Zpravodaj 4/2017

Eva Štichová – její životní příběh

(27. 6. 1927 – 5. 11. 2017)

Eva se svými spolužáky z karlínské školy (druhá zprava), 1. polovina 20. století, soukromý archiv Evy Štichové.

Eva se svými spolužáky z karlínské školy (druhá zprava), 1. polovina 20. století, soukromý archiv Evy Štichové.

Eva se narodila v roce 1927 v Novém Bohumíně jako Eva Beldová. Ve dvou letech se s rodiči přestěhovala do Prahy, ale nadále udržovali těsné vztahy s příbuznými z Těšínska a Slezska a Eva sem často jezdila o prázdninách k babičce.
Evini rodiče pocházeli z oblasti, kde byla židovská komunita silně nábožensky založena, což se odrazilo i v rodinném životě Beldových. V Praze vedli košer domácnost, na vysoké svátky chodili do synagogy. Otec pracoval u firmy Bromografia, která se zabývala vydáváním uměleckých knih a fotografií. Eva navštěvovala českou školu, kamarádila s českými dětmi bez ohledu na náboženskou příslušnost. Později ale musela pro svůj židovský původ školu opustit a od té doby se přátelila zejména se židovskou mládeží, která měla podobný osud. V roce 1941 nastoupila na práci do továrny, kde se vyráběly kondenzátory. Tady se poprvé setkala s odbojem, ve kterém se začala angažovat.

Eva ve 30. letech 20. století, soukromý archiv Evy Štichové.

Eva ve 30. letech 20. století, soukromý archiv Evy Štichové.

Zařazení do transportu do terezínského ghetta přišlo na podzim 1942. Do Terezína odjela sama, přestože se její otec dobrovolně hlásil do transportu i s celou rodinou, aby mohli všichni zůstat pohromadě.

V ghettu žila Eva v dívčím domově L 410, pracovala v zahradnictví na tzv. „Krétě“. I zde se zúčastnila ilegální činnosti. Spolupracovala s lidmi, kteří ji do budoucna hodně ovlivnili v jejím smýšlení. Byla to např. Irena Krausová, Truda Sekaninová, František Grauss a mnozí další.
Na začátku března 1943 byli konečně do Terezína deportováni také Evini rodiče a sestra Helga. Rodiče se však již na podzim 1943 dostali na seznam pro transport na Východ, kde v KT Auschwitz-Birkenau zahynuli, o čemž Eva tehdy neměla ani tušení.
V létě 1944 působila asi tři měsíce vedle Friedl Dicker-Brandejsové, pomáhala jí s výukou výtvarné výchovy. Připravovala pomůcky či nadepisovala výkresy. Možnost sledovat Friedl při práci s dětmi byla pro Evu nezapomenutelná.

Do Terezína přijela Eva transportem označeným Bf pod číslem 11, Památník Terezín, APT 7394.

Do Terezína přijela Eva transportem označeným Bf pod číslem 11, Památník Terezín, APT 7394.

I na ni posléze čekal transport na Východ, předvolání přišlo na podzim 1944. Byla zařazena do transportu označeného En, který opustil terezínské ghetto 4. října 1944. Na tento transport paní Eva vzpomínala s velmi těžkým srdcem, neboť kromě ní a dalších dospělých zde bylo také na 500 dětí. Eva měla velké štěstí, prošla selekcí v KT Auschwitz-Birkenau a velmi brzy byla poslána na práci do Freibergu. Pracovala tu v továrně na výrobu křídel k proudovým stíhačkám. Když se blížila fronta, snažili se nacisté odvézt Evu a její spoluvězeňkyně do Flossenbürgu. Ten byl ale osvobozen americkou armádou předtím, než tam transport z Freibergu stačil dojet. Na zubožené vězeňkyně tedy čekala dlouhá strastiplná cesta, jež skončila v KT Mauthausen. Tady se Eva dočkala 5. května 1945 osvobození Američany.

První mírové dny zastihly Evu těžce nemocnou. Naštěstí se jí v táboře ujal český vězeň – lékař, chirurg prof. dr. Podlaha, který ji operoval a tím zachránil život. Do Prahy se Eva vrátila 19. května 1945. Doma nikoho z rodiny nenašla. Až později se objevil jeden její bratranec a také sestra Helga. Do bytu po rodičích se Eva odmítla vrátit, nakonec se jí podařilo získat malou garsonku. Snažila se dohnat vzdělání. Přihlásila se na Ženský učitelský ústav v Praze a tato škola pak profesně předurčil zbytek jejího pracovního života.

Eva Štichová, soukromý archiv Evy Štichové.

Eva Štichová, soukromý archiv Evy Štichové.

Mauthausen pro Evu neznamenal jen utrpení na konci války, do jejího života vnesl po osvobození také světlo a nakonec i sílu žít dál. V táboře se seznámila ještě s jiným mužem, též vězněm, MUDr. Zdeňkem Štichem, za kterého se pak později v roce 1945 provdala. Manželova rodina osmnáctiletou Evu vřele přijala a ta začala žít „normální“ život. I sestra Evy se provdala, a to do USA. Eva se soustředila na výchovu svých dvou dětí a po boku milovaného manžela prožila mnoho šťastných roků. Kromě rodiny jí mnoho radosti přinášeli její žáci, kterým se věnovala po téměř tři desítky let učitelské praxe.

Po založení Terezínské iniciativy se Eva Štichová zpojila do činnosti této organizace. Stala se spoluautorkou čítanky Cesta – cíl neznámý (Academia Praha 1995) a své pedagogické zkušenosti mnohonásobně zúročila i v posledních desetiletích při nesčetných besedách se žáky a studenty ve školách, v Památníku Terezín a na dalších místech.
Obrovská síla Evy Štichové spočívala v jejím nezdolném životním optimismu a smíchu, které rozdávala při setkáních svým posluchačům – žákům, studentům i dospělým. Taková navždy zůstane v našich vzpomínkách.

Se

Webová prezentace Památníku Terezín v novém kabátě

Domovská stránka nového webu Památníku Terezín.

Domovská stránka nového webu Památníku Terezín.

Od září 2017 se mohou zájemci o dění v Památníku Terezín či při plánování návštěvy tohoto místa setkat v internetovém prostředí s jeho novou webovou prezentací. Ta je moderní, s výraznou domovskou stránkou, kde hlavním designovým prvkem jsou fotografie bývalých represivních zařízení, které Památník Terezín spravuje. S každou fotografií se zároveň objeví krátký citát – dobový deníkový záznam či poválečná vzpomínka některého z bývalých vězňů. Na jméno autora vzpomínky lze též kliknout a přečíst si případně jeho příběh (pokud jej známe). Tyto citáty jsou formou pocty bývalým vězňům a současně připomínkou toho, že za „velkými dějinami“ jsou skryty miliony lidských příběhů, které k nám často hovoří srozumitelněji než dějepisné učebnice.
Domovská stránka si také dala za cíl návštěvníka upozornit na to nejzajímavější, co Památník nabízí (prohlídky objektů, online vyhledavače bývalých vězňů, katalogy sbírek umění, vzdělávací projekty, publikace online, kalendář akcí, informace o expozicích Památníku Terezín apod.), a poskytnout mu rychle a jednoduše cestu, kterou se vydat pro nalezení požadovaného obsahu. Struktura webu zůstala zachována, ale orientace v něm by měla být o poznání jednodušší a rychlejší, čemuž napomáhá přehledné menu.
Upřímně věříme, že se online návštěvníkům budou naše nové webové stránky líbit a jsme zároveň připraveni i na jakékoliv připomínky či další nápady. Prosím, pište nám je případně na naši facebookovou stránku či na email: press@pamatnik-terezin.cz.

Kl

Výstava: Přírůstky do sbírky Památníku Terezín z let 2010 – 2016

Sada chirurgických nástrojů z policejní věznice v Malé pevnosti, které zřejmě patřily některému z lékařů-vězňů, Památník Terezín, PT 14139.

Sada chirurgických nástrojů z policejní věznice v Malé pevnosti, které zřejmě patřily některému z lékařů-vězňů, Památník Terezín, PT 14139.

V druhém pololetí roku 2017 proběhla v Památníku Terezín výstava, která návštěvníkům nabídla velmi zajímavý pohled do sbírkového fondu Památníku – jednalo se o představení 66 nejzajímavějších přírůstků z let 2010 – 2016 z celkových 513.
Vystavené exponáty byly výtvarně hodnotné a historicky cenné, původem z válečného i poválečného období. Převážná část válečných prací pocházela z terezínského ghetta. Výjimkou se stala malba zachycující knihařskou dílnu ve věznici v Litoměřicích. Výtvarná díla z poválečného období byla naopak tematicky různorodá.
Z trojrozměrných exponátů byly představeny předměty, které patřily osobám vězněným v koncentračních táborech (Mauthausen, Ravensbrück a Buchenwald), ve věznicích (Policejní věznice Terezín v Malé pevnosti, Mladá Boleslav), v káznici Bernau a dva pocházely také z terezínského ghetta.

Botičky, v kterých v ghettu Terezín chodil Petr Dadák (nar. 1942). Do Terezína byl deportován v březnu 1945 transportem AE 6 z Ostravy. Zde byl poté se svojí matkou až do osvobození; Památník Terezín, Památník Terezín, PT 14298.

Botičky, v kterých v ghettu Terezín chodil Petr Dadák (nar. 1942). Do Terezína byl deportován v březnu 1945 transportem AE 6 z Ostravy. Zde byl poté se svojí matkou až do osvobození; Památník Terezín, Památník Terezín, PT 14298.

Akviziční činnost sbírkového oddělení Památníku Terezín je zaměřena především na výtvarná díla a předměty vzniklé v židovském ghettu v Terezíně a v policejní věznici v terezínské Malé pevnosti. Jedná se hlavně o věci používané vězni, ale i jejich vězniteli, či které byly součástí vybavení objektů.
Celkový soubor předmětů v sbírce Památníku Terezín je však mnohem širší, a to jak z hlediska časového, tak i tematického. Sbírka obsahuje kromě výše zmíněných okruhů také výtvarné práce vytvořené již ve dvacátých a třicátých letech minulého století jako reakce na nástup fašismu a nacismu, i díla výtvarníků, kteří upozorňují na násilí a nebezpečí válek v současném světě. Trojrozměrné předměty uložené ve sbírce Památníku taktéž nesouvisejí pouze s Terezínem, ale dokumentují též život vězňů v řadě dalších koncentračních táborů, věznic a káznic.
Památníku Terezín se doposud daří získávat výtvarná díla a trojrozměrné předměty, které se stále ještě nacházejí v pozůstalosti bývalých vězňů. Donátory dnes bývají většinou děti či vnuci těch, kteří prošli v letech nacistické persekuce branami represivních zařízení. Získané předměty jsou restaurovány a konzervovány a poté prezentovány na výstavách či zapůjčovány dalším muzeím pro jejich expozice.

Se

Semináře pro pedagogy – podzim 2017

Workshop při semináři ve Státním muzeu Auschwitz-Birkenau pod vedením Miroslava Obstarczyka, foto Helena Palová.

Workshop při semináři ve Státním muzeu Auschwitz-Birkenau pod vedením Miroslava Obstarczyka, foto Helena Palová.

Ve dnech 5. – 8. října proběhl ve Státním muzeu Auschwitz – Birkenau v Polsku pedagogický seminář III. stupně, který je již od roku 2002 organizován ve spolupráci MŠMT ČR, Státního muzea Auschwitz-Birkenau a Památníku Terezín. Účastníci – učitelé, kteří za sebou mají v České republice již dva stupně vzdělávacích seminářů zaměřených na téma výuky o holokaustu, absolvovali intenzivní dvoudenní program, jehož součástí byly podrobné prohlídky  táborů Auschwitz I. a Auschwitz II. – Birkenau. Na programu byla také prezentace Mezinárodního centra pro vzdělávání o Auschwitz a holokaustu a dále přednášky věnované tématu SS v koncentračním táboře Auschwitz a vyhlazování Sintů a Romů. V rámci workshopů pak bylo učitelům umožněno nahlédnout do archivních a sbírkových fondů muzea.  Za velmi přínosnou označili účastníci zejména možnost seznámit se se vzdělávacími projekty svých kolegů.
O týden později, 12. – 15. října 2017 se konal v Památníku Terezín nadstavbový seminář pro české a polské pedagogy. Bohatý program se v některých bodech lišil pro českou a polskou část účastníků a reflektovat jejich dosavadní znalosti. Zatímco polští učitelé zahájili přednáškou k historii terezínských represivních zařízení a poté absolvovali prohlídku bývalého terezínského ghetta, čeští učitelé měli na programu přednášku o problematice zdravotnictví v ghettu a následně pro ně byla připravena speciální prohlídku po místech v Terezíně, která nejsou běžnému návštěvníku zcela přístupná. Celá skupina pak navštívila depozitář sbírkového oddělení Památníku Terezín a absolvovala přednášky na téma náboženského života v ghettu a psychologických aspektů holocaustu. Jedním s vrcholů semináře bylo též setkání s pamětnicí bývalého ghetta, paní Dagmar Lieblovou. Část programu byla věnována též historii Policejní věznice Terezín v Malé pevnosti. Dle hodnocení účastníků bylo velkým přínosem i samotné setkání českých a polských učitelů a možnost vyměnit si zkušeností s výukou tohoto nelehkého tématu.

Pa+Se

Odhalení památníku šoa v Jindřichově Hradci

Památník šoa v Jindřichově Hradci, foto Marta Léblová.

Památník šoa v Jindřichově Hradci, foto Marta Léblová.

V neděli 21. května 2017 se na Zakosteleckém náměstí uskutečnilo slavnostní odhalení památníku obětem rasové perzekuce z let 1939 – 1945. Autor památníku, akademický sochař Vladimír Krninský, své dílo vytvořil k příležitosti 75. výročí transportu jindřichohradeckých Židů do Terezína.
Na malém prostranství náměstí se sešla asi stovka lidí – členové spolku Zikaron jako pořadatel akce, zástupci Města Jindřichův Hradec coby hlavní sponzor projektu, široká veřejnost a v neposlední řadě zástupci rodin, kteří vyjádřili vděčnost a dojetí nad tím, že jména jejich blízkých nebudou zapomenuta. Mezi hosty nechyběl ani 91 letý přímý účastník transportů pan Ing. František Fantl, jehož s naším městem spojují rodinné vazby.
Věříme, že datum 22. 5. 1942 si najde své místo mezi těmi radostnějšími květnovými výročími a že památník bude sloužit jako místo vzájemného setkávání.

Mgr. Marta Leblová, Zikaron z.s.

Archiv Zpravodaje

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Naďa Seifertová, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku