Lidické ovce v Terezíně – pravda či mýtus?

Doris Grozdanovičová, roz. Schimerlingová, zachycena při pasení ovcí, FAPT 4423

 „Základ k chovu ovcí a koz daly esesákům ovce a kozy lidické.“ (Město za mřížemi)

Terezínská historiografie se musela vyrovnat s mnoha nechtěně rozšířenými mýty. Trvalým úkolem Památníku Terezín bylo a je neustále poukazovat na fakt, že ghetto Terezín bylo především místem velkého utrpení a smrti navzdory vzpomínkám na mnohé zde pořádané kulturní akce. Také název propagandistického filmu z roku 1944 Terezín. Dokumentární film z židovského sídelního území nese mezi širokou veřejností zažitý název „Vůdce daroval Židům město“.1

Dle mého názoru se jako další téma, které je nutno prozkoumat, nabízí otázka skutečného původu v Terezíně chovaných ovcí. Doposavad se většině návštěvníků bývalého terezínského ghetta dostane informace, že ovce chované v ghettu pocházely ze zničených Lidic. Není se čemu divit, neboť tato zažitá představa má základ již v době existence ghetta. Typickým příkladem těchto „válečných kořenů“ je terezínská báseň Die Schafe von Liditz básnířky Ilse Weber (1903-1944). „Huňaté zažloutlé ovce, kde je váš domácí lán? Stáj vaše popelem lehla a zabit kde leží váš pán.“ 2

I deníkové záznamy Bedřicha Kohna3 nebo vedoucího oddělení Péče o mládež (Jugendfürsorge) Egona Redlicha nalezené v roce 1967 na jedné z terezínských půd podporovaly zažitou představu, že ovce v Terezíně pocházejí z Lidic. Ve svém zápise z 11. 6. 1942 autor konstatuje: „Z ghetta bylo na práci v této vesnici vysláno 30 Židů. Jeli s hráběmi. Poslali sem též dobytek a ovce.“4 Již nyní však můžeme předeslat, že původ hospodářského zvířectva a především ovcí byl nad jeho rozlišovací schopnosti. Tato teze byla brána za bernou minci a přešla „plynule“ do poválečné terezínské historiografie.

Mýtus o lidických ovcích v Terezíně byl podpořen i poválečnou filmovou tvorbou. Film Transport z ráje (1962) podle knižní předlohy Noc a naděje Arnošta Lustiga, bývalého terezínského vězně, zachycuje dialog mezi generálem a jeho doprovodem na právě vyháněné stádo ovcí z náměstí před židovskou bankou. Na generálovu otázku: „Co je to za dobytek?“ dostává odpověď, „Ovce z Lidic.“

Také bývalé vězeňkyně pracující v zemědělství, které se dostaly k chovu ovcí po válce podporovaly tuto verzi. V devadesátých letech vzpomíná E.R. pro židovské muzeum v Praze „… v zahradě, pásla jsem lidické ovce…“5 Také D.S. se ve svých vzpomínkách (i audiovizuálních) vyjadřovala, že to byly husy a ovce z Lidic, o které se během svého působení v terezínském ghettu starala. Poněkud paradoxně se pak můžeme dočíst ve vzpomínce H.B.: „S D.S. jsme byly jednou jedinkrát hlídat ovce. Přišly ty ovce z Lidic. A.L.: D. to popírá, že byly z Lidic.“6

I vychovatelka malých dětí M.M. vzpomíná, že při procházkách potkávaly „pasačku oveček, které se dostaly do Terezína z Lidic, po té tragedii.“7

Tento mýtus je autorizován i popiskou světoznámé fotografie pocházející od vrtmistra Jaroslava Tomana, uložené v Památníku Terezín a v Židovském muzeu v Praze, kde je u fotografie pasačky ovcí následující popiska „D.S., terezínská pastýřka lidických ovcí.“8

Ovšem obstojí tvrzení o lidických ovcích v Terezíně ve světle historických dokumentů?

Chronologicky musíme začít zprávou velitele bezpečnostní policie a bezpečnostní služby v Protektorátu Horsta Böhmeho z 12. června 1942, týkající se opatření vůči osadě Lidice. V ní kromě jiného K. H. Frankovi sděluje, že na statek v Buštěhradu bylo z Lidic odvezeno 32 koní, 167 kusů dobytka, 150 prasat, 144 koz a kromě dosud nezjištěného počtu domácí drůbeže a králíků i 16 ovcí [sic].9

Při výslechu vyšetřovateli Státní bezpečnosti v internačním táboře v Terezíně v únoru 1946 byl Heinrich Jöckel vyzván, aby popsal svou roli při vyhlazení Lidic. Ve výpovědi uvedl, že pro Malou pevnost vyzvedl v Buštěhradu asi 600 králíků, 90 koz, asi 40 slepic, 90 hus a asi 30 kachen. Později přivezl ještě 2 koně, 4 krávy a různé hospodářské nářadí. Část z tohoto živého inventáře dostalo i terezínské ghetto. Jak je z Jöckelova výčtu patrné, ovce mezi nimi chyběly.10 Příjezd těchto zvířat z Lidic zachytily i některé deníky. Již výše jsem uvedl vzpomínku E. R. o existenci ovcí z Lidic v Terezíně. Ta ovšem kontrastuje s vlastními deníkovými záznamy z inkriminovaných dní. „1942 – 7.6. neděle: Husy tu ještě nebyly zato kozy a kůzlata, prý z Lidic. Kozy musely být hned podojeny [...] 8.6. pondělí: Došlo dvěstě husí. V hrozně zuboženém stavu, jako židovský transport [...] 10.6. středa: Odpoledne přišlo sto ovcí [sic] [...] 30.6. úterý: Přišlo dalších stodvacet ovcí [...] “11

