Putování výstav Vzdělávacího oddělení Památníku Terezín v roce 2011

Letáček k výstavě „Jak můžeme dál žít?“

Letáček k výstavě „Jak můžeme dál žít?“

“Já a válka”

Kolekce obrázků ze soutěže Památníku Terezín v roce 2009 pod názvem Já a válka byla od 6. května 2011 k vidění v Infocentru v Kravařích u České Lípy. V tento den proběhla v Infocentru vernisáž výstavy. Součástí programu vernisáže, který připravili žáci zdejší školy pod vedením Mgr. Hany Tesárkové, byla též recitace básniček Hanuše Hachenburga, dětského vězně terezínského ghetta. Výstava zůstala v Kravařích přes prázdniny.

V říjnu 2011 byla instalována v Městské knihovně v Lounech, poté v rakovnickém muzeu v prostoru Galerie Samson. Následně si ji mohli prohlédnout návštěvníci v pobočce rakovnického muzea v Jesenici. 12. března 2012 slavnostním otevřením začala výstava těchto prací v Oddělení pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze. Slavnostní podvečer zpříjemnilo skladbami J. S. Bacha a P. Hindemitha kytarové trio Altera Pars.

Jak můžeme dál žít?

Soubor Vox Melodica 2 při vernisáži

Soubor Vox Melodica 2 při vernisáži

Nejzajímavější práce ze soutěže pro rok 2010 pod názvem Jak můžeme dál žít? měly mimoterezínskou premiéru v prostoru Židovské obce v Teplicích v září 2011. Další zastávkou se těmto výtvarným dílům stal mostecký evangelický sbor. Vernisáži, která se uskutečnila v listopadu 2011, byla přítomná i paní Erna Chaloupková, bývalá vězeňkyně terezínského ghetta, nyní žijící v Mostě. Z Mostu se výstava přestěhovala do prostoru litoměřické Diakonie Oka-mžik. Od počátku března 2012 byla kolekce kreseb k vidění v lounské pohřební židovské kapli.

St

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.