Zpravodaj 2/2017

Doris Grozdanovičová – životní příběh

Doris s pasoucími se ovečkami během věznění v terezínském ghettu, 1943, Památník Terezín, FAPT, A 4423.

Doris s pasoucími se ovečkami během věznění v terezínském ghettu, 1943, Památník Terezín, FAPT, A 4423.

Narodila se 7. 4. 1926 v Jihlavě, v rodině Karla a Růženy Schimmerlingových. V roce 1933 se přestěhovali do Brna, kde otec pracoval v bance a později v pojišťovně. Doris měla o pět let staršího bratra Hanuše. Oba tu absolvovali základní vzdělání a bratr stihl v r. 1939 odmaturovat.

Z původního bytu se museli v listopadu 1941 přestěhovat do třípokojového v Offermannově ulici. Tam už další židovské rodiny obývaly taktéž jeden pokoj. Transportem U se pak 28. 1. 1942 uskutečnila deportace do Terezína. Zde ještě žili původní obyvatelé a pro Židy sloužily pouze kasárny. Jak Doris vzpomíná, ve šlojsce už byla rodina rozdělena: otec s bratrem šli dále do Sudetských, ale bratr brzy pobýval v domech, kde také působil jako vychovatel. Ženy dostaly ubytování v kasárnách Hamburských. Doris následně díky pracovnímu zařazení prošla řadou dalších ubikací – bydlela v postavených tzv. západních barácích i v žádaných půdních mansardách spolu s kamarádkami i sama. Již v ghettu byla rodina zasažena smutkem: nedlouho po příjezdu tu zemřela babička na zápal plic, později se zdravotní problémy vyskytly u matky, která zemřela po operaci v únoru 1944. Doris samotná potíže se zdravím neměla. Prodělala tu infekční žloutenku a v zimním období trpěla omrzlinami v důsledku nepřetržité venkovní práce. Ale jak sama říká, ta ji nakonec spíše zocelila.

Práce s ovečkami

Doris při hlídání oveček v terezínském ghettu, 1943, Památník Terezín, FAPT, A 4424.

Doris při hlídání oveček v terezínském ghettu, 1943, Památník Terezín, FAPT, A 4424.

Od samého počátku byla Doris v Terezíně zařazena na práce v zemědělství, nejprve v zahradnictví, později i na polní práce. Nejdelší čas však strávila jako pasačka ovcí (někteří vězni jí dodnes říkají „ovečka“). Stádo v počtu 300 kusů se tu objevilo již začátkem léta 1942. Přidělené pasačky měly povinnost se o ovce kompletně starat, tzn. krmit, dojit, stříhat. Při pasení pak dohlížela každá z dívek na stádo čítající asi 70 ovcí. Na pomoc tu měly i ovčáckého psa zvaného Tygr. Pracovní den jim začínal ráno v sedm a končil v sedmnáct hodin, pak bylo trochu volna. Na louku vždy některá přinášela z ghetta polední příděly jídla, ale nejvíce se těšily na kbelík pro psa, neboť jeho obsah pocházel z kuchyně SS a bylo to chutnější. Doris si na pastvu s sebou nosila knížku a mnoho chvil kromě hlídání ovcí využívala ke vzdělávání a rozšiřování obzoru – vždyť ve svých 16 – 19 letech věznění v Terezíně by za jiných okolností studovala na gymnáziu. Ve chvílích volna s kamarádkami občas využívala nabídky terezínské kultury – opery, kabarety a koncerty. V roce 1943 se zúčastnila i nácviku představení Princezna Pampeliška, jejž vedla režisérka Irena Dodalová. Hra se tu však nakonec neuskutečnila.

Pasačky v ohrožení

Kartotéční lístek Doris Schimmerlingové v kartotéce České pomocné akce, který obdržela po osvobození terezínského ghetta v roce 1945, 1945, APT A 12735/Kartotéka.

Kartotéční lístek Doris Schimmerlingové v kartotéce České pomocné akce, který obdržela po osvobození terezínského ghetta v roce 1945, 1945, APT A 12735/Kartotéka.

Krátké období hrůzy a nejistoty zažila Doris po 7. říjnu 1942. Tehdy se na poli za Terezínem, v blízkosti, kde Doris, Eva M. a Hana S. pásly ovce, pohyboval člověk, který se rozhodl pomáhat a přispívat vězňům ghetta potravinami. Přinesený balíček tehdy od něj převzala Eva, jež byla nejblíže. Při večerním návratu do ghetta četnická kontrola neobvyklé zásoby u Evy objevila, byla zadržena a umístěna do vězení v Drážďanských kasárnách. Doris a Hanu čekal výslech druhý den. Obě pasačky nakonec skončily bez trestu, nedalo se jim dokázat, že by s civilem mluvily a cokoliv si braly. Postupně zmizely též obavy z trestného zařazení do transportu, pasačky se mohly vrátit ke své práci. Jen Eva zůstala ve vězení celý měsíc, civila Karla Košvance však neprozradila. Kontakty s ním udržela až do konce války a mnoha vězňům jeho balíčky pomohly přežívat v ghettu bez úporného hladu.

Doris se synem Janem na návštěvě u manželů Urbanových v roce 1963, soukromý archiv Doris Grozdanovičové.

Doris se synem Janem na návštěvě u manželů Urbanových v roce 1963, soukromý archiv Doris Grozdanovičové.

Pohled na ovce v Terezíně je zachován dodnes. Zcela potajmu byla Doris ještě se svým stádem na louce vyfocena civilním vrtmistrem Jaroslavem Tomanem. Fotografie jí předal až po válce a dnes neodmyslitelně patří do terezínské historie.

Co bylo dál?

Přišel podzim 1944 a Doris zůstala v Terezíně z celé rodiny sama. Posledními transporty na Východ odešli otec i bratr Hanuš. Krátce před osvobozením se stalo něco zcela výjimečného: četník Josef Urban, který tu sloužil v závěru války, nabídl Doris adopci. Rádi by se doma o osamocenou dívku starali, když jim vlastní dcera před třemi lety zemřela. V květnu 1945 jí zařídil repatriační příkaz do Kostelce n. Orlicí, kde bude nadále bydlet. K adopci nakonec nedošlo.

Doris v současné době se svojí sbírkou oveček, soukromý archiv Doris Grozdanovičové.

Doris v současné době se svojí sbírkou oveček, soukromý archiv Doris Grozdanovičové.

Když se z KT šťastně vrátil bratr, setkali se a vrátili se spolu do Brna (otec zahynul v Osvětimi, matka již v Terezíně). Rozhodli se studovat. Doris absolvovala během jednoho roku, kdy musela dohnat ztracené tři roky, gymnázium a maturovala v roce 1946. Vystudovala na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity angličtinu a filosofii, Hanuš se zaměřil na zemědělství.

Po studiích začala pracovat a žít v Praze. Při svém povolání redaktorky v nakladatelství Československý spisovatel bohatě využívala jazykových znalostí angličtiny a němčiny, překládala a tlumočila.

Doris během besedy se studenty gymnázia Přerov, leden 2017, soukromý archiv Gymnázia Přerov.

Doris během besedy se studenty gymnázia Přerov, leden 2017, soukromý archiv Gymnázia Přerov.

Této činnosti se věnuje dodnes. Z manželství má syna Jana Grozdanoviče, který je advokát a působí v ČR i Anglii. Do rodiny patří i dva již dospělí vnuci. K příbuzným četníka Urbana jezdí Doris stále, zejména na Vánoce.

Doris však žije svůj život do veliké šíře. Je aktivní členkou Terezínské iniciativy a výkonnou redaktorkou jejího časopisu. Velice často vypráví své nezapomenutelné zážitky při besedách se studenty doma i v zahraničí. Dojmy ze setkání s paní Doris se nedají zapomenout.

Chl

Semináře pro pedagogy „Jak vyučovat o holokaustu“

Již po osmnácté se uskutečnil v pražském Židovském muzeu a Památníku Terezín seminář Jak vyučovat o holokaustu pro pedagogy českých základních a středních škol. Proběhl ve dvou termínech (17. – 19. 3. a 31. 3 – 2. 4.) a zúčastnilo se ho 82 učitelů. Třídenní program zahrnoval přednášky o židovském osídlení Čech a Moravy (včetně prohlídek pražského židovského města), antisemitismu, psychologických aspektech genocidy, terezínském ghettu a romském holokaustu. Účastníkům nabídl i výběr z trojice workshopů, které jim mohly přiblížit různé metody, které lze využít při výuce holokaustu na jejich domovských školách. Výrazným bodem programu bylo i setkání s bývalými vězenkyněmi ghetta Terezín (v prvním termínu to byla Eva Štichová a Bohumila Havránková, v druhém pak Hana Hnátová a Dagmar Lieblová).

St

Seminář pro britské a dánské pedagogy

Britští a dánší pedagogové v seminární místnosti bývalých Magdeburských kasáren

Ve dnech 17. až 20. února 2017 se v Památníku Terezín konal již třetí ročník semináře pro britské a dánské pedagogy. Organizátoři semináře – Holocaust Educational Trust (Velká Británie), Danish Institute for International Studies (Dánsko), Jad Vašem (Izrael) a Památník Terezín připravili pro účastníky velmi bohatý a zajímavý program.

Dvacet devět učitelů absolvovalo zevrubnou prohlídku bývalého terezínského ghetta a bývalé policejní věznice v Malé Pevnosti. Součástí programu byla rovněž přednáška o historii Terezína, kterou přednesl Jan Roubínek, vedoucí dokumentačního oddělení Památníku Terezín. Zajímavým zcela určitě bylo vystoupení bývalého českého velvyslance v Dánsku, Zdeňka Lyčky, který přiblížil osud českých dětí v Dánsku a Velké Británii během 2. světové války. Velmi silným zážitkem pro účastníky bylo bezesporu setkání s pamětnicemi ghetta, Dagmar Lieblovou a Doris Grozdanovičovou, a také představení dětské opery Brundibár předvedené Dismanovým rozhlasovým dětským souborem.

Samotní učitelé se aktivně účastnili všech diskuzí o vzdělávání v problematice holokaustu, využívání různých zdrojů při výuce a kladli velké množství otázek. Celkově byl průběh celého semináře hodnocen velmi kladně. Jistě se můžeme těšit na další pokračování naší spolupráce.

Zpřístupnění dalších databází českých vězňů na stránkách Památníku Terezín

Náhled elektronické verze Databáze českých vězňů v koncentračním táboře Buchenwald 1937-1945, květen 2017

Náhled elektronické verze Databáze českých vězňů v koncentračním táboře Buchenwald 1937-1945, květen 2017

V letech 2011 a 2012 jsme ve Zpravodajích Památníku Terezín (2/2011 a 4/2012) přinesli informace o nově zpracovaných vyhledávačích perzekvovaných osob, které jsou k dispozici na webových stránkách Památníku Terezín. Současně jsme informovali o možnosti vyhledávání těchto údajů i v anglickém jazyce.

Od té doby na webových stránkách přibyly další tři nové databáze, na které bychom čtenáře a badatele z řad odborníků i laiků rádi upozornili. Jedná se o:

Databázi vězňů německé vyšetřovací a vazební věznice Praha-Pankrác v Terezíně 1945

Databázi vězňů v pobočkách koncentračního tábora Flossenbürg na českém území

a

Databázi českých vězňů v koncentračním táboře Buchenwald 1937-1945

Na výzkumu a excerpci údajů se podíleli zvláště pracovníci historického oddělení Památníku Terezín. Jejich záměrem je zpřístupnit jak dostupné údaje z vězeňských karet, tak postupné využití dalších pramenů a tím docílit možného rozšíření databází. V budoucnu by mělo být možné i vzájemné propojení jednotlivých vyhledávačů, včetně uveřejnění využitých pramenů přímo on-line na webových stránkách. Proces vzniku nových a doplňování stávajících databází je doposud neukončený. Informace o vězněných se neustále aktualizují a nové databáze se stále tvoří.

Šv

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku