Rozšíření expozic Památníku Terezín – replika mansardy v Dlouhé ulici

Interiér mansardy, APT 6563

Interiér mansardy, APT 6563

Památník Terezín již před několika lety zpřístupnil v Terezíně v Dlouhé ulici č. 17 modlitebnu z doby ghetta. V mansardě nad modlitebnou byly objeveny pozůstatky jednoho z tzv. kumbálků. Kumbálky byly jedním z typů nouzového ubytování vězňů terezínského ghetta. Vznikaly na půdách obytných či hospodářských objektů v Terezíně. Jednalo se o rozměrově velmi malé prostory, žilo zde vždy jen několik vězňů. Kumbálek však svým obyvatelům zajišťoval trochu soukromí, na rozdíl od hromadných ubikací (viz replika ubikace v Magdeburských kasárnách). Prostory nalezené nad modlitebnou byly zrekonstruovány do přibližně té podoby, jakou měly v době ghetta a nyní jsou součástí expozic Památníku Terezín.

Vchod do mansardy, APT 6489

Vchod do mansardy, APT 6489

Více informací ZDE

skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.