Zpravodaj 2/2012

Heydrichiáda a terezínská represivní zařízení

14-tiletá Jindřiška Nováková, která odvezla Kubišovo kolo po atentátu na R. Heydricha

14-tiletá Jindřiška Nováková, která odvezla Kubišovo kolo po atentátu na R. Heydricha také prošla policejní věznicí v Malé pevnosti v Terezíně. Z Terezína byla též deportována do KT Mauthausen, kde byla zavražděna 23. října 1942, APT 4053

Od atentátu na Reinharda Heydricha uplynulo v tomto roce již 70 let. Situace, která nastala v Protektorátu Čechy a Morava po atentátu, měla své dopady i na život v terezínském ghettu a policejní věznici gestapa v Malé pevnosti.

V protektorátě bylo 28. 5. 1942 vyhlášeno stanné právo, což umožňovalo nacistům poslat člověka do vězení či dokonce na smrt bez soudu. Okupanti se v první řadě snažili dopadnout atentátníky a lidi, kteří jim pomáhali, přičemž zatýkali a popravili tisíce českých občanů.

Policejní věznice gestapa v Malé pevnosti

Jedněmi z těch, kteří pocítili dopad stanného práva, byli studenti z Roudnice nad Labem. 20. června 1942 byla do Malé pevnosti dopravena skupina 84 žáků dvou roudnických škol. Záminkou k jejich zatčení bylo udání, že připravují atentát na Alfréda Bauera, řídícího učitele německé obecné školy v Roudnici n. L. (viz Zpravodaj 4/2011).

V policejní věznici bylo po vypálení obce Lidice vězněno též několik lidických žen.

Vězni spojení s atentátníky Janem Kubišem a Josefem Valčíkem

Od léta 1942 byla v policejní věznici gestapa vězněna skupina, kterou i samotní vězni označovali jako “parašutisté“. Jednalo se o osoby příbuzné a pomocníky atentátníků J. Kubiše a J. Valčíka. Terezínští dozorci si na nich vylévali zlost a uplatňovali ten nejtvrdší režim.

Byly tu vesměs celé rodiny včetně dětí. O těch se gestapo teprve rozhodovalo, co s nimi udělá.

Dopisnice Antonína Valčíka (bratra Josefa Valčíka) z věznice gestapa v Malé pevnosti

Dopisnice Antonína Valčíka (bratra Josefa Valčíka) z věznice gestapa v Malé pevnosti, APT 6912

Nakonec pražská řídící úřadovna vyslala dva autobusy, které odvezly děti mladší 14 let k internaci do sirotčince v Krči. Všem přítomným vězňům utkvěly v paměti srdceryvné scény při odebírání těchto dětí matkám, které tušily, že je už možná nikdy neuvidí.

Dne 29. září 1942 byl nad 252 osobami v akci „parašutisté“ německým stanným soudem vynesen rozsudek smrti. Nikdo z nich u soudu nestál, nikdo nebyl s tímto rozsudkem seznámen. Pak přišel 21. říjen 1942, který posunul dění kolem této skupiny v Terezíně k tragickému konci.

Jak vzpomínali na poslední hodiny života těchto nevinných osob spoluvězni?  Zde jsou některé postřehy a sdělení Josefa Mojžíše a Františka Rafaje, uvězněných rovněž v Malé pevnosti: Pozdě večer vyhlášení poplachu a nástup cel 1. dvora. Celý dvůr byl jasně nasvícen reflektory. Mluvilo se o transportu. U kanceláře velitele dvora se shromáždili dozorci i s Jöcklem. Byl přečten došlý rozkaz a následně vyvolávána jména příslušníků rodin Kubišů, Valčíků, rodiny Svatošovy, Fafkovy a jiných. Zjištěné osoby přecházely na vedlejší dvůr, kde se převlékaly a řadily do pětistupů.

 22. říjen 1942

Ráno byly k seřazeným mužům přivedeny ze dvora i ženy a celý průvod asi 300 vězňů odešel z Malé pevnosti směrem k bohušovickému nádraží. Provázelo je neustálé pobízení a řev strážných. Na nádraží stál zvláštní vlak, kterým všichni odjeli směr Praha. Tehdy měli ještě kapku naděje, že je vezou k soudu. Vlak však pokračoval stále na jih, tedy do KT v Rakousku.

Panenka vyrobená v policejní věznici gestapa příbuznou J. Valčíka Terezií Beňovou a zaslaná z Malé pevnosti dětem, APT 1509_1

Panenka vyrobená v policejní věznici gestapa příbuznou J. Valčíka Terezií Beňovou a zaslaná z Malé pevnosti dětem, APT 1509_1

Ve stanici Mauthausen zastavili kolem půlnoci. Dále je hnali několik kilometrů až do brány tábora, který je již očekával. Jak si všiml vězeň Rafaj, ženy s nimi na tamní seřadiště nepřišly. (F. Rafaj přijel spolu s několika desítkami dalších vězňů v tomto transportu, nepatřil však do skupiny příbuzných a pomocníků atentátníků. Přežil.)

23. říjen 1942

Nastoupení muži byli ještě v noci pod světly reflektorů pečlivě zkontrolováni

SS many a poté rozděleni na dvě skupiny. První tvořili „parašutisté“, druhou ti ostatní. Následovala snad koupel v místních sklepních umývárnách. Jak F. Rafaj vzpomíná, ozýval se odtud hrozný nářek, jak byli kamarádi z první skupiny mláceni. Vyběhli celí zkrvavení a potlučení. Někteří řádění nepřežili. Do sprch šla následně i druhá skupina, ta dostala dokonce i oblečení. Když je kápové vyhnali na nádvoří, ti první zde již nestáli.

 24. říjen 1942

Strážní věž v KT Mauthausen, APT 5452

Strážní věž v KT Mauthausen, APT 5452

Tento den proběhla hlavní likvidace skupiny 252 osob dopravených z Terezína a obviněných z nepřátelství k Německu a napomáhání k atentátu na R. Heydricha.    Muži byli zastřeleni ranou do týla, ženy zahynuly v plynové komoře. Ve skupině bylo i dvanáct mladistvých do 17 let.

    Počátkem roku 1943 obdrželi příbuzní povražděných v Mauthausenu úmrtní oznámení. Srovnáním údajů na těchto úředních dokladech bylo zřejmé, že umírali minutu po minutě.

Ghetto v Terezíně

Také terezínské ghetto ovlivnil atentát a odvetné akce nacistů. S ghettem je velmi úzce spjata lidická tragédie. Podle vzpomínek pamětníků bylo z Terezína 10. června 1942 vypraveno komando 30 mužů. Naložili je do nákladního auta přikrytého plachtou, kde byl sud s chlorovaným vápnem a halda krumpáčů. Muži netušili, kam jedou. Nejprve se domnívali, že jedou na Kladno, kde se asi stalo důlní neštěstí.  Byli však dovezeni do Lidic. Poté, co došli na Horákův statek, pochopili, co na ně čeká. 36 hodin kopali hromadný hrob, přičemž téměř neodpočívali. Také nedostali žádné jídlo, nemohli se vyspat. Kdo již nemohl, byl bit. Po vykopání hrobu museli terezínští vězni vysvléci mrtvé muže, veškeré cennosti odevzdat nacistům. Poté je pohřbili. Pod pohrůžkou smrti museli Židé slíbit, že nikde nebudou hovořit o tom, co v Lidicích prožili. Po návratu do ghetta si mohli muži 2 dny odpočinout a poté se vrátili do své práce.

Doris Grozdanovičová, roz. Schimerlingová zachycena při pasení ovcí, které byly do Terezína dovezeny z vypálených Lidic, APT 4423

Doris Grozdanovičová, roz. Schimerlingová zachycena při pasení ovcí, které byly do Terezína dovezeny z vypálených Lidic, APT 4423

Do Terezína pak převezli nacisté z Lidic pro svoji potřebu mnoho věcí a hospodářských zvířat: prádlo, koberce, záclony, šicí stroje, koně, krávy, ovce, kozy a slepice.

V ghettu proběhla 16. června 1942 tzv. pátrací akce. Židé museli pod dozorem četníků na kasárenských dvorech pochodovat kolem stolů, na nichž byly tabule s vyobrazením aktovky, pláště a jiných věcí, které patřily atentátníkům. Každý vězeň musel svým podpisem potvrdit, že tyto věci nezná.

Komando z ghetta v Panenských Břežanech

Zámek v Panenský Břežanech, APT 5184

Zámek v Panenský Břežanech, APT 5184

Ghetto Terezín bylo s Reinhardem Heydrichem svázáno i po jeho smrti, konkrétně s vdovou po Heydrichovi, Linou, která žila v zámečku v Panenských Břežanech. Ze židovských vězňů terezínského ghetta bylo v roce 1943 vytvořeno odloučené pracovní komando k práci na zmíněném zámku. Vězni zde pracovali většinou v zahradnictví, např. zasypávali rybník, na získaných plochách se pak vytvářely zelinářské plochy; v zámeckém parku se zalévaly stromy. Za sebemenší pokles pracovní morálky byla „kondiční“ cvičení (např. jízda s kolečkem vrchovatě naloženým kamením apod.). Lina Heydrichová podle vzpomínek pamětníků většinou stála u rohového okna budovy s dalekohledem a kontrolovala, jak vězni pracují. Při sebemenší nespokojenosti si stěžovala a pak bylo zle.

V mnoha případech byli následně vězni jak z komanda poslaného do Lidic, tak z komanda v Panenských Břežanech zařazeni do východních transportů z ghetta.

Chl, Se

Česko-izraelský přednáškový cyklus pro učitele

     Ve dnech 24. – 26. ledna 2012 se poprvé konal cyklus přednášek pro pedagogy na téma holokaust, popírání holokaustu a vzdělávání o holokaustu, a to díky spolupráci 4 organizací: izraelského památníku Yad Vashem, Židovského muzea v Praze, USC Shoa Foundation Institution a Památníku Terezín.

     Během tří dnů čtveřice lektorů  navštívila tři města v severních a západních Čechách a třikrát vystoupila se svými prezentacemi před pedagogy a studenty v těchto oblastech. Jednalo se o Ústí nad Labem, Klášterec nad Ohří a Varnsdorf.

     V rámci jednoho cyklu se tedy postupně představili přednášející, zastupující výše zmíněné organizace: Miriam Mouryc z Yad Vashem, která se zabývala problematikou výuky a vzdělávání na poli holokaustu s důrazem na roli, kterou v této oblasti plní památník Yad Vashem. Posléze vystoupila Zuzana Pavlovská z pražského Židovského muzea, která hovořila o novém workshopu Oddělení pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea, který byl zařazen do nabídky jejich vzdělávacích programů k připomínce 70. výročí transportů protektorátních Židů do ghetta Lodž. Třetím lektorem byl Martin Šmok, zastupující USC Shoa Foundation Institue. Představil institut, jeho založení, pracovní náplň a zejména pohovořil o archivu 52 000 digitalizovaných rozhovorů s pamětníky na dobu holokaustu po celém světě. Přiblížil možnosti spolupráce s archivem a institutem. Ve druhé části své prezentace se zaměřil na bezprostřední situaci Židů z Československa po jejich návratu z nacistických internačních zařízení. Jako poslední vystoupil ve dvou cyklech přednášek historik Památníku Terezín Dalibor Krčmář. Jeho tématem bylo „Popírání holokaustu“. Pokusil o jasné vymezení tohoto fenoménu, o vzniku popíračského hnutí, hovořil o hlavních popíračích a o problematice exaktního doložení existence plynových komor v Osvětimi. Ve Varnsdorfu, kde skupina vystupovala naposledy, zastoupil Dalibora Krčmáře vedoucí vzdělávacího oddělení Památníku Terezín Jan Špringl, který posluchačům přiblížil nové projekty a činnost tohoto oddělení Památníku Terezín.

Kr

Putování výstav Vzdělávacího oddělení Památníku Terezín v roce 2011

Letáček k výstavě „Jak můžeme dál žít?“

Letáček k výstavě „Jak můžeme dál žít?“

“Já a válka”

Kolekce obrázků ze soutěže Památníku Terezín v roce 2009 pod názvem Já a válka byla od 6. května 2011 k vidění v Infocentru v Kravařích u České Lípy. V tento den proběhla v Infocentru vernisáž výstavy. Součástí programu vernisáže, který připravili žáci zdejší školy pod vedením Mgr. Hany Tesárkové, byla též recitace básniček Hanuše Hachenburga, dětského vězně terezínského ghetta. Výstava zůstala v Kravařích přes prázdniny.

V říjnu 2011 byla instalována v Městské knihovně v Lounech, poté v rakovnickém muzeu v prostoru Galerie Samson. Následně si ji mohli prohlédnout návštěvníci v pobočce rakovnického muzea v Jesenici. 12. března 2012 slavnostním otevřením začala výstava těchto prací v Oddělení pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze. Slavnostní podvečer zpříjemnilo skladbami J. S. Bacha a P. Hindemitha kytarové trio Altera Pars.

Jak můžeme dál žít?

Soubor Vox Melodica 2 při vernisáži

Soubor Vox Melodica 2 při vernisáži

Nejzajímavější práce ze soutěže pro rok 2010 pod názvem Jak můžeme dál žít? měly mimoterezínskou premiéru v prostoru Židovské obce v Teplicích v září 2011. Další zastávkou se těmto výtvarným dílům stal mostecký evangelický sbor. Vernisáži, která se uskutečnila v listopadu 2011, byla přítomná i paní Erna Chaloupková, bývalá vězeňkyně terezínského ghetta, nyní žijící v Mostě. Z Mostu se výstava přestěhovala do prostoru litoměřické Diakonie Oka-mžik. Od počátku března 2012 byla kolekce kreseb k vidění v lounské pohřební židovské kapli.

St

Rozšíření expozic Památníku Terezín – replika mansardy v Dlouhé ulici

Interiér mansardy, APT 6563

Interiér mansardy, APT 6563

Památník Terezín již před několika lety zpřístupnil v Terezíně v Dlouhé ulici č. 17 modlitebnu z doby ghetta. V mansardě nad modlitebnou byly objeveny pozůstatky jednoho z tzv. kumbálků. Kumbálky byly jedním z typů nouzového ubytování vězňů terezínského ghetta. Vznikaly na půdách obytných či hospodářských objektů v Terezíně. Jednalo se o rozměrově velmi malé prostory, žilo zde vždy jen několik vězňů. Kumbálek však svým obyvatelům zajišťoval trochu soukromí, na rozdíl od hromadných ubikací (viz replika ubikace v Magdeburských kasárnách). Prostory nalezené nad modlitebnou byly zrekonstruovány do přibližně té podoby, jakou měly v době ghetta a nyní jsou součástí expozic Památníku Terezín.

Vchod do mansardy, APT 6489

Vchod do mansardy, APT 6489

Více informací ZDE

Akce a výstavy Památníku Terezín na III. čtvrtletí 2012

4. 9. 2012 – 20. 1. 2013 – Výstava: Plakáty Památníku Terezín k 65. výročí jeho vzniku (pokračování), dokumentární výstava, předsálí kina Malé pevnosti

9. 9. 2012 – Tryzna Kever Avot na Židovském hřbitově, od 11 hodin u krematoria na Židovském hřbitově

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku