Poštovní styk mezi protektorátem a ghettem

Charlotta Burešová: Interiér úřadu (pošta), 1944, Památník Terezín, PT 5544, © MUDr. Radim Bureš.

Charlotta Burešová: Interiér úřadu (pošta), 1944, Památník Terezín, PT 5544, © MUDr. Radim Bureš.

Poštovní styk jako nástroj komunikace vězňů s venkovním světem patřil ze strany vedení ghetta k nejpřísněji sledovaným oblastem a podléhal zvláštním předpisům. Po nejrůznějších omezeních v prvních měsících existence ghetta se pravidelný poštovní styk začal rozvíjet od září 1942. Při korespondenci s okolím museli vězni respektovat řadu průběžně upravovaných podmínek, v zásadě však bylo třeba splňovat následující pravidla: snadno čitelné sdělení muselo být napsáno výhradně v německém jazyce a nesmělo překročit rozsah třiceti slov či jednu stranu malé dopisnice. Striktně byl definován také okruh zakázaných témat – texty s politickým obsahem byly nepřípustné, pisatelé se nesměli urážlivě vyjadřovat o říši a jejích představitelích, zákaz se vztahoval i na jakékoliv negativní informace o životních poměrech v ghettu apod. Z těchto omezení pak vycházelo víceméně unifikované sdělení, že se pisateli daří dobře.

Charlotta Burešová: Na poště – balíková přepážka, 1942 - 1945, Památník Terezín, PT 12468, © MUDr. Radim Bureš.

Charlotta Burešová: Na poště – balíková přepážka, 1942 – 1945, Památník Terezín, PT 12468, © MUDr. Radim Bureš.

Zvláštní pozornost byla věnována cenzuře informací. K poštovnímu styku používali vězni speciální dopisnice, které získávali prostřednictvím terezínské židovské samosprávy. Po napsání putoval dopis do rukou cenzora v židovské samosprávě tábora. Cenzor obsah zkontroloval a dopis označil razítkem s písmenem „Z“ (odvozeno od německého slova Zensur = cenzura) a svým vlastním cenzorským číslem. Tímto úkonem převzal cenzor odpovědnost za nezávadný obsah dopisu a psaní mohlo být předáno k další cenzuře prováděné na velitelství SS. Teprve po kontrole esesmany byly dopisy odesílány z Terezína dál. V případě, že byl adresátem obyvatel Protektorátu Čechy a Morava, byl dopis z Terezína dopraven kurýrní cestou do pražské Ústředny pro židovské vystěhovalectví, kde pracovníci Židovské obce dopisy vyzvedávali, třídili a teprve poté byly poštou odesílány adresátovi.

Charlotta Burešová: Pošta v Terezíně, 1944, Památník Terezín, PT 5540, © MUDr. Radim Bureš.

Charlotta Burešová: Pošta v Terezíně, 1944, Památník Terezín, PT 5540, © MUDr. Radim Bureš.

Vzhledem k obrovskému množství obyvatel ghetta a zároveň omezeným kapacitám vězeňského úřednického aparátu, který korespondenci cenzuroval, evidoval atd., směli vězni odesílat dopisy jen v určených turnusech. Délka turnusů se průběžně měnila a pohybovala se v rozpětí přibližně dvou až tří měsíců. Pakliže pisatel porušil regule dané pro písemný styk, např. obsahem dopisu nebo jeho úpravou, byl mu dopis vězeňským cenzorem vrácen s možností urychleně napsat dopis nový. Pokud ani druhé psaní neodpovídalo stanoveným pravidlům, musel jeho autor počkat, až přijde na řadu v dalším turnusu. I přes stanovené turnusy, zavedené kvůli náročné administraci vězeňské korespondence, dosahoval objem zásilek obrovských rozměrů.

Vedle oficiální vězeňské korespondence existovala v ghettu také nelegální cesta, kterou vězni odesílali či přijímali poštu od svých příbuzných či přátel. Do tajného doručování zásilek se zapojili někteří četníci, ale také jednotlivci.

Dopisnice z ghetta Terezín od Margarete Zemanek pro Idu Svobodovou, datovaná 24. 5. 1942, se znakem cenzora, 1. strana, APT A 7859/K43/Gh.

Dopisnice z ghetta Terezín od Margarete Zemanek pro Idu Svobodovou, datovaná 24. 5. 1942, se znakem cenzora, 1. strana, APT A 7859/K43/Gh.

K nezištně pomáhajícím jednotlivcům patřil například Josef Bleha pocházející z Terezína, kde vedl malou trafiku. Kontakt mezi ním a vězni vznikl hned v počátku fungování ghetta a pokračoval i po rozpuštění obce Terezín v únoru 1942 a Blehově následném přestěhování do sousedních Bohušovic. Na jaře roku 1943 gestapo jeho ilegální činnost odhalilo. Josef Bleha byl poté zatčen a uvězněn v policejní věznici gestapa v Malé pevnosti, odkud byl později poslán do německého koncentračního tábora. Po osvobození se vrátil do Bohušovic, o své podpoře terezínských vězňů však nemluvil. Za své humánní zásluhy byl Josef Bleha posmrtně oceněn titulem Spravedlivý mezi národy, udělovaným izraelským Památníkem holocaustu Jad Vashem.

Dopisnice z ghetta Terezín od Margarete Zemanek pro Idu Svobodovou, 2. strana, APT A 7859/K43/Gh.

Dopisnice z ghetta Terezín od Margarete Zemanek pro Idu Svobodovou, 2. strana, APT A 7859/K43/Gh.

Vězeňská pošta zajišťovala vedle písemných zásilek také doručování táborové úřední pošty, balíků atd. Balíky určené vězňům přicházely do Terezína někdy porušené a zčásti vykradené, místní velitelství SS navíc některé zásilky občas zadrželo a vězňům vůbec nepředalo. To platilo zejména v případě balíků zasílaných do ghetta různými zahraničními organizacemi bez udání konkrétního adresáta. U balíků adresovaných konkrétním jednotlivcům byla situace lepší, k jistotě o jejich doručení navíc přispělo potvrzení o příjmu, zavedené v polovině roku 1943. Ve stejném období došlo také k zavedení tzv. připouštěcích známek, kterými velitelství SS regulovalo, fakticky ale snížilo množství balíků zasílaných do ghetta.

Připouštěcí známka na balík, ATP A 12769/K45/Gh.

Připouštěcí známka na balík, ATP A 12769/K45/Gh.

Uvedená opatření se mnoha vězňů nijak nedotkla, neboť mimo území ghetta neměli nikoho, kdo by jim balík zaslal. Ti šťastlivci, kteří do zavedení připouštěcích známek dostávali balíky třeba i častěji, však byli naráz ochuzeni, neboť získání připouštěcí známky bylo opět podřízeno stanoveným turnusům, mimo něž nebylo možné balíky do Terezína posílat. Připouštěcí známky však měly ještě jednu funkci – díky přesné evidenci odesílatelů balíků získal nacistický policejní aparát protektorátu přehled o těch obyvatelích Čech a Moravy, kteří vůči Židům vězněným v Terezíně projevovali tímto způsobem své sympatie.

Každý odesílatel byl povinen vložit do zásilky přesný soupis obsahu, který byl v Terezíně při předávání balíku za účasti příjemce kontrolován. Balík nesměl obsahovat zakázané věci jako cigarety, tabák, hodinky atd., i přes tato omezení ale představoval pro každého příjemce značné přilepšení. U spoluvězňů pak tito šťastlivci vzbuzovali často závist, neboť balík vylepšil nejen materiální výbavu vězně, ale obohatil ho také o tolik potřebné potraviny. Právě potraviny v balících byly lákadlem pro vězně zaměstnané na poště. Někteří z nich, sužování hladem, svodům neodolali, avšak po přistižení při krádeži následovaly přísné tresty.

Umístění centrální pošty se v areálu ghetta v průběhu války několikrát změnilo. K tomuto účelu byl využíván například objekt bývalé zbrojnice, přízemí objektu L 414 na náměstí (dnešní čp. 612) a jiné.

Šm

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku