Zpravodaj 4/2015

Terezínské ghetto a boj s hmyzem

Jo Spier: Dezinfekce (odhmyzování) budov, Terezín, 1943 – 1945; oficiální tvorba, Památník Terezín, PT 4343, © Peter E. Spier, Dr. Thomas Spier, Celine Spier Polak

Jo Spier: Dezinfekce (odhmyzování) budov, Terezín, 1943 – 1945; oficiální tvorba, Památník Terezín, PT 4343, © Peter E. Spier, Dr. Thomas Spier, Celine Spier Polak

Terezínské ghetto mělo být pro židovské vězně pouhou zastávkou před konečnou plánovanou likvidací nacisty na Východě. Přesto i v této „zastávce“ vznikly poměry, mající podíl na úmrtí tisíců deportovaných. Od počátku zde byly problémy spojené s umístěním a přežíváním obrovského množství lidí, nebylo možné jim zajistit dostatečnou výživu a především hygienu. Přítomné sužovaly vši, blechy, mouchy, štěnice. Až časem, díky úsilí samotných vězňů byli lidé na určitou dobu parazitů částečně zbaveni.

Již při vstupu do ghetta čekal na nově příchozí otřes; zděsili se zde špíny a spouště, jež tu zanechali vojáci wehrmachtu při vyklízení kasáren. Kasárna byla též prvním obydlím terezínských vězňů, teprve od poloviny roku 1942 byli umisťováni i do bloků civilních. Ubikace, postupně vybavované třípatrovými kavalci, byly s ohledem na obrovské početní stavy příchozích neustále přeplněné – v prosinci 1941 zde bylo 7350 osob, v červnu 1942 již 21 269 a v září 1942 počet dosahoval k 60 000 osob. Lidé spali namačkáni vedle sebe na úzkých postelích, což vytvářelo optimální podmínky k šíření nemocí a hmyzu.

Petr Kien: Ilustrace ke zprávě o zdravotním stavu, Terezín, 1942; oficiální tvorba, Památník Terezín, PT 10128

Petr Kien: Ilustrace ke zprávě o zdravotním stavu, Terezín, 1942; oficiální tvorba, Památník Terezín, PT 10128

Snaha o udržení čistoty a zamezení šíření epidemií byla zřejmá od samého počátku. Židovská samospráva činila vše pro pomoc svým lidem. Oddělení desinfekce, spadající do zdravotní péče, mělo postupem času až 300 pracovníků. Zapojeni byli i vedoucí ubikací a domů, kterým vznikla povinnost sledovat nutná opatření k šetření vodou nebo k udržování čistoty. V prvních týdnech existence ghetta začala ve Vrchlabských kasárnách fungovat též stanice k odhmyzování.

Velké problémy se zavšivením nastaly zejména v letních měsících roku 1942, kdy začaly přijíždět transporty převážně starých vězňů z Německa a Rakouska. Lidé po několikadenní cestě přijeli nemocní, špinaví a zavšivení (konkrétně v záznamu o rakouském transportu ze dne 21. 6. 1942 se uvádí, že všech tisíc lidí v něm bylo těžce zavšivených). To vše pak ohrozilo ostatní přítomné.

Dezinfekce a odvšivování

Výzva k účasti na odvšivení – tiskopis, A 1255

Ze vzniklé situace nebylo lehké najít východisko. Staré sprchové lázně ve Vrchlabských kasárnách kapacitně na odhmyzování nepostačovaly. V uzavřeném a přeplněném městě nešla vytvořit část čistá a nečistá. Odvšivení s neodvšivenými se neustále setkávali v práci, na ubikacích, ve frontách na příděly jídla apod. Zima 1942/1943 byla z tohoto hlediska velmi krutá, odvšivovací proces byl několikrát přerušen, někdy pro nedostatek personálu následkem transportů na Východ, jindy pro nedostatek pomocných látek.

V procesu odvšivování byla velice důležitá kontrola nově příchozích do ghetta. Nakažlivě nemocní byli odsouváni do izolačních místností nemocnic, zavšivení do odvšivovací stanice. 1. května 1943 byly ve starém pivovaře dány do provozu sprchové lázně, odvšivování mohlo být prováděno efektivněji.

Dalším důležitým článkem v boji proti hmyzu se staly prohlídky obydlí, pracovišť a dalších míst. Kontroly měly být prováděny opakovaně, v určitých intervalech. Podmínky na místech, kde bylo vyšetřování prováděno, byly velmi špatné. Místnosti byly tmavé, přeplněny dvou- až tříposchoďovými lůžky. Každé místečko bylo zaplněno šatstvem, prádlem, kufry, skříňkami apod. Často chyběly zásuvky pro reflektory lékařů, navíc svítidel byl nedostatek. Staří lidé schovávali teplé prádlo, kýlní pasy – z obavy, aby se jim při kontrole nic neztratilo. Nečistí utíkali nebo se schovávali, aby jejich stav nebyl zjištěn.

Předvolání k odvšivení pro Silvii Passer, srpen 1944, A 8434

Předvolání k odvšivení pro Silvii Passer, srpen 1944, A 8434

Kromě osob bylo odhmyzováno i šatstvo, zavazadla a lůžkoviny. Používala se k tomu pára, kysličník siřičitý, Ventox (vodojasná tekutina dodávaná v plechovkách), od února 1943 přicházely do ghetta zásilky kyanovodíkového přípravku Cyklon z Kolína. Některé věci byly odhmyzovány i v kufrech a bednách.

V případě zavšivení ubikací byly plynovány celé místnosti i s veškerými zavazadly, šatstvem, lůžky, atd. Tím odpadlo přenášení jednotlivých věcí do odvšivovacích stanic. Tzv. „čistící služba“ měla za úkol místnost vždy řádně vyčistit, dřevěné kavalce a jejich vložky se omyly důkladně lysolovou vodou. Pokoje byly plynovány výše zmíněnými chemickými prostředky. Ačkoliv obyvatelům plynovaných ubikací byly dávány pokyny, jak větrat a kdy se mohou nastěhovat zpět, došlo i k několika úmrtím následkem pobytu málo vyvětrané odvšivené místnosti.

Jo Spier: Karikatura králů infekčních nemocí, Terezín, 4.2.1944; Památník Terezín, PT 5212, © Peter E. Spier, Dr. Thomas Spier, Celine Spier Polak

Jo Spier: Karikatura králů infekčních nemocí, Terezín, 4.2.1944; Památník Terezín, PT 5212, © Peter E. Spier, Dr. Thomas Spier, Celine Spier Polak

Dotěrný hmyz byl problémem celého ghetta, všech věkových skupin. Články o chytání blech a jiné havěti se objevují v mládežnických i dětských časopisech, např. v dětském časopise Domov vyšel článek Nový druh sportu, řešící nekonečný noční boj člověka s bleší přesilou. V časopise Vedem nacházíme v rubrice Toulky Terezínem popis provozu Odvšivovací stanice. Blechy, vši a nesnáze s nimi spojené se staly vděčným námětem černého terezínského humoru. Většina vězňů získala časem v chytání blech ohromnou zručnost a naučila se ukončit jejich život mezi nehty dvou prstů. Manželky a přítelkyně chodily na ubikace svých mužů a pomáhaly jim chytat blechy na kavalcích. Ve snaze vyhnat dotěrný hmyz bývalo též zvykem a nutností v ubikacích větrat po ránu deky a polštáře.

Uspokojivá situace z roku 1944 byla v dubnu 1945 rázně ukončena přílivem evakuačních transportů. Lidé v těchto transportech byli k nepoznání změněni, na kost vyhublí, nemocní, špinaví, mnozí bez bot, neustále ohrožováni svými trýzniteli. Tito lidé zanesli do tábora znovu vši a navíc též epidemii tyfu, kterou paraziti roznášeli. Zejména při příchodu prvních evakuovaných byla neproveditelná účinná karanténní opatření, nebyli hned oddělení nemocní od zdravých. Velmi brzy vzplála v prostorách Terezína nová epidemie, navíc roznášená právě dotěrným hmyzem, epidemie tyfu.

————————-

Zdroj:
Terezín očima hygienika, vzpomínka J. Pacovského č. 760.
Bondyová Ruth: Život s hmyzem, in: TSD 2005, s.151 – 161

Chl, Se

Konference gymnaziálních studentů v Banské Bystrici

Ze studentské konference v Banské Bystrici, září 2015, foto: Jan Špringl, Památník Terezín

Ze studentské konference v Banské Bystrici, září 2015, foto: Jan Špringl, Památník Terezín

Před dvěma lety byl Památník Terezín osloven Muzeem Slovenského národního povstání (SNP) se sídlem v Banské Bystrici se žádostí o spolupráci na společném slovensko-českém projektu, zacíleném na gymnaziální studenty z České a Slovenské republiky. Projekt byl posléze nastaven tak, aby čeští studenti do projektu přihlášení zpracovávali témata spojená se slovenskými dějinami v období druhé světové války a naopak slovenští gymnazisté se věnovali českým dějinám v letech 1939-1945. Bylo naplánováno, že své poznatky si posléze navzájem představí formou referátů na konferenci v Banské Bystrici.

Zapojené instituce (Muzeum SNP, Památník Terezín a Památník Lidice) sestavily seznam vhodných témat, která byla nabídnuta přihlášeným zájemcům o projekt, a vedle toho také v elektronické formě mladým badatelům poskytly základní prameny k jejich zpracování. Vše ostatní pak již bylo na samotných studentech a případně jejich vyučujících. Do projektu se zapojily celkem dvě gymnázia z České republiky (Gymnázium J. V. Jirsíka v Českých Budějovicích a Gymnázium Kladno) a tři gymnázia ze Slovenské republiky (Gymnázium Jozefa Gregora Tajovského v Banské Bystrici, Evanjelické Gymnázium v Banské Bystrici a Gymnázium Andreja Sládkoviča v Banské Bystrici).

Konference se uskutečnila 16. – 17. září 2015 v prostorách nově otevřeného vzdělávacího centra Muzea SNP v Banské Bystrici. První den byl věnován příspěvkům studentů a prezentacím jejich škol. Z hlediska historických témat se studenti českých gymnázií věnovali Slovenskému národnímu povstání z pohledu pamětníků a holokaustu na Slovensku. Slovenští gymnazisté pak zpracovali tato témata: Reflexe protižidovských zákonů a nařízení ve vzpomínkách židovských obyvatel Protektorátu Čechy a Morava, Heydrichiáda ve vzpomínkách vězňů terezínského ghetta a formování Terezína a Lidic jako míst paměti v poválečném Československu. Druhý den konference se skládal z prohlídky a aktivit v expozicích Muzea SNP a návštěvy národní kulturní památky Kaliště – osady vypálené v březnu 1945.

Šp

Seminář pro české a polské pedagogy v Památníku Terezín

Účastníci semináře na půdě Magdeburských kasáren, září 2015, foto: Pavel Straka, Památník Terezín

Účastníci semináře na půdě Magdeburských kasáren, září 2015, foto: Pavel Straka, Památník Terezín

Ve dnech 2. až 4. října 2015 proběhl v prostorách Památníku Terezín seminář pro polské a české pedagogy, pořádaný ve spolupráci se Státním muzeem Auschwitz-Birkenau v Polsku, pojmenovaný Terezín – místo paměti. Účastníkům byly nabídnuty přednášky o dosud méně akcentovaných tématech spojených s terezínským ghettem (poválečná reflexe holokaustu v různých evropských zemích, filmový obraz Terezína v českém filmu či vývoj Terezína jako místa paměti), do programu byla zařazena i projekce polsko-československého snímku Hraniční ulička o povstání ve varšavském ghettu a prohlídky bývalého terezínského ghetta.

Zejména byl však seminář pro účastníky jedinečnou příležitostí, jak se mohli lidsky a profesně setkat a vyměnit si své zkušenosti. K tomu došlo nejen během workshopu, založeném na srovnání používaných metod v polských a českých školách, ale i ve večerních hodinách po skončení oficiálního programu.

St

Pedagogický seminář pro české učitele ve Státním muzeu Auschwitz-Birkenau

Na prohlídce ve Státním muzeu Auschwitz-Birkenau, říjen 2015, foto: Jaroslava Tihlaříková

Na prohlídce ve Státním muzeu Auschwitz-Birkenau, říjen 2015, foto: Jaroslava Tihlaříková

Ve dnech 8. – 11. října 2015 se za spolupráce Památníku Terezín, MŠMT ČR a Státního muzea Auschwitz-Birkenau v Polsku uskutečnil III. stupeň pedagogického semináře. Své poznatky o historii holokaustu, vyučovacích metodách této tragické etapy lidských dějin a možnostech zprostředkování pohnuté historie koncentračního tábora v Osvětimi svým žákům si během intenzivního dvoudenního programu doplnilo 39 pedagogů z různých koutů České republiky.

Ze strany účastníků byly nejčastěji oceňovaným bodem semináře prohlídky bývalých táborů Auschwitz I a Auschwitz II-Birkenau, též doplňující, komentovaná prohlídka míst, jež jsou návštěvníkům pietního území v Auschwitz I nepřístupná. Za doprovodu historika osvětimského muzea Miroslava Obstarczyka tak pedagogové navštívili mj. blok č. 10, v němž byly na vězněných ženách vykonávány nelidské pseudolékařské pokusy, nahlédli do bývalé zahrady velitele tábora Rudolfa Hösse, dostali se do evidenčního centra tábora a měli možnost vystoupat na jednu ze strážních věží tábora.

V části vyčleněné workshopům byly účastníkům semináře představeny archivní a sbírkové fondy muzea, v rámci přednášek pak získali přehled mj. o vzdělávacích aktivitách osvětimského muzea. Z hlediska pedagogické praxe bylo neméně přínosným seznámení se s projekty kolegů-pedagogů, jež realizují se svými žáky na školách.

Šm

Projekt Školákem ve válečných letech (1938 – 1945)

V současné době probíhá za spolupráce několika organizací (Památník Terezín, International Coalition of Sites of Conscience, Národní pedagogické muzeum a Knihovna J. A. Komenského, Institut Terezínské iniciativy a Národní institut pro další vzdělávání a) ve školách České republiky projekt Školákem ve válečných letech (1938 – 1945).

Do projektu je zapojeno 19 týmů a jednotlivců, kteří zpracovávají témata spojená se školou či školním prostředím, osudy žáků či pedagogů z období let 1938 – 1945 atd. Projekt probíhá v několika vlnách, v současnosti se účastníci nacházejí v badatelském období, následovat bude příprava na vytvoření výstavního panelu s tématem, kterým se zabývají, v červnu se setkají v Památníku Terezín na konferenci věnované jejich bádání a poté dojde k poslední etapě, a to vytvoření výstavních panelů.

Tým organizátorů uvedl v život facebookovou stránku k projektu, kde jsou zachycovány jak momenty a události z historie – se vztahem k mládeži a školství z let 1938 – 1945, tak také náhledy do práce jednotlivých týmů.

https://www.facebook.com/skolakemvevalecnychletech/timeline?ref=page_internal

Se

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku