Pietní shromáždění u příležitosti 65. výročí transportu ze 16. října 1944 a vernisáž výstavy Alfreda Kantora

Při příležitosti výročí transportu ze 16. 10. 1944 se na půdě bývalých Magdeburských kasáren uskutečnilo dne 16. 10. 2009 pietní shromáždění, v rámci kterého si zúčastnění připomněli 65. výročí podzimních likvidačních transportů. V době od 28. 9. 1944 do 28. 10. 1944 odvezlo 11 transportů do Osvětimi-Birkenau 18 402 terezínských vězňů. Z nich přežilo jen 1 574 osob.

Výstava kreseb A. Kantora v půdním divadle bývalých Magdeburských kasáren
Výstava kreseb A. Kantora v půdním divadle bývalých Magdeburských kasáren

 

Transport ze 16. 10. 1944 byl již osmý v pořadí, označený Er. Z hlediska historie ghetta byl tento transport velkým zásahem do kulturního života, jenž byl pro vězně velmi důležitý. Divadlo, hudba a další umění v Terezíně dodávalo optimismus, víru v přežití v těžkém, deprimujícím každodenním životě v ghettu. Kultura byla pro její protagonisty i posluchače a diváky únikem z kruté přítomnosti, z ovzduší strachu před transporty. Odjezd tohoto transportu však znamenal přetrhání mnoha kulturních nitek, neboť tehdy byla do Osvětimi-Birkenau zavlečena největší skupina umělců z ghetta – mezi nimi byl i Hans Krása, Pavel Haas, Viktor Ullmann, Karel Ančerl, František Petr Kien a další.

Pietnímu shromáždění byla přítomna také paní Helga Weissová-Hošková, která sama prošla se svými rodiči terezínským ghettem a její rodina byla podzimními transport v roce 1944 deportována do Osvětimi. Skladbami terezínských umělců doprovodili toto pietní shromáždění doc. Jiří Hošek na violoncello a prof. Božena Kronychová na klavír.

Jako připomínka života v terezínském ghettu, v Osvětimi a ve Schwarzheide byla při této příležitosti také otevřena výstava kreseb Alfreda Kantora. A. Kantor byl umělec, před válkou studoval v Praze reklamní školu a maloval. Počátkem prosince 1941, ve svých 18 letech, byl deportován do Terezína, pak přišla Osvětim a v létě 1944 Schwarzheide. Každodenní realitu ghetta a táborů zachytil na stovkách kreseb. Sám po válce napsal: „Začal jsem cítit potřebu zaznamenávat bizarní scény… Nechtěl jsem ani tak malovat vlastní zážitky, jako spíš zachytit neuvěřitelné místo, abych jeho části mohl ukázat světu,.. Kreslení vycházelo z pudu sebezáchovy. Když jsem přijal úlohu pozorovatele, mohl jsem se aspoň na pár okamžiků odpoutat od toho, co se dělo v Osvětimi, a zachovat si zbytky zdravého rozumu.“ Výstava je umístěna v půdním divadle bývalých Magdeburských kasáren.

Kresby A. Kantora byly vydány též knižně s anotacemi autora. Kniha je k dostání v prodejnách Památníku Terezín.

Se

skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

S příchodem nacistů se mé dětské mysli otevřely podivné obzory. Uvědomil jsem si, že nelze spontánně ctít starosty, radní, duchovní, soudce, učitele, různé přednosty, ale že si naši úctu musí zasloužit. Vždyť někteří z těch, které jsem míval v oblibě, zvedali pravici k poctě vůdce a později pilně vstupovali do komunistické strany. Začal jsem brzy lidi třídit. — Tom Luke, Kolektiv autorů: Pokoj 127, Domov mládeže Q708, Terezín, Gymnázium Plzeň a o.s. HUMR, 2007, s. 89.