Jom ha-šoa v Terezíně

V dubnu, vždy ve dnech, kdy si svět připomíná začátek povstání ve varšavském ghettu (19. dubna 1943), probíhá Den vzpomínek na oběti holokaustu – Jom ha–šoa. Tato vzpomínka je pietně ctěna i v Památníku Terezín. Každým rokem jsou čtena jména osob zemřelých přímo v terezínském ghettu během 2. světové války. Vždy 100 jmen.

Tento rok se Den vzpomínek uskutečnil 12. dubna v prostorách dvora u židovské modlitebny z doby ghetta v Dlouhé ulici č. 17. Slavnostního aktu se zúčastnili zástupci Velvyslanectví Státu Izrael v ČR, zástupci ŽO Praha, Teplice a Ústí n. L., pamětníci a mnoho dalších hostů. Jména stovky obětí holokaustu ze dvou transportů z Prahy a Třebíče četly dvě ženy, které Terezín a holokaust přežily – Dagmar Lieblová a Eva Merová. Poté následovala modlitba přednesená vrchním zemským a pražským rabínem Karolem Efraimem Sidonem.

Chl

Jom ha-šoa – prostor před modlitebnou v Dlouhé ulici, v Terezíně

Jom ha-šoa – prostor před modlitebnou v Dlouhé ulici, v Terezíně

Paní Dana Lieblová a Eva Merová při čtení jmen, Jom ha-šoa

Paní Dana Lieblová a Eva Merová při čtení jmen, Jom ha-šoa

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.