Proč v ghettu múzy nemlčely?

David Šulík (13 let, Liberec): Proč v ghettu múzy nemlčely

David Šulík (13 let, Liberec): Proč v ghettu múzy nemlčely

XIX. ročník literární a XVII. ročník výtvarné soutěže Památníku Terezín měly připomenout 70. výročí řady premiér kulturních představení v terezínském ghettu v čele s Brundibárem. Proto jsme zvolili jako ústřední téma otázku Proč v ghettu múzy nemlčely?

Ivana Domesová (18 let, Olomouc): bez názvu

Ivana Domesová (18 let, Olomouc): bez názvu

Že uvedené téma žáky a studenty českých škol zaujalo, o tom svědčí množství účastníků – 501 prací ve výtvarné soutěži a  181 v literární z celkem 135 škol z celé ČR. Stejně jako v předešlých letech ceny podpořila bývalá terezínská vězenkyně paní Hana Greenfieldová a Terezínská iniciativa.

Ceny byly rozděleny mezi soutěžící, ovšem jako každoročně předány v Terezíně  při slavnostním vyhlášení výsledků v tomto roce bohužel být nemohly. Do organizace vyhlášení zasáhla povodňová voda,  která počátkem  června dorazila také k Terezínu. Slavnostní vyhlášení muselo být z provozních důvodů zrušeno a ceny byly oceněným rozeslány poštou.

Výsledkové listiny a také vítězné kresby můžete najít na webu Památníku Terezín.

St

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.