Zpravodaj 3/2013

Byli tu před námi…

Joseph Eduard Adolf Spier (1900 – 1978)

„Sdělení židovské samosprávy“ s poetickým obrázkem Terezína od Jo Spiera,  A 3469

„Sdělení židovské samosprávy“ s poetickým obrázkem Terezína od Jo Spiera, A 3469

Jo Spier byl před 2. světovou válkou známým holandským umělcem, tvůrcem humorných ilustrací a karikatur zachycujících každodenní život. Pracoval pro noviny De Telegraaf.

V době, kdy už byli Židé v obsazeném Nizozemsku pronásledováni nacisty, Spierově rodině pomohla známost s Antonem Mussertem, vedoucím zdejšího Národně socialistického hnutí a obdivovatelem jeho kreseb v jedné osobě. Židé byli z této strany v roce 1938 vyloučeni a Mussert se snažil postarat alespoň o část z nich. Mezi nimi byla i rodina Jo Spiera, jenž sám však v této straně nebyl. Ochránit trvale tuto skupinu se Mussertovi nepodařilo. Její členové byli při sestavování prvního transportu z Westerborku do terezínského ghetta přiřazeni do transportního seznamu.

Tak byl Jo Spier s manželkou a jejich třemi dětmi deportován na konci dubna 1943 do ghetta Terezín transportem s označením XXIV/1. V Terezíně se zapojil do práce v tzv. Werkstätte für Kunstgewerbe und Gebrauchsmalerei (dílna uměleckoprůmyslového a užitného malířství). S jeho jménem jsou v ghettu spjaty jemně kolorované kresby zachycující ghetto Terezín – jaké ve skutečnosti nebylo. Jeho poetický obrázek se nacházel také v hlavičce každého oficiálního Sdělení židovské samosprávy. Spier se uplatnil též při zkrášlovací akci, kdy vytvořil kresby pro upomínkové album Bilder aus Theresienstadt (Terezínské pohledy), které bylo jako suvenýr rozdáváno členům delegace MVČK, nacistickým pohlavárům a dalším. Při návštěvě delegátů MVČK v červnu 1944 byl Spier vydáván za reprezentanta holandských Židů v terezínském ghettu. O pár měsíců později, při natáčení propagandistického filmu, vytvořil – nejspíše na příkaz služebny SS (jak byla v době zkrášlování terezínská komandantura SS přejmenována) – kreslenou dokumentaci ke scénáři pro tento film.

Joseph Spier se dožil s rodinou v ghettu osvobození. Poté se vrátili do rodného Nizozemí. Kvůli neprokázanému nařčení z kolaborace se rodina v roce 1951 vystěhovala do USA.

Osud manželů Friedricha a Louise Gutmannových

Koncem května 1943 přibyly do početního stavu terezínského ghetta dvě další osoby, manželé Gutmannovi. Do Terezína přijeli z Bohušovic osobním autem plným zavazadel, což vzbudilo mezi terezínskými vězni velký ohlas. Jednalo se o německo-židovské manžele, občany Nizozemska. Zpětně byli administrativně přiřazeni k prvnímu nizozemskému transportu (XXIV/I).

Pozvánka na večer pořádaný na počest Hausältesterů (starší domovů), autor: Jo Spier, PT 4235

Pozvánka na večer pořádaný na počest Hausältesterů (starší domovů), autor: Jo Spier, PT 4235

Proč jim ale byla věnována taková pozornost? Gutmannovi byli známou rodinou v bankovním světě, otec barona Friedricha Gutmanna byl zakladatelem Drážďanské banky (Dresdner Bank). Rodina měla též vazby k vysoké italské šlechtě. Sestra Friedricha Gutmanna byla provdána za barona Orsiniho, bývalého italského velvyslance v Berlíně. Gutmann sám měl přátele mezi významnými italskými osobnostmi.

V době, kdy v Holandsku začali být Židé internováni v táboře Westerbork, Gutmannovým se díky vztahům s italskou diplomacií a majetku dostávalo jisté ochrany a privilegií. Nedařilo se jim však získat povolení vycestovat z okupované země. Jejich italští příbuzní se snažili uplatnit svůj vliv v diplomatických kruzích. Italský velvyslanec v Berlíně za ně intervenoval u Himmlera. Ten měl po domluvě s Mussolinim přislíbit, že se manželům nic nestane. Údajně byl vydán pokyn služebnám v Haagu, aby Gutmannovi byli ponecháni v bytě a byli vyňati z bezpečnostně policejních opatření všeobecné povahy. Nebyla to však ochrana před opatřeními „zvláštní povahy“ (tzv. Sonderbehandlungem) a tudíž před zvůlí jiných vedoucích nacistů. Mezi nimi totiž docházelo v těchto případech k mocenským bojům, díky kterým mnohé záchranné akce ztroskotaly.

Říšský komisař pro obsazené Nizozemsko Seyss-Inquart nechtěl nechat Gutmannovy vycestovat ze země, dokud nebude přepsána část jejich majetku na Třetí říši. Jednalo se o sbírku německých zlatých a stříbrných předmětů ze 16. a 17. století založenou otcem Gutmanna, dále o obrazy starých mistrů a impresionistů; o sbírky měl zájem Göring.

Později, po druhé intervenci, bylo Gutmannovým povoleno odjet. Na hranici odjeli vozem první třídy, tam přestoupili a druhou třídou pokračovali přes Berlín až do Bohušovic. Přesedli do auta, avšak nečekala je cesta na svobodu, nýbrž byli převezeni do ghetta Terezín.

Oba manželé, Louise i Friedrich se v Terezíně zapojili do pracovního nasazení. Friedrich Gutmann pomáhal roznášet uhlí, Louise chléb a učila angličtinu. Měli povoleno psát do Říma a Florencie. V době internace v ghettu byl Friedrich Gutmann povolán na velitelství, kde na něj byl činěn nátlak, aby podepsal dokumenty o přepsání majetku, což on odmítal. V té době probíhala i další jednání o jejich vycestování či alespoň o povolení návštěvy v Terezíně.

Z alba Bilder aus Theresienstadt, autor Jo Spier, PT 2696-3

Z alba Bilder aus Theresienstadt, autor Jo Spier, PT 2696-3

Ačkoliv se nacistům nepodařilo v ghettu přimět Gutmannovy přepsat jejich majetek na německou říši, bylo jim nakonec oznámeno, že mohou odjet do Itálie. Vozem byli odvezeni i s jejich zavazadly z ghetta, ovšem auto mířilo do Policejní věznice Terezín v Malé pevnosti, kde jejich věznění pokračovalo. Bylo to v polovině dubna 1944. Vězni v ghettu byli dlouho přesvědčeni o tom, že tito prominenti byli propuštěni. Teprve o několik měsíců později informace o jejich internaci v Malé pevnosti prosákla do ghetta.

Friedrich Gutmann zemřel v Malé pevnosti hned v dubnu 1944. Louise po jeho smrti ztratila ochranu před deportací na Východ. V srpnu 1944 byla zařazena do transportu do Osvětimi, kde zahynula v plynové komoře.

 Se

Události v Památníku Terezín

Terezínská tryzna 2013 a připomínka poslední popravy v Malé pevnosti Terezín

Prezident ČR Miloš Zeman a ředitel Památníku Terezín Jan Munk, Terezínská tryzna 2013

Prezident ČR Miloš Zeman a ředitel Památníku Terezín Jan Munk, Terezínská tryzna 2013

V neděli 19. května 2013 proběhly v Památníku Terezín dvě pietní vzpomínky. Nejprve byla na místě bývalého popraviště v Malé pevnosti připomenuta památka více než 50 obětí poslední popravy, která se v Policejní věznici Terezín konala jen krátce před osvobozením, 2. května 1945.

Pietní akt, popraviště v Malé pevnosti v Terezíně, 19. 5. 2013, foto: Radim Nytl, PT

Pietní akt, popraviště v Malé pevnosti v Terezíně, 19. 5. 2013, foto: Radim Nytl, PT

V 10 hodin byla kladením věnců na Národním hřbitově před Malou pevností v Terezíně zahájena tradiční vzpomínková akce k uctění obětí nacistické perzekuce – Terezínská tryzna. Akci organizoval Ústřední výbor Českého svazu bojovníků za svobodu spolu s Památníkem Terezín a spolupořadateli: Ústeckým krajem, Městem Terezín, Federací Židovských obcí v ČR a Terezínskou iniciativou.

Po nástupu čestné stráže a hudby byla tryzna zahájena kladením věnců a kytic. Zúčastněné přivítal na Národním hřbitově ředitel Památníku Terezín Jan Munk a smuteční akci zahájil předseda Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička. Hlavní projev přednesl prezident České republiky Miloš Zeman. Následovaly křesťanská a židovská modlitba a program tryzny byl zakončen sborem Lacrimosa a Agnus DeiRequiem G. Verdiho v podání Děčínského pěveckého sboru.

Dle tiskové zprávy PT

Povodně – červen 2013

Když začala povodňová vlna nabírat koncem května 2013 v jižních a středních Čechách na síle, bylo stále více jisté, že se voda dostane po letech opět i do Terezína a tudíž i do terezínského Památníku. V pondělí 3. června proběhla v Památníku Terezín evakuace níže položených expozic, depozitářů, archivu a kanceláří. Kde to bylo možné, byly umístěny protipovodňové zábrany. Památník se stejně jako celý Terezín uzavřel a už bylo možno jen čekat, co bude dál. Voda pomalu postupovala. Postupně byl průsakovou vodou zatopen IV. dvůr v Malé pevnosti, popraviště, tzv. podzemní chodba. Voda se objevila i ve sklepě v tzv. Panském domě. Zcela zatopený byl Židovský hřbitov s krematoriem, Kolumbárium a Ústřední márnice.

Díky protipovodňovým bariérám kolem Terezína se voda do samotného města nedostala. V suchu tak zůstalo Muzeum ghetta, Magdeburská kasárna, bývalá modlitebna v Dlouhé ulici a také replika mansardy. Ačkoliv již od 6. června voda nestoupala, muselo se čekat, až se řeky zklidní a vrátí do svých koryt. Terezín zůstával stále odříznut od okolního světa. Po týdnu se začala situace zlepšovat a již v pondělí 10. 6. bylo možné vracet vystěhované sbírkové předměty zpět do na svá místa v expozicích, dokumenty a sbírky do depozitářů. 12. června 2013 jsme v branách Památníku opět uvítali návštěvníky.

[nggallery id=12]

Provoz je však díky rozsáhlým škodám na některých místech Památníku omezený. Postupně jsou zpřístupňovány jednotlivé – nejvíce postižené objekty, např. krematorium na Židovském hřbitově, jež bylo povodní zasaženo nejvíce a voda zde dosáhla výšky bezmála 3 metrů. Podobně zatopen byl též objekt bývalé Ústřední márnice ghetta. Informace o stavu výše zmíněných míst jsou zveřejňovány na facebooku a na webu Památníku Terezín.

Se

Proč v ghettu múzy nemlčely?

David Šulík (13 let, Liberec): Proč v ghettu múzy nemlčely

David Šulík (13 let, Liberec): Proč v ghettu múzy nemlčely

XIX. ročník literární a XVII. ročník výtvarné soutěže Památníku Terezín měly připomenout 70. výročí řady premiér kulturních představení v terezínském ghettu v čele s Brundibárem. Proto jsme zvolili jako ústřední téma otázku Proč v ghettu múzy nemlčely?

Ivana Domesová (18 let, Olomouc): bez názvu

Ivana Domesová (18 let, Olomouc): bez názvu

Že uvedené téma žáky a studenty českých škol zaujalo, o tom svědčí množství účastníků – 501 prací ve výtvarné soutěži a  181 v literární z celkem 135 škol z celé ČR. Stejně jako v předešlých letech ceny podpořila bývalá terezínská vězenkyně paní Hana Greenfieldová a Terezínská iniciativa.

Ceny byly rozděleny mezi soutěžící, ovšem jako každoročně předány v Terezíně  při slavnostním vyhlášení výsledků v tomto roce bohužel být nemohly. Do organizace vyhlášení zasáhla povodňová voda,  která počátkem  června dorazila také k Terezínu. Slavnostní vyhlášení muselo být z provozních důvodů zrušeno a ceny byly oceněným rozeslány poštou.

Výsledkové listiny a také vítězné kresby můžete najít na webu Památníku Terezín.

St

Medaile a pečeť Comenius-EduMedia 2013 pro projekt Památníku Terezín „Školákem v protektorátu“

Medaile Comenius EduMedia pro projekt Školákem v Protektorátu

Medaile Comenius EduMedia pro projekt Školákem v Protektorátu

Německá vědecká Společnost pro pedagogiku a informace (Die Gesellschaft für Pädagogik und Information e.V.), zabývající se multimédii, vzdělávacími technologiemi a možnostmi využití medií v didaktice, uděluje od roku 1995 ceny nejlepším počinům v oblasti vzdělávání, založeným na využití informačních a  komunikačních technologiích. Ceny jsou poskytovány v několika kategoriích. Oceňovány jsou např. vzdělávací CD-ROMy, vzdělávací webové stránky, multimediální encyklopedie, slovníky, audio-knihy, projekty pro rádia, televize, divadla, počítačové hry se zaměřením na rozvoj senzomotorických dovedností a další.

Slavnostní předávání cen Comenius-EduMedia, Berlín, 20. června 2013

Slavnostní předávání cen Comenius-EduMedia, Berlín, 20. června 2013

V roce 2013 proběhlo udílení cen Comenius-EduMedia v berlínském Evropském domě již po osmnácté. Porota měla k dispozici k posouzení více než 170 vzdělávacích produktů z celé Evropy s USA. Podle nejrůznějších kritérií bylo oceněno 129 projektů cenou Comenius-EduMedia-Siegel. Z těchto oceněných porota vybrala ještě ty zcela nejlepší, kterým bylo následně přiřčeno ještě jedno, vyšší ocenění, a to Comenius-EduMedia-Medaille. V roce 2013 byla medaile udělena  16 evropským projektům.

Mezi projekty oceněnými medailí Comenius-EduMedia byl letošním roce také nový vzdělávací web Památníku Terezín „Školákem v protektorátu“ (viz Zpravodaj 1/2013). Toto ocenění je pro nás velmi potěšitelné a věříme, že webová stránka o „Školákovi“ bude užitečným pomocníkem při výuce ve školách či pro zájemce o historii školní docházky v době existence protektorátu.

Se

Akce Památníku Terezín

10.10.2013 – 31. 12. 2013: Manželé Turkovi – Keramické objekty, předsálí kina v Malé pevnosti, Terezín  16. 10. 2013 – 21. 12. 2013: Vykonavatelé zločinu. Represivní aparát SS v Terezíně a Litoměřicích, 1940 – 1945, předsálí kina Muzea ghetta, Terezín

20. 12. 2013: Pietní akt u příležitosti narození Milady Horákové, v 9:30 v pamětní síni v bývalém Krankenrevieru, Malá pevnost Terezín

Semináře pro pedagogy

3. – 6. 10. 2013: Seminář III. stupně pro pedagogy ve Státním muzeu Auschwitz-Birkenau, Polsko

27. 10. – 3. 11. 2013: Seminář IV. stupně pro pedagogy v Památníku Yad Vashem, Izrael

21. – 24. 11. 2013: Seminář II. stupně pro pedagogy „Holokaust ve vzdělávání“, Památník Terezín

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku