Nový projekt Školákem ve válečných letech

Chtěli bychom vás upozornit na vyhlášení nového žákovského a studentského projektu Památníku Terezín a jeho partnerů: Institutu Terezínské iniciativy, Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského v Praze a Národního institutu pro další vzdělávání pod názvem Školákem ve válečných letech. Projekt má více rovin, studenti a žáci se mohou zapojit do badatelské soutěže a pátrat po historii škol v jejich okolí v letech 1938 – 1945; v případě zájmu vyjádřit se k tématu uměleckým způsobem mají zájemci možnost přihlásit se do výtvarné soutěže Památníku Terezín s touto tematikou.
Mladí badatelé budou mít příležitost se svými výzkumy předstoupit před publikum na konferenci věnované této problematice a sdílet své poznatky a zážitky, v případě IT dovedností mohou zpracovat webové stránky, na kterých budou publikovat své poznatky apod. Jednotlivé části projektu budou průběžně zveřejňovány. Sledujte web a Facebook výše zmíněných organizací a webové stránky Školákem v protektorátu.

Více informací o projektu naleznete na webu ŠKOLÁKEM V PROTEKTORÁTU.

Se

letak-svvl_2015

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.