Zpravodaj 4/2009

Dětské časopisy z terezínského ghetta

Obrázek na přebalu časopisu Rim-Rim

Obrázek na přebalu časopisu Rim-Rim_Rim

V několika předchozích číslech Zpravodaje Památníku Terezína jsme vám přiblížili již tři dětské časopisy, které v ghettu vznikly, a to časopis Vedem, Domov a Kamarád. Než v budoucnu přineseme podrobnější informace o dalších z nich (Bonaco, Hlas půdy Q 306, Noviny, Rim Rim Rim), chtěli bychom se pozastavit nad tím, co vlastně časopisy pro mládež v ghettu znamenaly, jakou sehrály úlohu v životech dětí. Hlavním společným rysem všech časopisů je, že byly součástí organizace života v dětských heimech. Zpravidla rozebíraly poměry v domovech, objevuje se zde chvála či kritika hygieny, udržování pořádku, kázně. Časopisy poukazují na činnost v domovech zveřejňováním výsledků nejrůznějších soutěží, vystoupení, sportovních utkání. Svoji roli sehrály také při prohlubování vzdělávání v ghettu, tvořily doplněk k tajnému vyučování. Můžeme zde najít článečky týkající se zajímavostí z oblasti techniky, portréty významných osobností vědy, umění i sportu. V některých časopisech se objevovaly i rozbory českých či světových literárních děl apod. Důležité je, že vytváření časopisů podněcovalo literární tvorbu dětí. Nacházíme zde poezii, příběhy klukovských part, líčení námořních, válečných a špionážních dobrodružství, chlapci i dívky psali povídky a malovali. Objevují se zde samozřejmě také vzpomínky na domov, rodinu, na různé příhody odehrávající se před deportací do ghetta. Zpravidla jsou optimisticky zaměřené, vyjadřují naději a přesvědčení, že válka brzy skončí. Velkou oblastí, kterou časopisy zpracovávaly, byl život v samotném ghettu. Setkávám e se zde s nejrůznějšími zajímavostmi ze všech oblastí života; zvláště v časopise Vedem mají významné místo reportáže z různých terezínských pracovišť. A tak, jak děti a mládež poznávaly terezínskou realitu, absurditu života v uzavřeném městě, jak se seznamovaly s tím, že různé věci v ghettu fungují zcela jinak než v normálním životě, objevuje se v časopisech i kritika zdejších poměrů – vyjadřovaná často humornou či satirickou podobou, často též ve verších. Objevují se tu aforismy, epigramy. S dětmi se na tvorbě časopisů mnohdy podíleli i jejich vedoucí a vychovatelé. Vyjadřovali se zde jak k denní problematice, tak i k otázkám obecnějším – kulturním, etickým, politickým. A byli to také oni, kdo humornou a vtipnou formou předkládali mladým čtenářům realitu všedního dne v ghettu. Jedním z nich byl i Josef Taussig, jehož epigramy byly na stránkách časopisu Vedem uvedeny takto: „Redakci časopisu „Vedem“ byl zaslán malý svazek satirických veršů připomínajících břitké epigramy Karla Havlíčka. Uveřejňujeme dnes několik a doufáme, že nám cenzura nevybílí tuto stránku.“ A zde malá ukázka: Šťastný otec „Sakra s těma transportama je teď pěknej švic! Ještě štěstí, že kluk dostal těžkej zápal plic.“ Láska ve šlojsce „Moje drahá, zlíbal bych Tě od hlavy až k patě – jenomže máš dvoje šaty a patery gatě.“ Kritice neuniklo ani „divadlo“ přichystané pro návštěvu MVČK v červnu 1944. V časopise Bonaco jej dívka, podepisující se jako Sojka, charakterizovala takto: „Verschönerungsaktion přeloženo do češtiny znamená starý, ztrouchnivělý stůl, plný zplesnivělých, zhnisaných odpadků jídla, pokrytých krajkovinou.“ Kritické texty, aforismy a epigramy pomáhaly dětem trochu lépe vstřebávat a snášet nelehkou životní situaci, ve které se se svými rodiči a příbuznými ocitly. Výrazným rysem dětských časopisů byla také solidarita, kterou si v nich vyjadřovaly, a to zejména v souvislosti s transporty na Východ. Mladí autoři neměli naštěstí ponětí o jejich skutečné hrůze. Výmluvná je například skutečnost, že redakce Rim Rim Rim vydala pro deportované v květnu 1944 zvláštní číslo časopisu a v něm jim prozradila stručné dokončení dobrodružných příběhů, vycházejících v té době na pokračování… Jinou formou solidarity podle časopisu Bonaco bylo zřízení fondu pro nemocné dívky v domově XI. Tyto dívky byly odkázány jen na hubené příděly. Do fondu přispívaly ty šťastnější, které dostávaly nějaké příděly zvenčí. Tak například v první polovině roku 1944 připravil tento fond 17 takovýchto pomocných balíčků. V časopisech se často objevovala i tematika starých lidí, jejich zoufalé ubytovací podmínky, nemoci, hlad nemohly ujít pozornosti mladých autorů. Časopisy přispívaly k tříbení ducha chlapců a dívek, zvyšovaly jejich kulturnost, pěstovaly kritický i sebekritický pohled na své okolí i na sebe sama. Dětské časopisy se projevují a působí jako nedílná součást duchovního odporu v ghettu a neoddělitelně patří k terezínské kultuře. Díky tomu, že časopisy zůstaly po odjezdu jejich tvůrců v ghettu, nebyly zničeny a mohou podávat toto svědectví. Je to unikátní památka.

Se

 

Metodická příručka: Ghetto Terezín, holokaust a dnešek

Metodika: „Ghetto Terezín, holokaust a dnešek“"

Metodika: „Ghetto Terezín, holokaust a dnešek“

Před dvěma lety navázal Památník Terezín bližší spolupráci s USC Shoah Foundation Institute for Visual History and Education se sídlem v Los Angeles. Výsledkem této spolupráce bylo využití videonahrávek vzpomínek pamětníků z archivu Institutu v práci Vzdělávacího oddělení Památníku Terezín. Kromě toho vznikla také idea vytvořit na základě zmiňovaných filmových svědectví vzdělávací materiály, které by byly primárně dány k dispozici učitelům základních a středních škol v České republice. Pro jejich zpracování byl sestaven tým skládající se z 6 osob. Vedoucími týmu se stali zástupci dvou zmiňovaných institucí (Martin Šmok za Institut a Jan Špringl za Památník) a jeho dalšími členy pak 4 učitelé, kteří dali celému projektu vnitřní náboj: Ilona Němcová z Gymnázia Jana Palacha v Mělníku, Zuzana Jirchářová z Biskupského gymnázia Varnsdorf, Jiří Čunát ze stejné školy a v neposlední řadě také Josef Märc z chomutovského gymnázia, který současně také vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Tito kantoři nebyli do autorského týmu přizváni náhodou. Všichni se dlouhodobě profilují na poli aplikace nových přístupů k vyučování o holokaustu na českých školách a mají bohaté zkušenosti s prací na podobných projektech. Výsledkem práce skupiny je nově vydaná publikace Ghetto Terezín, holokaust a dnešek (2009).

Jedná se o příručku pro učitele ZŠ a SŠ, obsahující 12 metodických modelů (modelových hodin) postavených na krátkých tématických filmových klipech s výpověďmi pamětníků na přiloženém DVD, které se týkají pronásledování židovského obyvatelstva v Protektorátu Čechy a Morava, s akcentem na existenci terezínského ghetta. Vedle nich je součástí publikace také krátký informativní text o historii ghetta a slovníček v klipech používaných pojmů a výrazů, které byly součástí terezínské vězeňské mluvy. Tento text a slovníček si klade za cíl sloužit učitelům k základní přípravě na výuku o tématu terezínského ghetta, kterou můžou také dále obohatit studiem titulů uvedených v seznamu doporučené literatury.

Předkládané metodické modely jsou vystavěny tak, aby se daly využít kromě dějepisu i při výuce jiných předmětů. Přestože z hlediska zvoleného tématu kladou důraz na skutečnosti, které se udály v minulosti, žáci ovšem mohou jejich prostřednictvím více pochopit i současnost. Nejen z toho důvodu, že se neustále vyskytují lidé, kteří sympatizují s myšlenkami nacistických ideologů, ale i z toho důvodu, že jsou v nich protěžována i nadčasová průřezová témata, jako utváření hodnotových struktur, proces rozhodování se v krizových situacích, otázky lidské slušnosti, práva a spravedlnosti, obětování se a vztahu k bližnímu, apod.  Některé z nich si tak kladou za cíl být nápomocny sebepoznávání žáků.

Příručka bude distribuována pedagogům při pedagogických seminářích Památníku Terezín.

Šp

Pietní shromáždění u příležitosti 65. výročí transportu ze 16. října 1944 a vernisáž výstavy Alfreda Kantora

Při příležitosti výročí transportu ze 16. 10. 1944 se na půdě bývalých Magdeburských kasáren uskutečnilo dne 16. 10. 2009 pietní shromáždění, v rámci kterého si zúčastnění připomněli 65. výročí podzimních likvidačních transportů. V době od 28. 9. 1944 do 28. 10. 1944 odvezlo 11 transportů do Osvětimi-Birkenau 18 402 terezínských vězňů. Z nich přežilo jen 1 574 osob.

Výstava kreseb A. Kantora v půdním divadle bývalých Magdeburských kasáren
Výstava kreseb A. Kantora v půdním divadle bývalých Magdeburských kasáren

 

Transport ze 16. 10. 1944 byl již osmý v pořadí, označený Er. Z hlediska historie ghetta byl tento transport velkým zásahem do kulturního života, jenž byl pro vězně velmi důležitý. Divadlo, hudba a další umění v Terezíně dodávalo optimismus, víru v přežití v těžkém, deprimujícím každodenním životě v ghettu. Kultura byla pro její protagonisty i posluchače a diváky únikem z kruté přítomnosti, z ovzduší strachu před transporty. Odjezd tohoto transportu však znamenal přetrhání mnoha kulturních nitek, neboť tehdy byla do Osvětimi-Birkenau zavlečena největší skupina umělců z ghetta – mezi nimi byl i Hans Krása, Pavel Haas, Viktor Ullmann, Karel Ančerl, František Petr Kien a další.

Pietnímu shromáždění byla přítomna také paní Helga Weissová-Hošková, která sama prošla se svými rodiči terezínským ghettem a její rodina byla podzimními transport v roce 1944 deportována do Osvětimi. Skladbami terezínských umělců doprovodili toto pietní shromáždění doc. Jiří Hošek na violoncello a prof. Božena Kronychová na klavír.

Jako připomínka života v terezínském ghettu, v Osvětimi a ve Schwarzheide byla při této příležitosti také otevřena výstava kreseb Alfreda Kantora. A. Kantor byl umělec, před válkou studoval v Praze reklamní školu a maloval. Počátkem prosince 1941, ve svých 18 letech, byl deportován do Terezína, pak přišla Osvětim a v létě 1944 Schwarzheide. Každodenní realitu ghetta a táborů zachytil na stovkách kreseb. Sám po válce napsal: „Začal jsem cítit potřebu zaznamenávat bizarní scény… Nechtěl jsem ani tak malovat vlastní zážitky, jako spíš zachytit neuvěřitelné místo, abych jeho části mohl ukázat světu,.. Kreslení vycházelo z pudu sebezáchovy. Když jsem přijal úlohu pozorovatele, mohl jsem se aspoň na pár okamžiků odpoutat od toho, co se dělo v Osvětimi, a zachovat si zbytky zdravého rozumu.“ Výstava je umístěna v půdním divadle bývalých Magdeburských kasáren.

Kresby A. Kantora byly vydány též knižně s anotacemi autora. Kniha je k dostání v prodejnách Památníku Terezín.

Se

Česko-braniborský seminář

Ve dnech 8. až 12. září 2009 se v prostorách Památníku Terezín (PT) uskutečnil již 16. ročník česko-braniborského semináře pedagogů. Organizátory akce byly za německou stranu RAA Brandenburg, za českou pak Národní institut pro další vzdělávání spolu s Památníkem a Nadačním fondem České rady pro oběti nacismu.


Mezinárodního setkání se zúčastnilo 16 německých a 12 českých pedagogů, pro něž byl připraven program se zaměřením na zločiny spáchané ve jménu nacistické a komunistické ideologie. Problematika nacistické perzekuce jim byla představena na historii Terezína, již přiblížily prohlídky bývalého ghetta a policejní věznice gestapa včetně besedy s očitým pamětníkem židovského tábora. Doplněním tématu byly rovněž absolvované workshopy vzdělávacího oddělení PT, jeho zpestřením pak večerní prohlídka terezínského podzemí.


S perzekučními praktikami spáchanými v době komunistické totality se učitelé obecně seznámili pomocí přednášky na téma Československo v době komunismu. Další poznatky získali návštěvou Památníku Vojna u Příbrami a prohlídkou expozice o českém vězeňství, jejíž součástí je také nechvalně známá sekyrárna v areálu dnešní vazební věznice v Praze na Pankráci.

Šm

Seminář „Osvětim – historie a symbolika“

Již počtvrté se skupina 36 českých pedagogů zúčastnila III. stupně seminářů pro pedagogy v Osvětimi, které pořádá Památník Terezín ve spolupráci s MŠMT ČR a Státním muzeem v Osvětimi.

Po slavnostním zahájení začal program přednáškou o místě KL Auschwitz v nacistickém programu masového vyvražďování. Pak následovala prohlídka bývalého tábora Auschwitz I. Odpoledne se učitelé ve dvou skupinách prostřídali na třech workshopech, v rámci kterých jim byly představeny materiály z archivu muzea, nahlédli do místních sbírek, pracovali s kresbami vězňů a prohlédli si výstavu věnovanou genocidě evropských Sinti a Romů. Večer byl zakončen zhlédnutím dokumentárních filmů o táboře.

Následujícího dne dopoledne program pokračoval prohlídkou bývalého tábora Auschwitz II-Birkenau a České národní expozice v Auschwitz I. V odpoledních blocích se učitelé zúčastnili opět dvou workshopů a přednášky na téma osudů matek a dětí v KL Auschwitz. Po večeři následovaly prezentace projektů přítomných učitelů. Seminář byl slavnostně ukončen poděkováním všem zúčastněným institucím, závěrečným zhodnocením a předáním certifikátů a publikací účastníkům.

Se

Akce Památníku Terezín – I. čtvrtletí 2010

Akce Památníku Terezín – I. čtvrtletí 2010

19.-21.3.2010 :  Seminář pro pedagogy “Jak vyučovat o holokaustu”
26.-28.3.2010:   Seminář pro pedagogy “Jak vyučovat o holokaustu”

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku