Extension of Terezin Memorial Expositions – Replica of Attic in Dlouha Street

Inside the „closet“, small dormitory, APT 6563

Inside the „closet“, small dormitory, APT 6563

Several years ago, the Terezin Memorial opened to the public a prayer room from the ghetto times at 17 Dlouha Street in Terezin. In the attic above the prayer room, remains of a “closet”, small dormitories were discovered.Closets served as a kind of emergency accommodation for Terezin ghetto prisoners. They were made on the lofts of residential and farm buildings in Terezin. Being very small, only a few inmates could stay there together at the same time. However, the closets provided its dwellers with at least a little privacy in contrast to mass quarters (see the quarter replica in the Magdeburg barracks). The premises found above the prayer room were reconstructed into a space similar to that of the ghetto times, and now they are part of the Terezin Memorial expositions.

The entrance to the small dormitory, APT 6489

The entrance to the small dormitory, APT 6489

For more details please visit THIS LINK

skola_banner

Newsletter Archive

Projects of Czech schools

Videotheke

Videotéka

Newsletter

Editorial board: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Contact Us: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Terezín Memorial on Facebook

Random Quote

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.