Zpravodaj 4/2013

Esesácký statek v ghettu Terezín

Arnošt Klein: Pohled na část zelinářské zahrady v ghettu Terezín. PT 3638

Arnošt Klein: Pohled na část zelinářské zahrady v ghettu Terezín. PT 3638

„Zemědělství“ neboli Landwirtschaft  bylo jednou z částí Hospodářského oddělení správy terezínského ghetta. Jeho začátky byly těžké, neboť v podstatě vše, co je potřeba v zemědělství, chybělo. Též vězni zařazení sem na práci byli většinou nevyškolení, často pocházeli z měst, někteří dokonce nikdy neměli v ruce motyku či jiné nástroje. Z důvodu nedostatku odborníků se čas od času v denních rozkazech objevovaly výzvy, aby se přihlásili např. včelaři či zvěrolékaři, později byli hledáni sekáči trávy,i řidič traktoru apod. 

První zemědělské plochy převzalo oddělení již v polovině prosince 1941. Postupně mělo v držení až 311 ha půdy – z čehož bylo přes 70 ha ornice, 84 ha luk, 73 ha pastvin, 15 ha zahrad, zbytek tvořil les a další. 35 ha měla pronajatých Policejní věznice Terezín v Malé pevnosti. V rámci polního hospodářství se pěstoval  např. oves, mák, brambory, kukuřice atd., v zelinářských zahradách se vězni starali o květák, fazole, mrkev, petržel, pórek, špenát,  celer a další. Z ovocných stromů se sklízely plody jablek, hrušek, třešní i višní, dále švestky, meruňky, broskve.

Uvnitř kravína, autor neznámý. PT 3455

Uvnitř kravína, autor neznámý. PT 3455

Rozvíjela se i živočišná výroba. Počátkem roku 1942 byly do Terezína dopraveny 2 páry tažných koní.  Ke konci války se tu kromě asi 30 koní nacházelo také na 70 kusů hovězího dobytka,  přes 60 prasat, ovce, drůbež (slepice, husy, kachny, krocani), včelařské úly a chov bource morušového.

I mládež se od svých 14 let zapojovala do zemědělských prací, většinou v tzv. mládežnických zahradách. V deníku Pavla Weinera (nar. 1931) si o tom můžeme přečíst: „Jelikož jsem přihlášen do zahrady, musím si pospíšit, abych nezmeškal. Nástup je v ½ 8. V určenou dobu jsme v L 410, kde je sraz….Nejprve bylo rozdělení služeb. Byl jsem určen na dělání květináčů… Dívám se, co kde roste, abych to případně okusil. Cítím pocit, že jsem dnes poprvé v životě pracoval. Doma bych to jistě nedělal.“ (Deník, 4. května 1944) S velkou opatrností bylo možné si uzmout potajmu okurku, cibuli, jablko apod.: „Vezmu si jenom dvě mrkve a jablko… Ve 4. zahradě nakousnu cibuli a pak ji znovu zasadím.“  (Deník, 11. srpna 1944).

Plánek (s legendou) hospodářského dvora z náčrtníku M. Robitscheka.  APT 11775

Plánek (s legendou) hospodářského dvora z náčrtníku M. Robitscheka. APT 11775

Plánek (s legendou) hospodářského dvora z náčrtníku M. Robitscheka.  APT 11775

Plánek (s legendou) hospodářského dvora z náčrtníku M. Robitscheka. APT 11775

Jiný z chlapců, čtrnáctiletý Martin Robitschek (nar. 1930) pracoval od října 1944 ve dvoře objektu v ulici L 1 – Seestrasse , kde byl ustájen dobytek. Čistil stáje koní a volů, později jezdil s volským povozem pro seno či slámu na pole.  Martin si udělal plánek (viz obrázek), kam zakreslil stání jednotlivých zvířat a rozmístění nejrůznějších zařízení pro zemědělství a péči o dobytek (např. místnost pro odstředivku a nástroje na mléko, komoru s nástroji zvěrolékaře aj.).

 Veškeré výtěžky ze statku byly určeny výhradně pro potřeby esesáků, sami vězni z nich neměli nic. Pouze v případě, že se zeleninu nepodařilo včas exportovat a ta povadla či byla jinak znehodnocena, povolili esesáci její využití ve vězeňské kuchyni. Většinou jí pak byla obohacena strava dětí. Ani z chovu dobytka neměli vězni žádný užitek, maso se po porážce vyváželo mimo tábor. Pokud se maso objevilo na jídelníčku vězňů, bylo většinou koňské a  pocházelo z nucených porážek z jatek v blízkosti Terezína.

 Oddělení zemědělství poskytlo pracovní místa pro stovky vězňů. Přes všechny útrapy a zákazy spojené s prací na polích a v zahradách (např. zákaz brát zeleninu a ovoce – v případě přistižení mohli hlídači na vězně i střílet) mělo toto nasazení své výhody. Vězňově se dostali ven, za hradby ghetta na čerstvý vzduch. A pokud byli opatrní, výpěstky jim poskytovaly též přilepšení k nedostatečným přídělům.

Se

Lidické ovce v Terezíně – pravda či mýtus?

Doris Grozdanovičová, roz. Schimerlingová, zachycena při pasení ovcí, FAPT 4423

 „Základ k chovu ovcí a koz daly esesákům ovce a kozy lidické.“ (Město za mřížemi)

Terezínská historiografie se musela vyrovnat s mnoha nechtěně rozšířenými mýty. Trvalým úkolem Památníku Terezín bylo a je neustále poukazovat na fakt, že ghetto Terezín bylo především místem velkého utrpení a smrti navzdory vzpomínkám na mnohé zde pořádané kulturní akce. Také název propagandistického filmu z roku 1944 Terezín. Dokumentární film z židovského sídelního území nese mezi širokou veřejností zažitý název „Vůdce daroval Židům město“.1

Dle mého názoru se jako další téma, které je nutno prozkoumat, nabízí otázka skutečného původu v Terezíně chovaných ovcí. Doposavad se většině návštěvníků bývalého terezínského ghetta dostane informace, že ovce chované v ghettu pocházely ze zničených Lidic. Není se čemu divit, neboť tato zažitá představa má základ již v době existence ghetta. Typickým příkladem těchto „válečných kořenů“ je terezínská báseň Die Schafe von Liditz básnířky Ilse Weber (1903-1944). „Huňaté zažloutlé ovce, kde je váš domácí lán? Stáj vaše popelem lehla a zabit kde leží váš pán.“ 2

I deníkové záznamy Bedřicha Kohna3 nebo vedoucího oddělení Péče o mládež (Jugendfürsorge) Egona Redlicha nalezené v roce 1967 na jedné z terezínských půd podporovaly zažitou představu, že ovce v Terezíně pocházejí z Lidic. Ve svém zápise z 11. 6. 1942 autor konstatuje: „Z ghetta bylo na práci v této vesnici vysláno 30 Židů. Jeli s hráběmi. Poslali sem též dobytek a ovce.“4 Již nyní však můžeme předeslat, že původ hospodářského zvířectva a především ovcí byl nad jeho rozlišovací schopnosti. Tato teze byla brána za bernou minci a přešla „plynule“ do poválečné terezínské historiografie.

Mýtus o lidických ovcích v Terezíně byl podpořen i poválečnou filmovou tvorbou. Film Transport z ráje (1962) podle knižní předlohy Noc a naděje Arnošta Lustiga, bývalého terezínského vězně, zachycuje dialog mezi generálem a jeho doprovodem na právě vyháněné stádo ovcí z náměstí před židovskou bankou. Na generálovu otázku: „Co je to za dobytek?“ dostává odpověď, „Ovce z Lidic.“

Také bývalé vězeňkyně pracující v zemědělství, které se dostaly k chovu ovcí po válce podporovaly tuto verzi. V devadesátých letech vzpomíná E.R. pro židovské muzeum v Praze „… v zahradě, pásla jsem lidické ovce…“5 Také D.S. se ve svých vzpomínkách (i audiovizuálních) vyjadřovala, že to byly husy a ovce z Lidic, o které se během svého působení v terezínském ghettu starala. Poněkud paradoxně se pak můžeme dočíst ve vzpomínce H.B.: „S D.S. jsme byly jednou jedinkrát hlídat ovce. Přišly ty ovce z Lidic. A.L.: D. to popírá, že byly z Lidic.“6

I vychovatelka malých dětí M.M. vzpomíná, že při procházkách potkávaly „pasačku oveček, které se dostaly do Terezína z Lidic, po té tragedii.“7

Tento mýtus je autorizován i popiskou světoznámé fotografie pocházející od vrtmistra Jaroslava Tomana, uložené v Památníku Terezín a v Židovském muzeu v Praze, kde je u fotografie pasačky ovcí následující popiska „D.S., terezínská pastýřka lidických ovcí.“8

Ovšem obstojí tvrzení o lidických ovcích v Terezíně ve světle historických dokumentů?