Ponecháme-li stranou otázku chybné datace, kdy mohlo zvířectvo z Lidic dorazit do Terezína, překvapí nás i nepoměr mezi 16 ovcemi odvezenými z Lidic do Buštěhradu a zmínkou v deníku E.R. o příchodu sta ovcí. Odkud tedy byly doopravdy tyto ovce? Odpověď nám poskytuje spisek Ein Jahr Landwirtschaft [Jeden rok zemědělství].

Pro využití zelených ploch a šancí byly objednány ovce, které ovšem ne tak brzo, jak by bylo bývalo vhodné, dorazily v červnu ze Slovenska. První transport činil 100 kusů, dalších 200 ovcí přibylo v červenci. V této době přišly z jedné vesnice také kozy, husy, kachny, slepice a králíci [...].“12

Jak je možné, že si terezínští vězni spojili ovce ze Slovenska s ostatním zvířectvem z Lidic? Tuto otázku zodpovídá další z terezínských pasaček ovcí T. P. ve své vzpomínce pro Židovské muzeum v Praze, která vyzdvihuje časovou souhru příjezdu těchto dvou rozdílných zvířecích kontingentů. „To bylo po Lidicích, a tam přišla lidická zvířata, to znamená kozy, kůzlata, krávy, koně, husy slepice [...] ne ovce ne [...] konečně byl večer, chtěli jsme jít domů a najednou přišel vagón a v tom vagónu byly ovce, které přišly ze Slovenska, stádo ovcí. Všude bylo psáno, že to byly lidické ovce, ale to nebyly lidické ovce, to byly ovce ze Slovenska.“13

Na základě pramenů můžeme tedy konstatovat, že spolu s lidickým zvířectvem přichází do Terezína v červnu 1942 i první z kontingentu slovenských ovcí. Ten dosáhne v září 1942 až 370 kusů,14 v listopadu t. r. poklesl na 357 kusů.15

Uvedení této neúmyslně smyšlené legendy o „lidických“ ovcích v Terezíně na pravou míru pomocí výše uvedených historických dokumentů, však nic nemění na osudovém propojení lidické tragédie s životem mnoha terezínských vězňů.

Tomáš Fedorovič

1 Karel MARGRY, Nacistický propagandistický film o Terezíně, in: Terezín v konečném řešení židovské otázky. Mezinárodní konference historiků k 50. výročí vzniku terezínského ghetta 1941-1945. [Ed.]: Miroslav KÁRNÝ – Vojtěch BLODIG. Praha, 1992. s. 208-224.

2Otokar GUTH, Ovce z Lidic (český překlad básně Ilse Weberové), Židovské muzeum v Praze (dále JMP), fond Terezín, inv.č. 326, Literární produkce dospělých – původní rukopisy a opisy (1942-1945).

3 Deník Bedřicha Kohna, Památník Terezín, A 11891. „Přitom na druhé straně krásný srpnový den, stranou se pasou ovce a kozy, které přišly z Lidic, obrázek klidu a míru.“

4 Egon REDLICH: Zítra jedeme, synu, pojedeme transportem. Deník Egona Redlicha z Terezína 1.1. 1942 – 22.10. 1944. [K vyd. připr.]: Miroslav KRYL. Brno 1995, s. 125.

5 Vzpomínka E.R., JMP, interview 492, 14.5.1995.

6 Vzpomínka H.B., JMP, interview 1038, 6.5.2004.

7 Vzpomínka M.M., JMP, interview 596, s.d.

8 Památník Terezín, FAPT 4423, FAPT 4424.

9 Odvetná opatření vůči osadě Lidice, Zpráva o vyhlazení Lidic pro K.H. Franka, 12.6.1942, Národní archiv v Praze, 114-10/1.

10 Státní oblastní archiv v Litoměřicích, Mimořádný lidový soud Litoměřice, proces proti Heinrichu Jöckelovi, Lsp 1200/46, č.j. 5353-46-2, 1.2.1946.

11 Přepis deníku E.R., záznamy z června 1942, Památník Terezín, A 11890.

12 Ein Jahr Landwirtschaft [Jeden rok zemědělství], Památník Terezín, A 9059.

13 Vzpomínka T.P., JMP, interview 255, 6.1.1994.

14 Zpráva o činnosti terezínské samosprávy za měsíc září 1942, PT, A 9032.

15 Zpráva o činnosti terezínské samosprávy za měsíc listopad 1942, PT, A 1849. 

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

S příchodem nacistů se mé dětské mysli otevřely podivné obzory. Uvědomil jsem si, že nelze spontánně ctít starosty, radní, duchovní, soudce, učitele, různé přednosty, ale že si naši úctu musí zasloužit. Vždyť někteří z těch, které jsem míval v oblibě, zvedali pravici k poctě vůdce a později pilně vstupovali do komunistické strany. Začal jsem brzy lidi třídit. — Tom Luke, Kolektiv autorů: Pokoj 127, Domov mládeže Q708, Terezín, Gymnázium Plzeň a o.s. HUMR, 2007, s. 89.