Chronologie vývoje Památníku Terezín

V květnu roku 2012 si připomínáme již 65. výročí založení Památníku Terezín. Podívejme se,  jaký byl sled událostí, jež se k této významné instituci váží.

6. 5. 1947

Československá vláda zřídila v prostorách Malé pevnosti Památník národního utrpení.

Již o rok dříve započala tradice květnových mírových manifestací (tryzen) konaných na Národním hřbitově. Ten byl založen záhy  po skončení 2. světové války v září 1945 a nacházel se v péči Spolku pro udržování Národního hřbitova.

11. 6. 1949

Otevření Muzea útisku v Malé pevnosti (podřízeno je Vojenskému historickému ústavu). Odborná činnost v té době neexistovala. Správa Památníku se přenesla z ministerstva vnitra na KNV v Ústí n. Labem. K Památníku jsou připojeny Národní hřbitov,  Ruský  a Židovský hřbitov s krematoriem a památné místo na břehu Ohře.

1957 – 1964

Správu Památníku vykonává Místní národní výbor v Terezíně.

60. léta 20. století

Na počátku jej charakterizuje špatný technický stav a nízká odborná činnost. V březnu 1962 prohlášena Malá pevnost s Národním  hřbitovem za národní kulturní památku. Následně předkládán návrh na zlepšení odborné činnosti.

1964  - Památník národního utrpení je opět převeden pod správu SKNV v Ústí n. L. a přejmenován na Památník Terezín. Nastal progresivní vývoj – vzniklo historické oddělení, knihovna, archiv, osvětové oddělení. Zdůrazněna potřeba vzniku Muzea ghetta v Terezíně.

1968 – Snaha vlády o napravení poměrů a vynesení Památníku na celostátní význam. Připojení památné vstupní části litoměřické podzemní továrny Richard a nedalekého krematoria.

Normalizace.

70. léta 20. století

Vydávání ročenky Terezínské listy od r. 1970.

Do r. 1972 provedeny úpravy areálu na Židovském hřbitově a pietním místě u Ohře. Snahy o zřízení Muzea ghetta opět nebyly akceptovány. Prováděn historický výzkum o Malé pevnosti, ghettu i KT Litoměřice. Pracuje zde 50 zaměstnanců.

Setkání s bývalými vězni v Rakovníku a záznam jejich vzpomínek, říjen 1983, FAPT 3842

Setkání s bývalými vězni v Rakovníku a záznam jejich vzpomínek, říjen 1983, FAPT 3842

80. léta 20. století

Rozvoj muzejní a dokumentační  práce, instalace nové expozice v Muzeu MP (v průběhu existence PT byla několikrát obměněna). Sběr vzpomínek s přeživšími  všechna zdejší represivní zařízení pokračuje ze 70. let.

90. léta 20. století

Obrat ve vývoji nastal po sametové revoluci r.1989, kdy mohl Památník splnit léta zamítaný cíl – zřídit Muzeum ghetta ve městě Terezín. Významným partnerem pro spolupráci se stalo sdružení bývalých vězňů ghetta – Terezínská iniciativa. O záměru byl informován i prezident Václav Havel.

Pro Památník uvolněna budova bývalé školy, kde od konce 70. let byla expozice Sboru národní bezpečnosti.

Václav Havel při pietním aktu v Terezíně, 20. 5. 1990, FAPT 5010

Václav Havel při pietním aktu v Terezíně, 20. 5. 1990, FAPT 5010

1. 1. 1991 – Památník se stal organizací řízenou ministerstvem kultury.

16. 10. 1991 – Otevřeno Muzeum ghetta s první historickou expozicí k dějinám tábora pro Židy v Terezíně. První slavnostní setkání bývalých vězňů ghetta.

Roku 1992 je vypracována  Koncepce činnosti a rozvoje Památníku Terezín do r. 2000. Sdělovala, že kromě muzejní, výzkumné, výstavní a dokumentační činnosti zde bude pracoviště pro výchovnou a vzdělávací činnost. Svým posláním se instituce hodlala zařadit do celoevropského i světového kontextu.

Roku 1993 – úpravy na Národním hřbitově před MP, do středu přemístěn dřevěný kříž, v roce 1995 pak do horní části umístěna kovová Davidova hvězda. U Muzea ghetta otevřen v roce 1993 Park terezínských dětí.

Roku 1994 – v bývalých Magdeburských kasárnách započaly práce na vybudování Střediska setkávání a dalších stálých expozic k dějinám ghetta. Pro veřejnost zpřístupňovány postupně v letech 1997 – 2000. Školám jsou nabízeny vzdělávací programy  jedno i vícedenní.

Umísťování Davidovy hvězdy na Národním hřbitově, duben 1995, FAPT 5745_13

Umísťování Davidovy hvězdy na Národním hřbitově, duben 1995, FAPT 5745_13

Rok 2000 – od ledna do prosince se uskutečnila  první série vzdělávacích seminářů pro pedagogy nazvaných ´Jak vyučovat o holokaustu´. Pokračují i v nadstavbové podobě a v zahraničních partnerských památnících dodnes.

21. století 

16. 10. 2001 – setkání bývalých vězňů ghetta v Terezíně. Otevřeny a zpřístupněny prostory  bývalého kolumbária a márnice ghetta.

Listopad 2001 – namísto dosavadní provizorní expozice v MG otevřena nová, nazvaná „Terezín v ‚konečném řešení židovské otázky‘ 1941 – 1945“.

Památník rozvinul všestrannou spolupráci jak s bývalými vězni a sdruženími, tak s muzejními institucemi, vzdělávacími středisky a památníky v mnoha zemích.

Konference Fenomén Holocaust, část jednání probíhala v Památníku Terezín, říjen 1999, FAPT 6081_26

Konference Fenomén Holocaust, část jednání probíhala v Památníku Terezín, říjen 1999, FAPT 6081_26

Srpen 2002 – mnoho objektů, pracovišť, expozic a sbírek zasaženo povodní. V následujících čtyřech letech se pracuje na obnově zničeného.

Prosinec 2002 – vydán první Zpravodaj, čtvrtletník vzdělávacího oddělení s historickými i aktuálními informacemi.

V současné době se Památník se prezentuje jako významná muzejní instituce se stálým vědeckým výzkumem, bohatou sbírkotvornou, publikační či výstavní činností. Do povědomí veřejnosti se dostaly i jeho vzdělávací programy a aktivity. Udržuje kontakty s významnými institucemi a památníky doma i v zahraničí.

Chl

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.