Zpravodaj 3/2015

Evelina Merová – její životní příběh

Evelina Merová, 1935, soukromý archiv Eveliny Merové

Evelina Merová, 1935, soukromý archiv Eveliny Merové

Evelina Merová se narodila 25. prosince 1930 do asimilované židovské rodiny Ilse a Emila Landových (otcovo původní příjmení znělo Löwy). Měla také o deset let starší nevlastní sestru Lízu. Landovi bydleli v moderním čtyřpokojovém bytě v Praze na Letné, a to až do roku 1939, kdy se odtud museli vystěhovat. Otec se vypracoval a vlastnil společnost, která zpracovávala koňské žíně. Eva, jak se jí zkráceně říkalo, chodila do české školy, cvičila v Sokole. Pocit bezpečí, ve kterém vyrůstala, začaly narušovat události roku 1938, kdy po zabrání Rakouska dorazili do Prahy, mezi jinými židovskými uprchlíky, také příbuzní Landových a v rodině se začalo mluvit o válce. Pronásledování židů přicházelo postupně formou různých nařízení a příkazů. První bolestnou ztrátu zažila Eva, když musela odevzdat svého kanárka Puňťu. Od léta 1940 již nesměla navštěvovat českou školu, ale tatínek ji včas zapsal do jediné pražské židovské školy. Po vyučování si děti často hrály na starém židovském hřbitově, nebo na jediném sportovišti, kam měli židé vstup povolen, na Hagiboru.

Eva s rodiči, Praha 1937, soukromý archiv Eveliny Merové

Eva s rodiči, Praha 1937, soukromý archiv Eveliny Merové

Ani Landovým se nevyhnuly transporty do Terezína, a tak se celá rodina musela 28. června 1942 dostavit na shromaždiště u Veletržního paláce v Praze a 2. července byla transportem AAl deportována do terezínského ghetta. V Terezíně bydlela Eva se stejně starými dívkami v kinderheimu (dětském domově) označeném L 410 v pokoji č. 28. „Když myslím na ty opravdu zlé roky války a holocaustu, v paměti se mi vždy vynoří světlý paprsek, jeden jasný bod – náš heim v ghettu, náš pokoj 28. V Terezíně jsem byla osmnáct měsíců. V životě dospělého to není moc. Ale v životě dítěte, kterému bylo sotva dvanáct, je to skoro věčnost. V Terezíně jsem byla vytržena ze svého dětství. Začala jsem být dospělá. Začala jsem přemýšlet. Do Terezína jsem přišla jako jedenáctiletá holčička, když jsem v prosinci ghetto v transportu do Osvětimi opouštěla, připadala jsem si skoro dospělá. Heim mi pomohl vydržet hodně těžkého. Tohle štěstí však mělo jen patnáct dívek z bezmála šedesáti, které tehdy na pokoji 28 bydlely.“ V tomto domově byla její učitelkou kreslení Friedl Dicker- Brandejsová, známá malířka, která v ghettu pracovala s dětmi.

Obrázek Sněhurky namalovala Eva v terezínském ghettu, Židovské muzeum v Praze, © Evelina Merová

Obrázek Sněhurky namalovala Eva v terezínském ghettu, Židovské muzeum v Praze, © Evelina Merová

„Dovolila nám pohrát si s barvami, popustit uzdu vlastní fantazii a intuici, opustit stereotypy – a v duchu na chvíli také hranice ghetta.“ V Terezíně musela mládež už od 14-ti let pracovat; Eva byla zařazena na práci v zahradnictví, kde se pěstovala zelenina a ovoce pro esesáckou kuchyni. Tato práce byla mezi vězni velice oblíbená, protože se tak dostali na čerstvý vzduch, a také si mohli, s trochou odvahy a štěstí, přilepšit k chudé terezínské stravě. V prosinci roku 1943 se Landovi ocitli v seznamu pro transport na Východ. Jejich neznámou cílovou stanicí byl vyhlazovací tábor v Auschwitz-Birkenau. Stejně jako v případě předchozího transportu ze září 1943, ani nyní vězni nemuseli projít selekcí a byli umístěni v tzv. terezínském rodinném táboře, pod označením B II b. V evidenci byla u vězňů z těchto transportů uvedena poznámka, že po šesti měsících karantény má následovat tzv. Sonderbehandlung, což byl krycí název pro vraždu, zplynování, které také u zářijového transportu v březnu 1944 proběhlo. Evu i její maminku v červenci 1944 zachránila před jistou smrtí selekce, při níž byly obě vybrány jako práceschopné a postupně prošly tábory Stutthof, Dörbeck a Guttau, kde musely kopat protitankové zákopy. Při této těžké práci Evina maminka umírá. Evě se rozpadly dřeváky z Osvětimi, omrzly jí nohy a nemohla chodit. Proto také nenastoupila do pochodu smrti a v lednu roku 1945 byla osvobozena sovětskou armádou v opuštěném táboře v Guttau.

Eva v roce 1948, soukromý archiv Eveliny Merové

Eva v roce 1948, soukromý archiv Eveliny Merové

V sovětském sanitním vlaku se seznámila s židovským lékařem Mojsejem Ionovičem Merem, který jí navrhl, že ji jako sirotka adoptuje. Eva po krátkém rozmýšlení souhlasila a novou životní etapu tak začala v Leningradě, v Sovětském svazu. O své minulosti nesměla mluvit a veškerou svou aktivitu zaměřila na studium. Po mnoha peripetiích nakonec vystudovala germanistiku. Do Československa se dostala teprve v 60. letech, a to na pozvání od autorů knihy Továrna na smrt Ericha Kulky a Oty Krause, kterým napsala o svém osudu. Setkala se zde také s dívkami, které znala z Terezína. Od té doby začala jezdit do své bývalé vlasti pravidelně téměř každý rok a v 90. letech se v Praze usadila natrvalo. Často však jezdí na návštěvy za svými dětmi a vnoučaty do Petrohradu a Frankfurtu nad Mohanem, ale i na besedy se studenty a dospělými, kterým tímto způsobem zprostředkovává svoje zážitky a zkušenosti se dvěma totalitními režimy.

Pa

Zdroje:

Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28. Přátelství, naděje a přežití, Brno 2007, s. 17.
Merová, Evelina: Opožděné vzpomínky. Životopis, který se nevešel na jednu stranu, s. 41.

Vyhlášení výsledků soutěží Památníku Terezín 2015

Simon Gašpárek: Malujeme lepší zítřek, 6 let

Simon Gašpárek: Malujeme lepší zítřek, 6 let

9. června 2015 proběhl v kinosále Muzea ghetta v Terezíně slavnostní ceremoniál, při kterém byli vyhlášeni vítězové již 21. ročníku literární a 19. ročníku výtvarné soutěže Památníku Terezín, jež na památku inspirátorky a spoluzakladatelky soutěží nese podtitul Memoriál Hany Greenfieldové. Bývalá vězeňkyně ghetta, Hana Greenfieldová-Lustigová zemřela 27. ledna 2014 ve věku 87 let. Vzácným hostem slavnostního vyhlášení byl její manžel, Murray Greenfield.

Kromě vítězů jednotlivých kategorií, kteří přijeli většinou v doprovodu svých rodičů či pedagogů, se vyhlášení zúčastnili také zástupci města Terezín a Ústeckého kraje. Za sdružení bývalých vězňů terezínského ghetta přijela a k oceněným promluvila dr. Michaela Vidláková, která spolu s Jiřím Polákem, synem bývalého vězně terezínského ghetta a pozdějšího historika Památníku Terezín Erika Poláka, i předávala oceněným ceny. Dalším milým hostem byla Žanda Frýdová, dcera bývalého terezínského vězně, spisovatele Norberta Frýda. Ten byl autorem textového pásma Květovaný kůň, k němuž hudbu složil Karel Reiner, také vězněný v terezínském ghettu.

Murray Greenfield, foto: Radim Nytl, Památník Terezín

Murray Greenfield, foto: Radim Nytl, Památník Terezín

Dílo vytvořili ještě před deportací v Praze, kde ho nastudovali s dětmi ze židovských sirotčinců. Později se stalo významnou součástí repertoáru terezínského kulturního života v ghettu. V současné době bylo nově nastudováno Dětským sborem Brno pod vedením sbormistyně Valerie Maťašové. Toto představení bylo uvedeno v průběhu vyhlášení v Památníku Terezín.

V předsálí kina Muzea ghetta byla téhož dne otevřena již tradiční výstava z nejlepších výtvarných prací letošního ročníku výtvarné soutěže spolu s představením čtyř panelů, které připomínají život Hany Greenfieldové, její podíl na vzniku uměleckých soutěží Památníku Terezín a jejich historii. Tyto panely nyní budou doprovázet putovní výstavy vzdělávacího oddělení Památníku Terezín.

Dětský sbor Brno s Žandou Frýdovou (druhá zprava), foto: Radim Nytl, Památník Terezín

Dětský sbor Brno s Žandou Frýdovou (druhá zprava), foto: Radim Nytl, Památník Terezín

Ve školním roce 2014/2015 se celkem soutěže zúčastnilo 495 prací z 93 škol celé České republiky. V literární části soutěžilo 103 děl, ve výtvarné 392. Seznamy vítězů a oceněná díla naleznete na webových stránkách Památníku Terezín v části Vzdělávání ( ZDE).

St

Nová „Výtvarná expozice Památníku Terezín“, stálá expozice v budově Muzea Malé pevnosti

Blanka Stehlíková (vpravo), autorka scénáře výstavy, při slavnostním otevření, květen 2015, foto: Radim Nytl, Památník Terezín

Blanka Stehlíková (vpravo), autorka scénáře výstavy, při slavnostním otevření, květen 2015, foto: Radim Nytl, Památník Terezín

V květnu 2015 byla při příležitosti oslav 70. výročí osvobození represivních zařízení v Terezíně a v Litoměřicích otevřena v Muzeu Malé pevnosti Památníku Terezín nová stálá výstava výběru prací z uměleckých sbírek Památníku Terezín.

Expozice představuje díla českých autorů věnujících se tématu boje proti nacismu a válce a je zároveň poctou umělcům, kteří byli jedněmi z prvních, kdo ve 30. letech 20. století rozpoznal nebezpečí nastupujícího nacistického režimu a zapojil se svou činností do domácího odboje. Mnozí z nich byli činní i v zahraničí a mnozí za tuto činnosti zaplatili svými životy.

Nová výtvarná expozice v muzeu Malé pevnosti, foto: Radim Nytl, Památník Terezín

Nová výtvarná expozice v muzeu Malé pevnosti, foto: Radim Nytl, Památník Terezín

Výstavu otevírají karikatury 30. let, které strhujícím a přímočarým způsobem přibližují zmíněné historické dění. Dalším velkým tématem tohoto období byla občanská válka ve Španělsku. Zmíněné události poznamenaly též tvorbu Emila Filly či Josefa Čapka, jejichž díla jsou na výstavě také zastoupena. Závěr neklidného desetiletí přinesl novou etapu v dějinách našeho státu, a to vznik Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939. Návštěvník se prostřednictvím vystavených obrazů seznamuje s tísnivou atmosférou protektorátu a navíc je v této části též obeznámen i s tím, jakým způsobem na novou politickou situaci reagovala umělecká tvorba, jakými prošla změnami z hlediska užitých technik malby, námětů apod. Následně se pomyslně přenášíme do prostředí terezínských represivních zařízení, do káznic a koncentračních táborů, ve kterých bylo vězněno mnoho vynikajících umělců, malířů či amatérů a kde – i přes nelidské podmínky – vzniklo množství děl, které dokumentují vězeňský život, psychiku vězňů, atmosféru prostředí. Závěrečné sály výstavy přinášejí tvorbu poválečné generace, jež začala tvořit v době normalizace. I tato generace svým způsobem zobrazuje motivy násilí, hrozby technické civilizace apod.

Autorkou scénáře výstavy, jež je svým obsahem ojedinělou v České republice, je historička umění, publicistka a členka vědecké rady Památníku Terezín, dr. Blanka Stehlíková.

Se

Seminář pro polské pedagogy v Památníku Terezín

Seminář pro polské pedagogy, květen 2015, foto: JolantaWójcik, ABSM

Seminář pro polské pedagogy, květen 2015, foto: JolantaWójcik, ABSM

Koncem května 2015 zavítalo do Památníku Terezín na 30 polských pedagogů, kteří se zúčastnili již třetího ročníku semináře pro polské učitele, které Památník pořádá ve spolupráci se Státním muzeem Auschwitz-Birkenau a IPN (Instytut Pamięci Narodowej).

Program třídenního semináře byl zahájen přednáškou Tomáše Fedoroviče, který se věnoval postavení terezínského ghetta v nacistických plánech na vyhlazování židovského obyvatelstva. Nabídl účastníkům pohled na tuto problematiku prostřednictvím dokumentů, které se k danému období zachovaly, a to jak z doby před vznikem ghetta, tak z doby jeho existence. Následující komplexní prezentace Jana Roubínka zavedla posluchače do poválečné doby, do období, kdy se společnost vyrovnávala s pronásledováním židovského obyvatelstva v době 2. světové války. Uceleným způsobem byly vytčeny jednotlivé vývojové etapy, kterými většina zemí ve spojení s tímto problémem prošla.

Následující den byl vyplněn prohlídkami bývalého ghetta a policejní věznice v Malé pevnosti. Vrcholem programu bylo setkání s paní Dagmar Lieblovou, pamětnicí a bývalou vězenkyní terezínského ghetta a vyhlazovacího tábora v Auschwitz-Birkenau. Závěrem semináře byli účastníci informováni o vzdělávací činnosti Památníku Terezín a doc. Vojtěch Blodig je seznámil s Terezínem jakožto místem paměti, se samotným vývojem terezínského Památníku.

Se

Semináře pro české pedagogy „Jak vyučovat o holokaustu“, jaro 2016

Památník Terezín vypisuje pro jaro 2016 dva termíny prvního stupně seminářů věnovaných výuce o holokaustu, pořádných již od roku 2000 pod záštitou Ministerstva školství ČR v Židovském muzeu v Praze a právě v Památníku Terezín.

Tato školení, která jsou určena nejen vyučujícím historie a dalších společenskovědních předmětů, ale i učitelům jiných oborů, učitelům 1. stupně apod., jsou prvním stupínkem ve vícestupňovém vzdělávacím systému. Účastníci seminářů mají možnost se nejen podrobněji seznámit s historií pronásledování Židů, Romů a dalších skupin obyvatelstva v době 2. světové války, ale též se v následných stupních setkat se zástupci zahraničních organizací, které se také věnují této problematice, seznámit se s metodami výuky tomuto tématu užívanými v různých evropských a zámořských zemích, v dalších letech mohou navštívit a blíže poznat Státní muzeum Auschwitz-Birkenau či Památník Ravensbrück a závěrem pak absolvovat vícedenní seminář v Yad Vashem v Izraeli.

Semináře, jimiž již prošlo více než 2000 českých pedaogogů, získaly za dobu svého trvání velmi dobré jméno, a to jak díky obsahové náplni, tak i organizačnímu zajištění. Na jaře 2016 se mohou zájemci přihlásit na seminář v těchto termínech: 19. – 21. 2. 2016 a 4. – 6. 3. 2016. Kontakty s přihláškou najdete na webu Památníku Terezín v části vzdělávání, stejně tak jako programy z minulých let, do kterých můžete nahlédnout (odkaz ZDE).

Se

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku