Zpravodaj 3/2009

Ošetřování nemocných v Malé pevnosti

Tento příspěvek navazuje na stejnojmenný článek zveřejněný ve Zpravodaji č. 1/2009, který obecně přiblížil zdravotní poměry v bývalé policejní věznici gestapa v Terezíně.

Zdravotní stav vězňů po celou dobu existence věznice neblaze ovlivňovaly špatné ubytovací, stravovací a těžké pracovní poměry, v jejichž důsledku se mezi vězni vyskytovala lehčí, ale také závažná onemocnění a zranění. K neutěšenému stavu významně přispívala i trvalá neochota velení věznice situaci smysluplně řešit.

Částečnou pomocí bylo v roce 1943 alespoň navýšení počtu lůžek na marodkách a vybavení ošetřovny základními lékařskými nástroji. Trvalou komplikací byl však nepřetržitý nárůst počtu vězňů, který od roku 1943 stále hrozivěji převyšoval kapacitu objektu Malé pevnosti až na její několikanásobné překročení v následujícím roce. Výsledkem bylo tragické zhoršení hygienických poměrů, přemnožení nebezpečného hmyzu, na hodnotě nadále ztrácela beztak již nekvalitní vězeňská strava. Na přeplněných celách se tak mezi jejich obyvateli snadněji šířily nejrůznější nemoci, přecházející mnohdy ve zhoubné epidemie.

Mezi nejzávažnější epidemiologická onemocnění patřila úplavice, která vězně postihla na sklonku roku 1944. Kvůli nerealizovaným protiepidemickým opatřením, navrhovaným policejním lékařem Benno Krönertem, úplavice zasáhla nejen mužské osazenstvo jednotlivých vězeňských dvorů, ale v počátku roku 1945 rovněž ženský úsek věznice. Ošetřující personál později odhadl počet obětí úplavice na jednu třetinu z původně nakažených.

Infikované vězně nebylo možné důkladně izolovat od ostatních, jen nejvážnější případy byly umísťovány do tehdy nově zřízené táborové nemocnice, tzv. krankenrevíru. Zdejších 60 paland však náporu nemocných zdaleka nestačilo, pacienti proto leželi i na slámě na zemi. Podmínky krankenrevíru navíc znemožňovaly důslednou péči, nemocné s různými diagnózami zdravotníci nemohli vzájemně izolovat a výjimečnými tak zdaleka nebyly případy, kdy se vyléčený, ale oslabený pacient okamžitě nakazil nemocí jinou. Velitel věznice Jöckel v této situaci nepovolil převoz nejvíce ohrožených pacientů k ošetření do Litoměřic a v hrozných podmínkách táborové nemocnice tak zemřely stovky lidí.

Krátce po zdolání úplavice se mezi vězni zejména IV. dvora začaly v březnu 1945 objevovat příznaky nového, horečnatého onemocnění. Chorobu, končící povětšinou smrtí, lékaři bez laboratorních zkoušek dlouho nedokázali jasně identifikovat. Jednalo se o vysoce nebezpečný skvrnitý tyfus, jenž do věznice zavlekli vězni IV. dvora, docházející každodenně na práci do litoměřické továrny Richard. Situaci ještě vyhrotil příliv nesmírně zubožených a nakažených lidí z evakuačních transportů, které do Terezína proudily z koncentračních táborů likvidovaných před postupující frontou. Vedle skvrnitého tyfu nadto vězeňští lékaři bojovali i s tyfem břišním. Vzhledem k totálnímu nedostatku léků a katastrofálním poměrům panujícím ve věznici tu v posledním měsíci války tyfová epidemie propukla naplno.

Přes obětavost lékařů se mnoha nemocným stala osudnou trvající nevůle velení SS na alarmující stav účinně reagovat. Heinrich Jöckel ignoroval návrhy lékařů-vězňů včetně MUDr. Krönerta, týkající se mj. důsledné karantény nemocných, snížení celkového stavu vězňů a zrušení venkovních pracovních komand. Teprve na konci dubna, kdy již nebylo možné pro vysokou nemocnost pracovní skupiny v požadovaném počtu sestavit, byla práce mimo Malou pevnost zastavena. Následně pak, 30. dubna, nechal Jöckel na Krönertovo doporučení, vyvolané neudržitelnými poměry na IV. dvoře, celý areál uzavřít a přibližně 3 000 mužů zcela izolovat od ostatních prostor věznice. K otevření IV. dvora došlo až 4. května, v den, kdy byla do Malé pevnosti po předchozích zdlouhavých vyjednáváních konečně vpuštěna zdravotnická kolona České pomocné akce.

Do likvidace tyfové nákazy se po příchodu Rudé armády do Terezína 8. května ihned zapojili rovněž zdravotníci z jejích řad. Osud bývalých vězňů nebyl lhostejný ani civilistům z okolních obcí, kteří se snažili nejrůznější formou pomáhat. Pomoc se přitom neomezovala pouze na nemocné z Malé pevnosti, ale i bývalého ghetta, jehož obyvatelé se nacházeli v podobně neutěšeném stavu. Podrobnější informace o poválečné situaci viz Zpravodaj č. 1/2005.

Svému prvořadému úkolu, totiž zamezení šíření tyfové epidemie a jiných nemocí mimo oblast Terezína, se zdravotníkům podařilo dostát. Jak dokazují data úmrtí na náhrobcích Národního hřbitova před Malou pevností, nemohli již ale zabránit smrti mnoha těžce nemocných v prvních týdnech po osvobození.

Šm

Ohlédnutí za vyhlášením výsledků soutěží PT

Pro 15. ročník literární soutěže a 13. výtvarné Památníku Terezín bylo zvoleno téma Já a válka pro připomenutí hrůz 2. světové války (70 let od jejího počátku si právě letos připomínáme).

Celkem se sešlo 950 prací. Literární porota (ve složení Jana Klímová, Ludmila Chládková a Pavel Straka) vybírala ze 148 prací žáků 2. stupně ZŠ a 129 studentů škol středních, výtvarná (Jan Špringl, Jana Pichňová a Ludmila Chládková za asistence Pavla Straky) pak ze 673 (v poměru 187 nejmladší věková, 418 prostřední a 68 nejstarší). V každé kategorii obou soutěží bylo oceněno osm nejlepších z nich. Udělena byla i jedna zvláštní cena (získala ji ZŠ praktická Karla Herforta z Prahy 1 ve 2. kategorii výtvarné soutěže) a čtyři ceny Erika Poláka (v mladší kategorii  literární soutěže to byla Marie Černá z Gymnázia Opatov, ve starší Lucie Židová ze Střední zdravotnické školy Prostějov a kolektiv třídy 1. a Gymnázia Jilemnice, v 2. kategorii výtvarné soutěže pak kolektiv ZŠ Chabařovice v souboru grafik suchou jehlou, jež ilustrují novelu Michaila Šolochova  Suďba čělověka, česky Osud člověka).

Slavnostní vyhlášení výsledků soutěží se konalo 10. června 2009 v kině Muzea ghetta v Terezíně. Zúčastnili se jej ocenění a oficiální hosté – radní ústeckého kraje Jana Ryšánková, zástupkyně Terezínské iniciativy Michaela Vidláková, ředitel Památníku Terezín Jan Munk, Jiří Polák – syn historika Erika Poláka, po němž je pojmenována jedna z udělovaných cen, Ondřej Zavadil z MŠMT, zástupci ministerstva kultury, Památníku Lidice a terezínské radnice. V předsálí kina si mohli účastníci prohlédnout výstavu oceněných výtvarných děl. Během slavnostního odpoledne se představil i litoměřický dětský soubor zobcových fléten Bellus pod vedením Jindřišky Bohatové s adaptacemi středověkých tanečních melodií, lidových písní moravských i irských či Yesterday dvojice John Lennon/ Paul McCartney a Memory z muzikálu Cats Andrew Lloyd Webera.

St

Pracovní listy pro školní skupiny – k samostatné práci v expozici Muzea ghetta

Vzdělávací oddělení Památníku Terezín rozšiřuje své vzdělávací aktivity i za rámec seminářů, které samo pro studenty a žáky pořádá. Jeho cílem je přiblížit a zprostředkovat vhodnou formou historii bývalého terezínského ghetta a expozici Muzea ghetta i dětem a mládeži, kteří přicházejí do muzea a neúčastní se žádného semináře.

První krok byl učiněn vypracováním sady pracovních listů pro práci v expozici Muzea ghetta.     Sada je tvořena 11 pracovními listy pro studenty, brožurkou s výsledky pro pedagogický doprovod a plánkem expozice v 1. patře. Listy jsou rozděleny podle částí expozice a věnují se těmto tématům: Příprava genocidy, Vznik ghetta v Terezíně, Ghetto není konečným táborem, Zkrášlování a transporty, Život a strava, Zdravotnictví a umírání, Práce, Kultura a duchovní život, Nejmladší a nejstarší vězni v ghettu, Další osudy transportovaných, Rodinný tábor terezínských vězňů.

Jedna sada je tedy určena pro jednu školní skupinu, která se pro práci s ní rozdělí na menší skupinky; každá následně zjišťuje odpovědi na otázky ze svého listu v příslušné části expozice. Žáci a studenti mají za úkol hledat nejrůznější fakta, zamýšlet se nad souvislostmi, formulovat podle zadání vlastní úvahy o životě v bývalém ghettu.

Prezentaci výsledků je možno provést až ve škole – právě za pomoci již zmíněné brožury s výsledky. V listech je také velké množství ilustrací, které je možno použít při vlastní prezentaci a přiblížit i ostatním téma, která ta která skupina zpracovávala. Prezentace je možné udělat nejrůznějšími způsoby, jedním z nich může být např. i zpracování plakátů jednotlivými skupinami za použití ilustrací.

Se

Pracovní list k workshopu “Popírání holocaustu”

Jednou z nejhorších zkušeností lidských dějin je bezpochyby holocaust. Na první pohled se muže zdát nemožné, aby někdo o hrůzách spojených s druhou světovou válkou pochyboval či je označoval za výmysl. Hlasy popíračů holocaustu se však začaly ozývat již velmi brzy po konci války a znějí dodnes. Není tedy divu, že jeden z workshopů Vzdělávacího oddělení Památníku  Terezín se věnuje právě problematice popírání holocaustu. V nynější době vznikl k workshopu pracovní list, který se snaží nenásilnou formou seznámit žáky s problematikou antisemitismu, nacionalismu a popírání holocaustu. Studenti získají základní informace o daném tématu. Seznámí se s hlavními představiteli popírání holocaustu a jejich myšlenkami. Mohou nahlédnout do nejčastějších argumentů popíračů a vyslechnout protiargumenty s nimi spojené. V neposlední řadě se pracovní list věnuje potrestání válečných zločinů po druhé světové válce a historii státu Izrael. Tato témata byla do pracovního listu vložena vzhledem k tomu, že se k nim popírači často ve svých studiích vyjadřují. Praktická cvičení na konci listu si kladou za cíl vyzkoušet pozornost žáků a vyvolat zamyšlení nad daným problémem. Pracovní list nemá sloužit pouze jako doplněk workshopu, ale také jako samostatná učební pomůcka pro žáky středních škol.

Jo

Akce Památníku Terezín v říjnu a listopadu 2009


1. – 4. 10. 2009: Pedagogický semináře v Osvětimi

19. – 30. 10. 2009: Pedagogický seminář v Yad Vashem, Izrael

21. – 23. 10. 2009: Konference muzeí a památníků

26. – 29. 11. 2009: Mezinárodní pedagogický seminář v Terezíně

22. 12. 2009: Pietní akt u příležitosti narození Milady Horákové

(býv. Krankenrevír v Malé pevnosti)




Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku