Worksheet for the Holocaust Denial workshop

Holocaust is undoubtedly one of the mankind’s worst experiences in human history. It might appear impossible at first sight for someone to doubt the horrors of World War II or to dismiss them as inventions. Nevertheless, the voices of Holocaust deniers began to be heard very soon after the end of the war and can still be heard today. It is no wonder then that one of the Terezín Memorial education department’s workshops is  dedicated to the problem of Holocaust denial. A workshop has recently been produced for the workshop, which aims to, without coming across as forced, educate students on the topics of anti-Semitism, nationalism and Holocaust denial. The students will learn the basic information on the given topic. They will learn about the main figures of Holocaust denial and their ideas. They will be able to see through the most frequent arguments used by Holocaust deniers as well as read the related counterarguments. Last but not least, the worksheet deals with the punishment of war criminals after the World War II and history of the state of Israel. These topics were included in the worksheet, because the deniers frequently discuss them in their works. The practical exercises at the end of the worksheet aim to check how attentive the students were and to inspire them to think about the problem in question. The worksheet is not serve as a mere supplement of the workshop, but also like an independent learning aid for secondary school students.

Jo

skola_banner

Newsletter Archive

Projects of Czech schools

Videotheke

Videotéka

Newsletter

Editorial board: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Contact Us: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Terezín Memorial on Facebook

Random Quote

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.