Povodně – červen 2013

Když začala povodňová vlna nabírat koncem května 2013 v jižních a středních Čechách na síle, bylo stále více jisté, že se voda dostane po letech opět i do Terezína a tudíž i do terezínského Památníku. V pondělí 3. června proběhla v Památníku Terezín evakuace níže položených expozic, depozitářů, archivu a kanceláří. Kde to bylo možné, byly umístěny protipovodňové zábrany. Památník se stejně jako celý Terezín uzavřel a už bylo možno jen čekat, co bude dál. Voda pomalu postupovala. Postupně byl průsakovou vodou zatopen IV. dvůr v Malé pevnosti, popraviště, tzv. podzemní chodba. Voda se objevila i ve sklepě v tzv. Panském domě. Zcela zatopený byl Židovský hřbitov s krematoriem, Kolumbárium a Ústřední márnice.

Díky protipovodňovým bariérám kolem Terezína se voda do samotného města nedostala. V suchu tak zůstalo Muzeum ghetta, Magdeburská kasárna, bývalá modlitebna v Dlouhé ulici a také replika mansardy. Ačkoliv již od 6. června voda nestoupala, muselo se čekat, až se řeky zklidní a vrátí do svých koryt. Terezín zůstával stále odříznut od okolního světa. Po týdnu se začala situace zlepšovat a již v pondělí 10. 6. bylo možné vracet vystěhované sbírkové předměty zpět do na svá místa v expozicích, dokumenty a sbírky do depozitářů. 12. června 2013 jsme v branách Památníku opět uvítali návštěvníky.

[nggallery id=12]

Provoz je však díky rozsáhlým škodám na některých místech Památníku omezený. Postupně jsou zpřístupňovány jednotlivé – nejvíce postižené objekty, např. krematorium na Židovském hřbitově, jež bylo povodní zasaženo nejvíce a voda zde dosáhla výšky bezmála 3 metrů. Podobně zatopen byl též objekt bývalé Ústřední márnice ghetta. Informace o stavu výše zmíněných míst jsou zveřejňovány na facebooku a na webu Památníku Terezín.

Se

skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.