Dětské časopisy z terezínského ghetta

Obrázek na přebalu časopisu Rim-Rim

Obrázek na přebalu časopisu Rim-Rim_Rim

V několika předchozích číslech Zpravodaje Památníku Terezína jsme vám přiblížili již tři dětské časopisy, které v ghettu vznikly, a to časopis Vedem, Domov a Kamarád. Než v budoucnu přineseme podrobnější informace o dalších z nich (Bonaco, Hlas půdy Q 306, Noviny, Rim Rim Rim), chtěli bychom se pozastavit nad tím, co vlastně časopisy pro mládež v ghettu znamenaly, jakou sehrály úlohu v životech dětí. Hlavním společným rysem všech časopisů je, že byly součástí organizace života v dětských heimech. Zpravidla rozebíraly poměry v domovech, objevuje se zde chvála či kritika hygieny, udržování pořádku, kázně. Časopisy poukazují na činnost v domovech zveřejňováním výsledků nejrůznějších soutěží, vystoupení, sportovních utkání. Svoji roli sehrály také při prohlubování vzdělávání v ghettu, tvořily doplněk k tajnému vyučování. Můžeme zde najít článečky týkající se zajímavostí z oblasti techniky, portréty významných osobností vědy, umění i sportu. V některých časopisech se objevovaly i rozbory českých či světových literárních děl apod. Důležité je, že vytváření časopisů podněcovalo literární tvorbu dětí. Nacházíme zde poezii, příběhy klukovských part, líčení námořních, válečných a špionážních dobrodružství, chlapci i dívky psali povídky a malovali. Objevují se zde samozřejmě také vzpomínky na domov, rodinu, na různé příhody odehrávající se před deportací do ghetta. Zpravidla jsou optimisticky zaměřené, vyjadřují naději a přesvědčení, že válka brzy skončí. Velkou oblastí, kterou časopisy zpracovávaly, byl život v samotném ghettu. Setkávám e se zde s nejrůznějšími zajímavostmi ze všech oblastí života; zvláště v časopise Vedem mají významné místo reportáže z různých terezínských pracovišť. A tak, jak děti a mládež poznávaly terezínskou realitu, absurditu života v uzavřeném městě, jak se seznamovaly s tím, že různé věci v ghettu fungují zcela jinak než v normálním životě, objevuje se v časopisech i kritika zdejších poměrů – vyjadřovaná často humornou či satirickou podobou, často též ve verších. Objevují se tu aforismy, epigramy. S dětmi se na tvorbě časopisů mnohdy podíleli i jejich vedoucí a vychovatelé. Vyjadřovali se zde jak k denní problematice, tak i k otázkám obecnějším – kulturním, etickým, politickým. A byli to také oni, kdo humornou a vtipnou formou předkládali mladým čtenářům realitu všedního dne v ghettu. Jedním z nich byl i Josef Taussig, jehož epigramy byly na stránkách časopisu Vedem uvedeny takto: „Redakci časopisu „Vedem“ byl zaslán malý svazek satirických veršů připomínajících břitké epigramy Karla Havlíčka. Uveřejňujeme dnes několik a doufáme, že nám cenzura nevybílí tuto stránku.“ A zde malá ukázka: Šťastný otec „Sakra s těma transportama je teď pěknej švic! Ještě štěstí, že kluk dostal těžkej zápal plic.“ Láska ve šlojsce „Moje drahá, zlíbal bych Tě od hlavy až k patě – jenomže máš dvoje šaty a patery gatě.“ Kritice neuniklo ani „divadlo“ přichystané pro návštěvu MVČK v červnu 1944. V časopise Bonaco jej dívka, podepisující se jako Sojka, charakterizovala takto: „Verschönerungsaktion přeloženo do češtiny znamená starý, ztrouchnivělý stůl, plný zplesnivělých, zhnisaných odpadků jídla, pokrytých krajkovinou.“ Kritické texty, aforismy a epigramy pomáhaly dětem trochu lépe vstřebávat a snášet nelehkou životní situaci, ve které se se svými rodiči a příbuznými ocitly. Výrazným rysem dětských časopisů byla také solidarita, kterou si v nich vyjadřovaly, a to zejména v souvislosti s transporty na Východ. Mladí autoři neměli naštěstí ponětí o jejich skutečné hrůze. Výmluvná je například skutečnost, že redakce Rim Rim Rim vydala pro deportované v květnu 1944 zvláštní číslo časopisu a v něm jim prozradila stručné dokončení dobrodružných příběhů, vycházejících v té době na pokračování… Jinou formou solidarity podle časopisu Bonaco bylo zřízení fondu pro nemocné dívky v domově XI. Tyto dívky byly odkázány jen na hubené příděly. Do fondu přispívaly ty šťastnější, které dostávaly nějaké příděly zvenčí. Tak například v první polovině roku 1944 připravil tento fond 17 takovýchto pomocných balíčků. V časopisech se často objevovala i tematika starých lidí, jejich zoufalé ubytovací podmínky, nemoci, hlad nemohly ujít pozornosti mladých autorů. Časopisy přispívaly k tříbení ducha chlapců a dívek, zvyšovaly jejich kulturnost, pěstovaly kritický i sebekritický pohled na své okolí i na sebe sama. Dětské časopisy se projevují a působí jako nedílná součást duchovního odporu v ghettu a neoddělitelně patří k terezínské kultuře. Díky tomu, že časopisy zůstaly po odjezdu jejich tvůrců v ghettu, nebyly zničeny a mohou podávat toto svědectví. Je to unikátní památka.

Se

 

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.