostí a faktů ze života školní mládeže v době protektorátu a též metodické materiály pro učitele. Součástí práce na této webové stránce bylo i vytvoření workshopů na dané téma, které jsou v nabídce pro školní skupiny. Jako poslední z projektů si jmenujme „Za pomníčky“ (Zpravodaj 1/2012).

Uplynulých 20 let bylo pro Památník Terezín naplněno bohatou vzdělávací činností. Zdůrazněme ovšem, že bez podpory mnoha partnerských institucí, orgánů státní správy i jednotlivců by výsledky jeho práce byly chudší. Vy všichni, kteří jste nás v uplynulém dvacetiletí podporovali, přijměte, prosím, bezmezné poděkování.

 Šp

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.