Mezinárodní seminář „Holokaust ve vzdělávání“ po třinácté v Terezíně

Ve dnech 21. – 24. 11. 2013 proběhl v Památníku Terezín již 13. ročník semináře „Holokaust ve vzdělávání“, jehož se zúčastnilo 46 českých pedagogů. Zatímco první stupeň seminářů „Jak vyučovat o holokaustu“ je obsazen pouze českými lektory, na listopadový jsou zváni převážně přednášející ze zahraničí. Jejich cílem je seznámit české posluchače s metodikami a pohledem na problematiku holokaustu v jejich domovských institucích. Nechyběli však již tradičně ani čeští lektoři; byli zde zástupci Židovského muzea v Praze, Člověka v tísni či Malachu.

O vlastní zkušenosti z výuky se se svými kolegy podělili i někteří z účastníků semináře (Jindřiška Waňková ze ZŠ Trmice, Radomila Oblouková z Gymnázia Svitavy, Lenka Tománková ze Střední školy průmyslové v Uherském Hradišti, Hana Kadavá se ZŠ v Sokolově a Lenka Zahrádková ze ZŠ v Třebenicích).

Inspirativní pro učitele byla i večerní kulturní představení. Vedle projekce filmu Alfreda Radoka Daleká cesta (1949), to bylo páteční vystoupení Dismanova rozhlasového dětského souboru za klavírního doprovodu Michala Macourka s dětskou operou Brundibár Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistra. V sobotu vystoupil Jaroslav Achab Haidler z ústeckého Činoherního studia s představením jednoho herce Chudí v Lodži.

St

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.