Databáze osob perzekvovaných nacistickým režimem

Dne 16. Března 2011 proběhla v Národním archivu v Praze prezentace Památníku Terezín, při které byly veřejnosti přiblíženy nové webové stránky Památníku a zejména pak nově zpracované vyhledavače perzekvovaných osob a také databáze sbírek Památníku Terezín a jejich dokumentace. Cílem on-line databází je zpřístupnit seznamy vězňů jak odborným badatelům, tak i laické veřejnosti. V současné době jsou na webových stránkách Památníku Terezín k dispozici následující databáze:

  • Databáze vězňů policejní věznice gestapa v Malé pevnosti v Terezíně
  • Databáze vězňů pohřbených na Národním hřbitově před Malou pevností v Terezíně
  • Databáze vězňů koncentračního tábora Litoměřice
  • Databáze českých vězňů v koncentračním táboře Ravensbrück a Mauthausen
  • Databáze vězňů Internačního tábora pro německé obyvatelstvo na Malé pevnosti v Terezíně (1945 – 1948)
  • Databáze obětí ghetta Terezín a transportů z českých zemí do ghett Lódž, Minsk a do pracovního tábora Ujazdow
  • Databáze perzekvovaných Židů z českých zemí, kteří neprošli ghettem v Terezíně

Databáze jsou výsledkem několikaleté práce jednotlivců i celých autorských týmů. Při jejich sestavování byly využity stovky pramenů různé povahy i výpovědní hodnoty. Ke každé databázi její autoři přiložili popis vzniku databáze, uvádějí prameny, ze kterých při sestavování vycházeli, upozorňují na různá úskalí vyhledávače. Databáze jsou většinou neuzavřené, budou průběžně aktualizovány.

Se

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.