Zpravodaj 1/2017

Poštovní styk mezi protektorátem a ghettem

Charlotta Burešová: Interiér úřadu (pošta), 1944, Památník Terezín, PT 5544, © MUDr. Radim Bureš.

Charlotta Burešová: Interiér úřadu (pošta), 1944, Památník Terezín, PT 5544, © MUDr. Radim Bureš.

Poštovní styk jako nástroj komunikace vězňů s venkovním světem patřil ze strany vedení ghetta k nejpřísněji sledovaným oblastem a podléhal zvláštním předpisům. Po nejrůznějších omezeních v prvních měsících existence ghetta se pravidelný poštovní styk začal rozvíjet od září 1942. Při korespondenci s okolím museli vězni respektovat řadu průběžně upravovaných podmínek, v zásadě však bylo třeba splňovat následující pravidla: snadno čitelné sdělení muselo být napsáno výhradně v německém jazyce a nesmělo překročit rozsah třiceti slov či jednu stranu malé dopisnice. Striktně byl definován také okruh zakázaných témat – texty s politickým obsahem byly nepřípustné, pisatelé se nesměli urážlivě vyjadřovat o říši a jejích představitelích, zákaz se vztahoval i na jakékoliv negativní informace o životních poměrech v ghettu apod. Z těchto omezení pak vycházelo víceméně unifikované sdělení, že se pisateli daří dobře.

Charlotta Burešová: Na poště – balíková přepážka, 1942 - 1945, Památník Terezín, PT 12468, © MUDr. Radim Bureš.

Charlotta Burešová: Na poště – balíková přepážka, 1942 – 1945, Památník Terezín, PT 12468, © MUDr. Radim Bureš.

Zvláštní pozornost byla věnována cenzuře informací. K poštovnímu styku používali vězni speciální dopisnice, které získávali prostřednictvím terezínské židovské samosprávy. Po napsání putoval dopis do rukou cenzora v židovské samosprávě tábora. Cenzor obsah zkontroloval a dopis označil razítkem s písmenem „Z“ (odvozeno od německého slova Zensur = cenzura) a svým vlastním cenzorským číslem. Tímto úkonem převzal cenzor odpovědnost za nezávadný obsah dopisu a psaní mohlo být předáno k další cenzuře prováděné na velitelství SS. Teprve po kontrole esesmany byly dopisy odesílány z Terezína dál. V případě, že byl adresátem obyvatel Protektorátu Čechy a Morava, byl dopis z Terezína dopraven kurýrní cestou do pražské Ústředny pro židovské vystěhovalectví, kde pracovníci Židovské obce dopisy vyzvedávali, třídili a teprve poté byly poštou odesílány adresátovi.

Charlotta Burešová: Pošta v Terezíně, 1944, Památník Terezín, PT 5540, © MUDr. Radim Bureš.

Charlotta Burešová: Pošta v Terezíně, 1944, Památník Terezín, PT 5540, © MUDr. Radim Bureš.

Vzhledem k obrovskému množství obyvatel ghetta a zároveň omezeným kapacitám vězeňského úřednického aparátu, který korespondenci cenzuroval, evidoval atd., směli vězni odesílat dopisy jen v určených turnusech. Délka turnusů se průběžně měnila a pohybovala se v rozpětí přibližně dvou až tří měsíců. Pakliže pisatel porušil regule dané pro písemný styk, např. obsahem dopisu nebo jeho úpravou, byl mu dopis vězeňským cenzorem vrácen s možností urychleně napsat dopis nový. Pokud ani druhé psaní neodpovídalo stanoveným pravidlům, musel jeho autor počkat, až přijde na řadu v dalším turnusu. I přes stanovené turnusy, zavedené kvůli náročné administraci vězeňské korespondence, dosahoval objem zásilek obrovských rozměrů.

Vedle oficiální vězeňské korespondence existovala v ghettu také nelegální cesta, kterou vězni odesílali či přijímali poštu od svých příbuzných či přátel. Do tajného doručování zásilek se zapojili někteří četníci, ale také jednotlivci.

Dopisnice z ghetta Terezín od Margarete Zemanek pro Idu Svobodovou, datovaná 24. 5. 1942, se znakem cenzora, 1. strana, APT A 7859/K43/Gh.

Dopisnice z ghetta Terezín od Margarete Zemanek pro Idu Svobodovou, datovaná 24. 5. 1942, se znakem cenzora, 1. strana, APT A 7859/K43/Gh.

K nezištně pomáhajícím jednotlivcům patřil například Josef Bleha pocházející z Terezína, kde vedl malou trafiku. Kontakt mezi ním a vězni vznikl hned v počátku fungování ghetta a pokračoval i po rozpuštění obce Terezín v únoru 1942 a Blehově následném přestěhování do sousedních Bohušovic. Na jaře roku 1943 gestapo jeho ilegální činnost odhalilo. Josef Bleha byl poté zatčen a uvězněn v policejní věznici gestapa v Malé pevnosti, odkud byl později poslán do německého koncentračního tábora. Po osvobození se vrátil do Bohušovic, o své podpoře terezínských vězňů však nemluvil. Za své humánní zásluhy byl Josef Bleha posmrtně oceněn titulem Spravedlivý mezi národy, udělovaným izraelským Památníkem holocaustu Jad Vashem.

Dopisnice z ghetta Terezín od Margarete Zemanek pro Idu Svobodovou, 2. strana, APT A 7859/K43/Gh.

Dopisnice z ghetta Terezín od Margarete Zemanek pro Idu Svobodovou, 2. strana, APT A 7859/K43/Gh.

Vězeňská pošta zajišťovala vedle písemných zásilek také doručování táborové úřední pošty, balíků atd. Balíky určené vězňům přicházely do Terezína někdy porušené a zčásti vykradené, místní velitelství SS navíc některé zásilky občas zadrželo a vězňům vůbec nepředalo. To platilo zejména v případě balíků zasílaných do ghetta různými zahraničními organizacemi bez udání konkrétního adresáta. U balíků adresovaných konkrétním jednotlivcům byla situace lepší, k jistotě o jejich doručení navíc přispělo potvrzení o příjmu, zavedené v polovině roku 1943. Ve stejném období došlo také k zavedení tzv. připouštěcích známek, kterými velitelství SS regulovalo, fakticky ale snížilo množství balíků zasílaných do ghetta.

Připouštěcí známka na balík, ATP A 12769/K45/Gh.

Připouštěcí známka na balík, ATP A 12769/K45/Gh.

Uvedená opatření se mnoha vězňů nijak nedotkla, neboť mimo území ghetta neměli nikoho, kdo by jim balík zaslal. Ti šťastlivci, kteří do zavedení připouštěcích známek dostávali balíky třeba i častěji, však byli naráz ochuzeni, neboť získání připouštěcí známky bylo opět podřízeno stanoveným turnusům, mimo něž nebylo možné balíky do Terezína posílat. Připouštěcí známky však měly ještě jednu funkci – díky přesné evidenci odesílatelů balíků získal nacistický policejní aparát protektorátu přehled o těch obyvatelích Čech a Moravy, kteří vůči Židům vězněným v Terezíně projevovali tímto způsobem své sympatie.

Každý odesílatel byl povinen vložit do zásilky přesný soupis obsahu, který byl v Terezíně při předávání balíku za účasti příjemce kontrolován. Balík nesměl obsahovat zakázané věci jako cigarety, tabák, hodinky atd., i přes tato omezení ale představoval pro každého příjemce značné přilepšení. U spoluvězňů pak tito šťastlivci vzbuzovali často závist, neboť balík vylepšil nejen materiální výbavu vězně, ale obohatil ho také o tolik potřebné potraviny. Právě potraviny v balících byly lákadlem pro vězně zaměstnané na poště. Někteří z nich, sužování hladem, svodům neodolali, avšak po přistižení při krádeži následovaly přísné tresty.

Umístění centrální pošty se v areálu ghetta v průběhu války několikrát změnilo. K tomuto účelu byl využíván například objekt bývalé zbrojnice, přízemí objektu L 414 na náměstí (dnešní čp. 612) a jiné.

Šm

Mezinárodní seminář pro pedagogy

Christina Chavarria (USA) představuje svůj workshop Přístupy k výuce o popírání holokaustu, listopad 2016, foto: Pavel Straka, Památník Terezín.

Christina Chavarria (USA) představuje svůj workshop Přístupy k výuce o popírání holokaustu, listopad 2016, foto: Pavel Straka, Památník Terezín.

Ve dnech 24. – 27. 11. 2016 proběhl v Památníku Terezín již 16. ročník semináře „Holokaust ve vzdělávání“, jehož se zúčastnilo 53 českých učitelů. Zatímco první stupeň celého vzdělávacího cyklu „Jak vyučovat o holokaustu“ je obsazen pouze českými lektory, na listopadový jsou zváni i přednášející ze zahraničních institucí (izraelský památník Jad Vašem, polské Státní muzeum Auschwitz-Birkenau v Osvětimi, americké United States Holocaust Memorial Museum, německý Dům konference ve Wannsee, nizozemský Dům Anny Frankové). Jejich cílem je seznámit české posluchače s metodikami a pohledem na problematiku vyučování o holokaustu ve jmenovaných organizacích. Nechyběli však již tradičně ani domácí lektoři; přítomni byli zástupci Židovského muzea v Praze, Institutu Terezínské iniciativy či Člověka v tísni, o romském holokaustu hovořil Petr Lhotka, z pořádajícího Památníku Terezín přednesli své příspěvky historici Jan Roubínek a Vojtěch Blodig.

Účastníci semináře během workshopu Marie Smutné, listopad 2016, foto: Pavel Straka, Památník Terezín.

Účastníci semináře během workshopu Marie Smutné, listopad 2016, foto: Pavel Straka, Památník Terezín.

Inspirativní bylo i představení práce žáků ze ZŠ v Trmicích u Ústí nad Labem, kteří pracovali pod vedením svých učitelek Jindřišky Waňkové a Jitky Löblové na výzkumu v rámci projektu Zmizelí sousedé (Zmizelí Langweillovi). Kromě badatelské práce představili i dva krátké animované filmy, které vycházely z práce nad tématem.

Večery byly pak věnovány umělecké tvorbě spojené s holokaustem, nejen z českého prostředí. Vedle projekce klasického filmu Alfréda Radoka Daleká cesta (1948) to bylo čtvrteční vystoupení Dismanova rozhlasového dětského souboru za klavírního doprovodu Michala Macourka s dětskou operou Brundibár Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistra. V sobotu vystoupil Jaroslav Achab Haidler z labskoústeckého divadla Činoherák s představením jednoho herce Pan Theodor Mundstock na motivy stejnojmenné novely Ladislava Fukse.

St

Akce, výstavy a semináře Památníku Terezín v roce 2017

Tak jako byl loňský rok 2016 bohatý na nejrůznější akce pořádané Památníkem Terezín, i letos se můžeme těšit na řadu událostí spojených s jeho činností.

27. ledna jsme si připomenuli Den památky obětí holokaustu, a to tentokrát společnou vzpomínkovou akcí Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, Federace Židovských obcí v ČR, Bavorského zemského sněmu a Nadace bavorských památníků.

Uctění památky obětí holokaustu 27. ledna 2017 v prostoru bývalého krematoria v Litoměřicích, leden 2017, foto: Radim Nytl, Památník Terezín.

Na jaře, 24. dubna proběhne každoroční vzpomínková akce Jom ha´ šoa na paměť obětem holokaustu, během níž jsou nahlas čtena jména zemřelých, kteří byli vězněni v terezínském ghettu.

Třetí květnová neděle (letos 21. května 2017) je již neodmyslitelně spojena s Terezínskou tryznou, během které jsou uctěny oběti nacistické perzekuce. Vzpomínková akce se koná na Národním hřbitově před Malou pevností. Této slavnosti bude ovšem v prvních květnových dnech předcházet připomenutí 70. výročí založení památníku, k němuž došlo 6. května 1947.

Dne 27. června vzpomeneme výročí popravy JUDr. Milady Horákové, která byla v době nacistické perzekuce vězněna v Policejní věznici v Malé pevnosti.

17. září se pak uskuteční Tryzna Kever Avot, uctění židovských obětí nacistické genocidy v českých zemích.

Kromě těchto významných vzpomínkových akcí proběhne na půdě Památníku Terezín i řada výtvarných výstav. Připomenuty a představeny budou např. kresby z KT Mauthausen bývalého vězně Zbyňka Sekala, či výtvarná díla současných umělců Václava Špaleho, Patrika Hábla či Francine Mayran. Památník Terezín taktéž chystá řadu vlastních výstav, ať už se jedná o plakáty z období let 1947-2017, přírůstky sbírek Památníku Terezín či výstavu prací žáků a studentů, kteří se zúčastní výtvarné soutěže, jež je každoročně pořádána vzdělávacím oddělením Památníku Terezín.

A právě letos proběhne již XXIII. ročník literární a XXI. ročník výtvarné soutěže, tentokrát s názvem Je minulost stále živá? Své práce budou moci žáci a studenti zasílat nejpozději do 18. dubna. 7. června se pak na slavnostním vyhlášení v kině Muzea ghetta dozvíme, která díla byla oceněna.

Ve výčtu aktivit Památníku Terezín, respektive vzdělávacího oddělení nelze opomenout ani semináře pro pedagogy. Opět proběhnou semináře všech čtyř stupňů, Jak vyučovat o holokaustu, a to ve dvou termínech 17. – 19. března a 31. března – 2. dubna, oba konané v Terezíně. Na podzim se pak uskuteční II., navazující stupeň Holokaust ve vyučování taktéž v Terezíně, dále III. stupeň ve Státním muzeu Auschwitz-Birkenau a IV. stupeň v izraelském památníku Yad Vashem. Kromě toho je pro absolventy všech čtyř stupňů připraven i V. stupeň semináře v Polsku a Terezíně. Těší nás, že zájem o problematiku holokaustu a terezínského ghetta opět projevili učitelé z Dánska, Velké Británie a Polska, které u nás na pedagogických seminářích po roce rádi uvítáme.

Detailnější informace z průběhu většiny těchto akcí bude Zpravodaj Památníku Terezín přinášet vždy v aktuálním čísle.

Šv

Nová publikace Židé v Dobříši

Titulní strana publikace Židé v Dobříši.

Titulní strana publikace Židé v Dobříši.

V listopadu loňského roku vyšla kniha Židé v Dobříši autorky Jindřišky Rosenbaumové (nar. 1983, dříve Telenské), která se na sedmdesáti stranách publikace pokusila zmapovat historii tamní židovské komunity. Zdařilým způsobem tak přiblížila život dobříšských Židů za období čtyř století, a to včetně jejich bohatého kulturního a společenského života či nezanedbatelných podnikatelských záměrů, které město proslavily v oděvním průmyslu.

O to víc nás tato skutečnost těší, neboť autorka, v rámci dřívějších studií na Střední pedagogické škole v Berouně, absolvovala v roce 2002 vícedenní program vzdělávacího oddělení Památníku Terezín. Tato zkušenost částečně přispěla k tomu, že se rozhodla pro pozdější studium judaistiky-husitské teologie na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy. V současné době vede odborné workshopy v Muzeu Dobříš a kromě jiného je autorkou tamní stálé židovské expozice.

Šv

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku