Zpravodaj 2/2013

20. výročí vzniku vzdělávacího oddělení Památníku Terezín

V letošním roce si připomínáme 20 let činnosti vzdělávacího oddělení Památníku Terezín, pracoviště, které se specializuje zejména na bezprostřední práci se školní mládeží pořádáním vzdělávacích seminářů o roli Terezína v době druhé světové války. Zpočátku to nebyl úkol jednoduchý, neboť po politické změně v roce 1989 došlo k masivnímu poklesu zájmu o terezínskou problematiku ze strany nejmladších domácích návštěvníků Památníku. Ten je již ovšem naštěstí minulostí.

Semináře pro školní skupiny – prohlídka expozice s lektorem VO

Semináře pro školní skupiny – prohlídka expozice s lektorem VO

Program seminářů připravovaných pro české školy byl zpočátku koncipován pouze jako jednodenní. Nicméně určitou změnu v této věci přinesl rok 1997 zprovozněním ubytovny v terezínských Magdeburských kasárnách. V důsledku toho pak mohla být rozšířena nabídka vzdělávacího oddělení také o vícedenní semináře. O několik let později k těmto ubytovacím prostorám přibyly ještě další ve Fučíkově ulici. Náplň vícedenní i jednodenní výuky je tvořena přednáškami, workshopy, prohlídkami, filmovými projekcemi s komentářem, besedami s pamětníky apod. Oddělení v současné době využívá 6 učeben, jedna je navíc vybavena dvaceti počítačovými stanicemi. Semináře však nejsou určeny pouze české školní mládeži, ale i zahraniční, zejména z německy mluvících zemí. O tu se starají dobrovolní pracovníci z Německa a Rakouska, kteří jsou do Památníku Terezín vysíláni vždy na jeden rok německou organizací Aktion Sühnezeichen Friedensdienste – ASF a rakouskou institucí Gedenkdienst.

Ubytovací prostory pro seminaristy, Středisko setkávání v Magdeburských kasárnách v Terezíně.

Ubytovací prostory pro seminaristy, Středisko setkávání v Magdeburských kasárnách v Terezíně.

Semináře pro školy nejsou jedinou náplní práce vzdělávacího oddělení. Od poloviny 90. let jsou například každoročně vyhlašovány umělecké soutěže pro mládež, kde účastníci řeší témata spojená s nebezpečím antisemitismu, rasismu, totalitarismu apod. V letošním roce byl vyhlášen již XVIX. ročník literární  a XVII. ročník výtvarné soutěže (více bude ve Zpravodaji 3/2013). Z nejlepších prací každý rok sestavujeme putovní výstavy, kterou jsou instalovány na mnoha místech České republiky. Soutěže jsou financovány zejména z finančního daru bývalé vězeňkyně terezínského ghetta Hany Greenfieldové.

Památník Terezín se angažuje i na poli dalšího vzdělávání pedagogů. Počátky této práce byly velmi skromné. Ve spolupráci s Okresním školním úřadem v Litoměřicích byly nejdříve pořádány cykly přednášek o historii regionu s přihlédnutím k 2. světové válce, terezínským represivním zařízením a pobočce KT Flossenbürg v Litoměřicích. Na ty poté navázaly několikadenní semináře pořádané Památníkem Terezín ve spolupráci s německou organizací Aktion Sühnezeichen Friedensdienste – ASF, kterých se zúčastňovali čeští i němečtí učitelé a jež nakonec přerostly v pravidelné česko-braniborské semináře. V současné době se na jejich organizaci podílejí velkou měrou některé z partnerských organizací Památníku Terezín (Národní institut dalšího vzdělávání – NIDV, Regionale Arbeitsstellen für Ausländerfragen, Jugendarbeit und Schule Brandenburg – RAA Brandenburg). Mimo to pořádá Památník Terezín od roku 2000 pravidelný cyklus školení pro české učitele v úzkém sepětí s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky a ve spolupráci s mnoha českými i zahraničními organizacemi. Struktura těchto seminářů je v současnosti čtyřstupňová: 1. a 2. stupeň se konají v České republice (Památník Terezín, Židovské muzeum v Praze), 3. stupeň v některé evropské instituci podobného zaměření jako Památník Terezín (Památník Ravensbrück, Státní muzeum Auschwitz-Birkenau v Osvětimi) a 4. stupeň od roku 2005 probíhá v izraelském Yad Vashem v Jeruzalémě. Pořádání těchto seminářů je přímým důsledkem konference s názvem Fenomén holocaust, která probíhala v Praze a Terezíně pod záštitou prezidenta České republiky Václava Havla v roce 1999. Pedagogické semináře jsou od roku 2005 ovšem organizovány také pro učitele ze Slovenské republiky, od roku 2010 z Francie a příležitostně též z jiných zemí (například z Dánska).

Webové stránky k projektu „Za pomníčky“

Webové stránky k projektu „Za pomníčky“

Vedle výše uvedených pravidelně se opakujících vzdělávacích akcí jsou nárazově realizovány i další projekty, v jejichž rámci jsou zejména vytvářeny vzdělávací materiály určené českým pedagogům a jejich žákům. Jmenujme ty, které byly realizovány v posledních letech. V prvé řadě se jedná o publikaci „Ghetto Terezín, holokaust a dnešek“, jež je jedním z výstupů projektu, který probíhal v letech 2007-2009 v úzké spolupráci s USC Shoah Foundation Institute. Publikace je také v elektronické verzi dostupná na internetových stránkách výše uvedené instituce (více Zpravodaj 1/2010). Nejnovějším počinem oddělení je spuštění webu pro mládež a pedagogy „Školákem v protektorátu“ (Zpravodaj 1/2013), který obsahuje velké množství zajímavostí a faktů ze života školní mládeže v době protektorátu a též metodické materiály pro učitele. Součástí práce na této webové stránce bylo i vytvoření workshopů na dané téma, které jsou v nabídce pro školní skupiny. Jako poslední z projektů si jmenujme „Za pomníčky“ (Zpravodaj 1/2012).

Uplynulých 20 let bylo pro Památník Terezín naplněno bohatou vzdělávací činností. Zdůrazněme ovšem, že bez podpory mnoha partnerských institucí, orgánů státní správy i jednotlivců by výsledky jeho práce byly chudší. Vy všichni, kteří jste nás v uplynulém dvacetiletí podporovali, přijměte, prosím, bezmezné poděkování.

 Šp

Židé z Říšského komisariátu Nizozemí v terezínském ghettu

Zpráva o příjezdu transportu XXIV/1 z Holandska do terezínského ghetta v dubnu 1943. PT 11017.

Zpráva o příjezdu transportu XXIV/1 z Holandska do terezínského ghetta v dubnu 1943. PT 11017.

Strohým oznámením v denním rozkaze z 23. dubna 1943 bylo dáno na vědomí vězňům terezínského ghetta, že do Terezína přijel 22. 4. 1943 z Amsterodamu transport označený XXIV/1 s 295 lidmi. Do listopadu 1944 postupně dorazilo ještě dalších sedm transportů.

Výše zmíněné transporty byly složeny z téměř 5000 osob, většinou internovaných v táboře Westerbork. Ten byl založen už v roce 1939 pro židovské imigranty z jiných zemí. Od jara 1942 sem byly vypravovány transporty nizozemských Židů, v létě začaly odjíždět transporty „na Východ“. Přes Westerbork bylo deportováno na 100 000 Židů.

Dohady o možnosti posílat transporty do Terezína se zde objevily v říjnu 1942, a to v souvislosti s otázkou, jak naložit s židovskými bojovníky z první světové války. Nacistům se pro ně nabízel Terezín, neboť tam byly posílány i podobné „případy“ z Říše.  Terezín byl v Nizozemsku chápán jako lepší varianta při deportaci na Východ, byl brán jako starobní ghetto a místo, kam je možné se dostat za zásluhy či pro stáří.

[nggallery id=11]

V lednu 1943 byla upřesněna kritéria, podle kterých měl výběr do prvního transportu pro terezínské ghetto probíhat: nárok na zařazení měli např. držitelé Železného kříže první třídy, nositelé odpovídajících rakouských vyznamenání, ženy, které byly za první světové války vyznamenány jako zdravotní sestry. S nimi směli jet jejich manželé a děti do 14 let a další. Soubor kritérií pro následující „terezínské“ transporty byl rozšiřován.

Život v Terezíně

Soupis přednášek prof. dr. Jehudy Lion Palache. PT 4119,  Památník Terezín, Heřmanova sbírka, © Zuzana Dvořáková

Soupis přednášek prof. dr. Jehudy Lion Palache. PT 4119, Památník Terezín, Heřmanova sbírka, © Zuzana Dvořáková

V Terezíně byli Židé z Nizozemí čtvrtou velkou skupinou, která se sem po protektorátních, německých a rakouských Židech dostala.  Jejich velké naděje a radost, že nejsou zařazeni do transportu do Osvětimi, byly zmařeny poté, co zjistili, že i odsud odjíždějí transporty na Východ.

Nizozemské transporty představovaly směsici osob různých národností. V Nizozemsku bylo od 30. let mnoho německých Židů, kteří sem uprchli z Německa před pronásledováním. Po příjezdu do ghetta se transportovaní z Nizozemí rozdělili na dvě skupiny podle země původu, a to na „německé Nizozemce“ a „nizozemské Nizozemce“ (jak tomu bylo už i ve Westerborku). Němečtí Nizozemci se lépe zapojovali do táborového života, do práce. Neměli problém z hlediska jazykového.  Mnozí se zde setkali se svými známými z doby před emigrací. Ti, již znalí poměrů v ghettu, jim pomáhali k lepší práci, poskytovali jim cenné informace – důležité pro zdejší život.

Nizozemští Nizozemci byli z hlediska jazykového mírně znevýhodněni. Ti Nizozemci, kteří pocházeli z bohatších a vzdělanějších vrstev, též zpravidla němčinu ovládali, neboť před válkou byl v Nizozemí kladen důraz na výuku jazyků. Ale chudší Židé, dělníci, kteří nebyli vzdělaní, měli život v Terezíně ztížený neznalostí německého jazyka a museli se domlouvat všemi způsoby. Často se však naučili i některá česká slova.

Foto M. Romana na upomínkovém listu pro K. Herrmanna. PT 4185, Památník Terezín, Heřmanova sbírka, © Zuzana Dvořáková

Foto M. Romana na upomínkovém listu pro K. Herrmanna. PT 4185, Památník Terezín, Heřmanova sbírka, © Zuzana Dvořáková

Dobré vztahy mezi vězni v táborech obecně nikdy nebyly v zájmu nacistů – z rozhádaného společenství je jednodušší získávat „materiál“ pro transporty na Východ. Tato myšlenka byla v Terezíně při příjezdu nizozemských transportů v zimě 1944 naplněna skutečností, že kvůli nim bylo nutno vystěhovat z Hamburských kasáren na 3000 žen deportovaných z protektorátu, které tam do té doby žily. To pochopitelně vrhlo na nově příchozí špatné světlo. Nizozemci většinou nebyli v ghettu ubytováni společně, což jim také znesnadňovalo pěstovat mezi sebou soudržnost.

Do dětských domovů bylo umístěno jen málo dětí z nizozemských transportů. Je velmi pravděpodobné, že jejich rodiče byli o této možnosti informováni, ale v nastalé situaci po příjezdu transportu, kdy byli většinou vyhladovělí, unavení a byla jim „odňata“ většina majetku, neměli pomyšlení na to, aby umístili své děti do mládežnických a dětských domovů. V provozu byla krátký čas také nizozemská školička.  Na jaře a v létě 1944 spoluorganizoval rabín Jehuda Palache nizozemské vyučování. V Hamburských kasárnách, kde žila velká část Nizozemců, vznikl nizozemský dětský domov pro děti do 14 let. Měl kapacitu až 100 dětí.

Plakátek k působení swingového orchestru v ghettu pod vedením Martina Romana. PT 3979, Památník Terezín, Heřmanova sbírka, © Zuzana Dvořáková

Plakátek k působení swingového orchestru v ghettu pod vedením Martina Romana. PT 3979, Památník Terezín, Heřmanova sbírka, © Zuzana Dvořáková

Terezínská strava se Nizozemcům jevila jako nedostačující, avšak česká kuchyně je dle poznámek v denících příjemně překvapovala, zejména např. buchtičky se šodó nebo knedlíky. Nizozemci se celkem obratně zapojili do černého obchodování v ghettu. Vyměňovali za peníze, měnili své osobní věci, např. za rtěnku bylo půl chleba. Jiný z Nizozemců, pracující v zeleninové zahradě u Malé pevnosti, nabízel po celé léto 1944 pašovanou zeleninu. Měl k tomu speciálně přizpůsobené dlouhé punčocháče.

Výraznou osobností, která se dostala do Terezína z Nizozemí, byl například Jo Spier. I zde provozoval svoji práci kreslíře a pracoval v kreslírně.  Mnoho Nizozemců našlo v ghettu uplatnění ve zdravotnictví. Po odjezdu podzimních transportů v roce 1944 nastoupili na opuštěná místa zdravotníků. Dále se uplatnili ve velké míře v hudbě, v přednáškové činnosti, v kabaretních vystoupeních.  Výrazně se do kulturních dějin ghetta zapsal režisér Kurt Gerron či džezový pianista Martin Roman, oba němečtí Židé.

Do Osvětimi bylo z Terezína deportováno na 2800 Nizozemců. V Terezíně jich zemřelo 163.

Plakátek k vystoupení Machiela Gobetse v ghettu. (Před válkou byl vynikajícím pěvcem, působil např. v královské opeře v Nizozemsku.) PT 4219, Památník Terezín, Heřmanova sbírka, © Zuzana Dvořáková

Plakátek k vystoupení Machiela Gobetse v ghettu. (Před válkou byl vynikajícím pěvcem, působil např. v královské opeře v Nizozemsku.) PT 4219, Památník Terezín, Heřmanova sbírka, © Zuzana Dvořáková

Karikatura Machiela Gobetse. PT 4180, Památník Terezín, Heřmanova sbírka, © Zuzana Dvořáková

Karikatura Machiela Gobetse. PT 4180, Památník Terezín, Heřmanova sbírka, © Zuzana Dvořáková

Semináře I. stupně pro pedagogy – jaro 2013

Na jaře, v termínech 15. – 17. 3. a 22. – 24. 3. 2013 proběhly 2 semináře 1. stupně pro pedagogy s názvem „ Jak vyučovat o holokaustu“. Letošního 14. ročníku se zúčastnilo celkově 85 českých učitelů.  Ti  přijeli do Terezína nejen za účelem rozšířit si své poznatky o problematice holokaustu, a nabýt tak nové zkušenosti z této oblasti, ale zároveň se seznámit s novými metodickými postupy a vyměnit si své dosavadní poznatky s kolegy z celé republiky.

[nggallery id=10]

Na organizaci seminářů se společně se vzdělávacím oddělením Památníku Terezín podílí také Oddělení pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze a Muzeum romské kultury v Brně. Díky tomuto rozmanitému zastoupení se tak účastníci seminářů setkávají nejen s problematikou holokaustu a Terezína, ale také s historií židovského osídlení na území českých zemí, evropským antisemitismem, psychologickými aspekty genocidy a v neposlední řadě i s romským holokaustem s přihlédnutím k romské historii, tradicím a zvykům.

Semináře jsou financovány ze zdrojů MŠMT ČR; celkem se jich od roku 2000 účastnilo již téměř 1800 učitelů.

Ha

Akce Památníku Terezín

01.09.2013  -  Tryzna Kever Avot – v 11 hod. v krematoriu na Židovském hřbitově

Archiv Zpravodaje

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Naďa Seifertová, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku