O spolupráci Vzdělávacího oddělení Památníku Terezín s Terezínskou iniciativou

Terezínská iniciativa (TI) je sdružení bývalých vězňů terezínského a lodžského ghetta z českých zemí a jejich přímých potomků. Jejím cílem je důstojným způsobem uchovávat památku těch, kteří zahynuli během holokaustu. Členové iniciativy se často setkávají při besedách s mladou generací, kterou prostřednictvím svých vzpomínek a vyprávění seznamují s touto pochmurnou částí historie. Dalším důležitým posláním sdružení je pomoc těm, kteří přežili, a nyní jsou již ve věku, kdy sami potřebují pomoci.

Beseda s pamětnicemi ve studovně Muzea ghetta: Eva Merová a Kateřina Olivová, r. 1997

Jedním z prvních úkolů Vzdělávacího oddělení Památníku Terezín (PT) po jeho vzniku na počátku 90. let bylo navázání spolupráce právě s Terezínskou iniciativou. Při tvorbě programové nabídky pro školy jsme si byli plně vědomi toho, co může mladé generaci přinést setkání s osobami, které zažily historické události, jejichž připomínání je náplní našich seminářů. Proto byly velice záhy začleňovány do programu pobytových skupin z Čech i ze zahraniční též besedy s pamětníkem. Všichni z přeživších, kteří do Terezína za tímto účelem přijížděli a dodnes přijíždějí, při besedách s mládeží doslova excelují. Svá vyprávění často doplňují i jedinečnými předměty osobního charakteru, které se jim v rodinách zachovaly. A co víc, dokáží k tomu přítomným posluchačům odpovídat dle vlastních zkušeností na dotazy o vině, nenávisti a možnosti odpuštění.

Čítanka „Cesta – cíl neznámý“

Čítanka „Cesta – cíl neznámý“

Spolupráce se postupně rozvíjela i dalšími směry. V roce 1996 jsme realizovali společný projekt směřující k využití nové čítanky o holokaustu „Cesta – cíl neznámý“ ve školách. Na základě příznivé odezvy mezi pedagogy zajistila Terezínská iniciativa ze svých prostředků dodání publikace do Památníku; zde jsme knihu pak řadu let poskytovali školám při vzdělávacích seminářích. Nezůstalo jen u této čítanky, hojná je zejména memoárová literatura, kterou vydávají členové iniciativy. I tu dostávají školní skupiny a pedagogové za aktivní přístup v terezínských programech.

V roce 1997, kdy Památník zprovoznil Středisko setkávání v bývalých Magdeburských kasárnách a dalo se počítat se zvýšením zájmu o vzdělávací pobyty,  přišla ze Sněmu Terezínské iniciativy nabídka k proplácení jízdného do Terezína na seminář pro české školní skupiny. Podmínky pro udělení příspěvku na dopravu (v prvních letech i na ubytování) byly během let mnohokrát upravovány, ale co je důležité, trvají dodnes. Ve výroční zprávě PT z roku 2000 můžeme číst: „Významnou pomoc při zajišťování programů pro českou mládež poskytovala Terezínská iniciativa, jak účastí svých členů na besedách se studenty a žáky, tak poskytováním finančních příspěvků na cestovní náklady, které jsou pro naše školy doposud bohužel značným problémem.“

Beseda pamětnic s učiteli při semináři Jak vyučovat holokaustu, jaro 2010, vlevo Michaela Vidláková a vpravo Líza Miková

Beseda pamětnic s učiteli při semináři Jak vyučovat holokaustu, jaro 2010, vlevo Michaela Vidláková a vpravo Líza Miková

A že se vzdělávací programy v Terezíně staly ve školách žádanou samozřejmostí, ukazují statistiky: v roce 2013 absolvovalo jednodenní program 107 skupin, vícedenní 36 skupin, dohromady více než 5000 českých školáků. Nelze opomenout ani zahraniční skupiny, které absolvují programy vzdělávacího oddělení a jichž bývá ročně kolem 50 – 60. I v jejich programu mají naši pamětníci důležité místo – ať se s nimi setkávají na půdě Památníku Terezín či v Praze v Židovském muzeu.

Od roku 2000 probíhají v Památníku Terezín (ve spolupráci s dalšími organizacemi a garantované MŠMT ČR) semináře pro české pedagogy pod názvem „Jak vyučovat o holokaustu“. Pevnou a jednou z nejvýše hodnocených součástí programu je i při nich beseda učitelů s pamětníky.

To, jak při vzdělávacím pobytu vnímají studenti i pedagogové setkání s pamětníkem, ukazují tyto citáty, vybrané z jejich dojmů:

Gy Na Pražačce, Praha: „Bylo zajímavé vzpomínání pamětníka i jeho současný pohled na to celé… 

nikdy předtím jsem podobnou výpověď neslyšela. Neuvěřitelně zajímavé.“

OA Český Těšín: „Husí kůži naháněl životní příběh pamětnice.“

Představení Brundibára v Terezíně po 60 letech – 23. Září 2003, vzpomíná Tommy Karas

Představení Brundibára v Terezíně po 60 letech – 23. září 2003, vzpomíná Tommy Karas

SOŠ Plzeň: „Nejvíc se mi určitě líbila odvážnost naší paní pamětnice. Bylo zajímavé slyšet vše od ní. A moc ji obdivuji.“

Gy Arabská, Praha: „Hodně zajímavá beseda s pamětníkem. Jsem ráda, že stále někdo v této práci pokračuje.“

Církevní Gy, Plzeň: „Zajímavá byla beseda, málokdy se člověku poštěstí mluvit s pamětníkem historických událostí.“

Seminář pedagogů, 2007: „ Nezapomenutelné, mnohokrát děkuji.“ – „Besedu s pamětníkem bych velmi doporučoval do škol.“ – „Vyprávění pamětnic – emocionálně nejsilnější zážitek.“ 

Jako další kapitolu naší spolupráce s Terezínskou iniciativou nelze opomenout spoluúčast při financování odměn v literárních a výtvarných soutěžích, pořádaných Památníkem již dvacet let. Od roku 1997 jsou v rámci těchto soutěží udělovány také zvláštní Ceny Erika Poláka, které náleží pracím zvlášť výstižně zachycujícím situaci kolem osudu osob v ghettu a KT. (E. Polák byl přeživším terezínského ghetta a též zakládajícím členem TI; do své smrti v roce 1996 pracoval v jejím vedení.)

Gratulace přátel Helze Weissové-Hoškové k narozeninám, r. 2004, na snímku zleva: Helga Weissová-Hošková, Ludmila Chládková (bývalá vedoucí vzdělávacího oddělení PT), Doris Grozdanovičová

Gratulace přátel Helze Weissové-Hoškové k narozeninám, r. 2004, na snímku zleva: Helga Weissová-Hošková, Ludmila Chládková (bývalá vedoucí vzdělávacího oddělení PT), Doris Grozdanovičová

I další naše zkušenosti ze spolupráce a přátelství se členy TI přinášejí hezké vzpomínky. Připomeňme například velmi vydařené představení opery Brundibár v roce 2003 u příležitosti 60. výročí prvního uvedení této opery v ghettu Terezín. Tehdy sem přijeli snad všichni dosud ve světě žijící terezínští zpěváčci z této opery. Nutno dodat, že pokud se Brundibár kdykoliv hraje v Terezíně, vždy se představení zúčastní někteří pamětníci. A zpravidla nezůstane jen u té účasti. Vypráví se, vzpomíná, děkuje…

Co říci závěrem tohoto bilancování? Díky trvající vitalitě, zodpovědnosti a vědomí o poslání všech přeživších období holokaustu naše spolupráce s Terezínskou iniciativou trvá již dvě desítky let. Děkujeme za ni a přejeme si, aby tomu tak bylo ještě hodně dlouho.

Chl

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.