Seminář pro české a polské pedagogy v Památníku Terezín

Účastníci semináře na půdě Magdeburských kasáren, září 2015, foto: Pavel Straka, Památník Terezín

Účastníci semináře na půdě Magdeburských kasáren, září 2015, foto: Pavel Straka, Památník Terezín

Ve dnech 2. až 4. října 2015 proběhl v prostorách Památníku Terezín seminář pro polské a české pedagogy, pořádaný ve spolupráci se Státním muzeem Auschwitz-Birkenau v Polsku, pojmenovaný Terezín – místo paměti. Účastníkům byly nabídnuty přednášky o dosud méně akcentovaných tématech spojených s terezínským ghettem (poválečná reflexe holokaustu v různých evropských zemích, filmový obraz Terezína v českém filmu či vývoj Terezína jako místa paměti), do programu byla zařazena i projekce polsko-československého snímku Hraniční ulička o povstání ve varšavském ghettu a prohlídky bývalého terezínského ghetta.

Zejména byl však seminář pro účastníky jedinečnou příležitostí, jak se mohli lidsky a profesně setkat a vyměnit si své zkušenosti. K tomu došlo nejen během workshopu, založeném na srovnání používaných metod v polských a českých školách, ale i ve večerních hodinách po skončení oficiálního programu.

St

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.