Chronologicky musíme začít zprávou velitele bezpečnostní policie a bezpečnostní služby v Protektorátu Horsta Böhmeho z 12. června 1942, týkající se opatření vůči osadě Lidice. V ní kromě jiného K. H. Frankovi sděluje, že na statek v Buštěhradu bylo z Lidic odvezeno 32 koní, 167 kusů dobytka, 150 prasat, 144 koz a kromě dosud nezjištěného počtu domácí drůbeže a králíků i 16 ovcí [sic].9

Při výslechu vyšetřovateli Státní bezpečnosti v internačním táboře v Terezíně v únoru 1946 byl Heinrich Jöckel vyzván, aby popsal svou roli při vyhlazení Lidic. Ve výpovědi uvedl, že pro Malou pevnost vyzvedl v Buštěhradu asi 600 králíků, 90 koz, asi 40 slepic, 90 hus a asi 30 kachen. Později přivezl ještě 2 koně, 4 krávy a různé hospodářské nářadí. Část z tohoto živého inventáře dostalo i terezínské ghetto. Jak je z Jöckelova výčtu patrné, ovce mezi nimi chyběly.10 Příjezd těchto zvířat z Lidic zachytily i některé deníky. Již výše jsem uvedl vzpomínku E. R. o existenci ovcí z Lidic v Terezíně. Ta ovšem kontrastuje s vlastními deníkovými záznamy z inkriminovaných dní. „1942 – 7.6. neděle: Husy tu ještě nebyly zato kozy a kůzlata, prý z Lidic. Kozy musely být hned podojeny [...] 8.6. pondělí: Došlo dvěstě husí. V hrozně zuboženém stavu, jako židovský transport [...] 10.6. středa: Odpoledne přišlo sto ovcí [sic] [...] 30.6. úterý: Přišlo dalších stodvacet ovcí [...] “11

Ponecháme-li stranou otázku chybné datace, kdy mohlo zvířectvo z Lidic dorazit do Terezína, překvapí nás i nepoměr mezi 16 ovcemi odvezenými z Lidic do Buštěhradu a zmínkou v deníku E.R. o příchodu sta ovcí. Odkud tedy byly doopravdy tyto ovce? Odpověď nám poskytuje spisek Ein Jahr Landwirtschaft [Jeden rok zemědělství].

Pro využití zelených ploch a šancí byly objednány ovce, které ovšem ne tak brzo, jak by bylo bývalo vhodné, dorazily v červnu ze Slovenska. První transport činil 100 kusů, dalších 200 ovcí přibylo v červenci. V této době přišly z jedné vesnice také kozy, husy, kachny, slepice a králíci [...].“12

Jak je možné, že si terezínští vězni spojili ovce ze Slovenska s ostatním zvířectvem z Lidic? Tuto otázku zodpovídá další z terezínských pasaček ovcí T. P. ve své vzpomínce pro Židovské muzeum v Praze, která vyzdvihuje časovou souhru příjezdu těchto dvou rozdílných zvířecích kontingentů. „To bylo po Lidicích, a tam přišla lidická zvířata, to znamená kozy, kůzlata, krávy, koně, husy slepice [...] ne ovce ne [...] konečně byl večer, chtěli jsme jít domů a najednou přišel vagón a v tom vagónu byly ovce, které přišly ze Slovenska, stádo ovcí. Všude bylo psáno, že to byly lidické ovce, ale to nebyly lidické ovce, to byly ovce ze Slovenska.“13

Na základě pramenů můžeme tedy konstatovat, že spolu s lidickým zvířectvem přichází do Terezína v červnu 1942 i první z kontingentu slovenských ovcí. Ten dosáhne v září 1942 až 370 kusů,14 v listopadu t. r. poklesl na 357 kusů.15

Uvedení této neúmyslně smyšlené legendy o „lidických“ ovcích v Terezíně na pravou míru pomocí výše uvedených historických dokumentů, však nic nemění na osudovém propojení lidické tragédie s životem mnoha terezínských vězňů.

Tomáš Fedorovič

1 Karel MARGRY, Nacistický propagandistický film o Terezíně, in: Terezín v konečném řešení židovské otázky. Mezinárodní konference historiků k 50. výročí vzniku terezínského ghetta 1941-1945. [Ed.]: Miroslav KÁRNÝ – Vojtěch BLODIG. Praha, 1992. s. 208-224.

2Otokar GUTH, Ovce z Lidic (český překlad básně Ilse Weberové), Židovské muzeum v Praze (dále JMP), fond Terezín, inv.č. 326, Literární produkce dospělých – původní rukopisy a opisy (1942-1945).

3 Deník Bedřicha Kohna, Památník Terezín, A 11891. „Přitom na druhé straně krásný srpnový den, stranou se pasou ovce a kozy, které přišly z Lidic, obrázek klidu a míru.“

4 Egon REDLICH: Zítra jedeme, synu, pojedeme transportem. Deník Egona Redlicha z Terezína 1.1. 1942 – 22.10. 1944. [K vyd. připr.]: Miroslav KRYL. Brno 1995, s. 125.

5 Vzpomínka E.R., JMP, interview 492, 14.5.1995.

6 Vzpomínka H.B., JMP, interview 1038, 6.5.2004.

7 Vzpomínka M.M., JMP, interview 596, s.d.

8 Památník Terezín, FAPT 4423, FAPT 4424.

9 Odvetná opatření vůči osadě Lidice, Zpráva o vyhlazení Lidic pro K.H. Franka, 12.6.1942, Národní archiv v Praze, 114-10/1.

10 Státní oblastní archiv v Litoměřicích, Mimořádný lidový soud Litoměřice, proces proti Heinrichu Jöckelovi, Lsp 1200/46, č.j. 5353-46-2, 1.2.1946.

11 Přepis deníku E.R., záznamy z června 1942, Památník Terezín, A 11890.

12 Ein Jahr Landwirtschaft [Jeden rok zemědělství], Památník Terezín, A 9059.

13 Vzpomínka T.P., JMP, interview 255, 6.1.1994.

14 Zpráva o činnosti terezínské samosprávy za měsíc září 1942, PT, A 9032.

15 Zpráva o činnosti terezínské samosprávy za měsíc listopad 1942, PT, A 1849. 

Seminář pro české pedagogy „Auschwitz – historie a symbolika“, říjen 2013

Již mnoho let trvá spolupráce na poli vzdělávání mezi Státním muzeem Auschwitz-Birkenau (Osvětim) a Památníkem Terezín. Polští historici a lektoři pravidelně přijíždějí na semináře do Terezína, kde přednášejí a vedou workshopy, skupina polských pedagogů navštívila Památník v rámci třídenního programu v červnu 2013 a každé dva roky se skupina českých pedagogů, absolventů I. a II. stupně vzdělávacích seminářů zaměřených na výuku o holokaustu, zúčastní semináře ve Stáním muzeu Auschwitz-Birkenau v Polsku. Semináře jsou realizovány díky spolupráci Památníku Terezín s MŠMT ČR, které tyto semináře finančně zajišťuje.

Seminář se konal ve dnech 3. – 6. října 2013. Vzdělávací program byl rozložen do dvou dnů. Účastníci měli možnost se blíže seznámit s Mezinárodním centrem pro výuku o Auschwitz a holokaustu, s metodami a přístupy ke vzdělávání na tomto památném místě, dále absolvovali prohlídky Auschwitz I a Auschwitz II, přednášku o krematoriu a plynových komorách, nahlédli do uměleckých sbírek a archiválií muzea. Byly jim nabídnuty komentované prohlídky v bloku 27, kde je umístěna nová izraelská expozice Shoa, a v bloku 13, jenž je věnován genocidě evropských Sinti a Romů.

Se

Vykonavatelé zločinů. Represivní aparát SS v Terezíně a Litoměřicích, 1940 – 1945

Výstava „Vykonavatelé zločinů“ přibližuje na 37 poutavých panelech členy SS, kteří se v letech 1940-1945 podíleli na brutálním zacházení se židovskými i nežidovskými vězni a na jejich vraždění. Výstava je rozdělena na několik oddílů.  Tři hlavní části jsou věnovány jednotlivým perzekučním zařízením, z nichž dvě vznikla v terezínské pevnosti (ghetto pro osoby židovského původu ve městě Terezín, Policejní věznice Terezín v Malé pevnosti) a třetí v nedalekých Litoměřicích (pobočný tábor koncentračního tábora Flossenbürg).  Součástí výstavy je také část věnovaná poválečnému stíhání pachatelů těchto zločinů.

Výstava je výsledkem dlouhodobého výzkumu historického oddělení Památníku Terezín a svými informacemi vhodně doplňuje stálé expozice Památníku Terezín. Autoři se snažili využít při její tvorbě dosud nepublikované či málo známé fotografie a dokumenty.

Přesné umístění výstavy v rámci Památníku Terezín sledujte na webových stránkách Památníku Terezín nebo na Facebooku.

Se

 

 

 

Aktuálně

Nový ročník výtvarné a literární soutěže Památníku Terezín

Vzdělávací oddělení Památníku Terezín vyhlásilo nový ročník výtvarné a literární soutěže pro děti a mládež na téma „Mám se v Terezíně velice dobře…?“. Více informací najdete na webu Památníku Terezín a na Facebooku.

Semináře pro pedagogy „Jak vyučovat o holokaustu“

Památník Terezín vypisuje na jaro 2014 dva termíny seminářů I. stupně pro pedagogy „Jak vyučovat o holokaustu“, a to: 21. – 23. 3. a 4. – 6. 4. 2014. Více informací a přihlášky najdete na webu Památníku Terezín.Terezín.


Zde jsou vyvěšována pouze důležitá upozornění.

Pokud vás zajímá, co se děje a chystá v Památníku Terezín, sledujte prosím naši Facebookovou stránku.

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Naďa Seifertová, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku