Seminář pro české pedagogy „Auschwitz – historie a symbolika“, říjen 2013

Již mnoho let trvá spolupráce na poli vzdělávání mezi Státním muzeem Auschwitz-Birkenau (Osvětim) a Památníkem Terezín. Polští historici a lektoři pravidelně přijíždějí na semináře do Terezína, kde přednášejí a vedou workshopy, skupina polských pedagogů navštívila Památník v rámci třídenního programu v červnu 2013 a každé dva roky se skupina českých pedagogů, absolventů I. a II. stupně vzdělávacích seminářů zaměřených na výuku o holokaustu, zúčastní semináře ve Stáním muzeu Auschwitz-Birkenau v Polsku. Semináře jsou realizovány díky spolupráci Památníku Terezín s MŠMT ČR, které tyto semináře finančně zajišťuje.

Seminář se konal ve dnech 3. – 6. října 2013. Vzdělávací program byl rozložen do dvou dnů. Účastníci měli možnost se blíže seznámit s Mezinárodním centrem pro výuku o Auschwitz a holokaustu, s metodami a přístupy ke vzdělávání na tomto památném místě, dále absolvovali prohlídky Auschwitz I a Auschwitz II, přednášku o krematoriu a plynových komorách, nahlédli do uměleckých sbírek a archiválií muzea. Byly jim nabídnuty komentované prohlídky v bloku 27, kde je umístěna nová izraelská expozice Shoa, a v bloku 13, jenž je věnován genocidě evropských Sinti a Romů.

Se

skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.