Seminář pro české pedagogy v Yad Vashem v Izraeli

Skupina 18 učitelů ze všech koutů České republiky na přelomu října a listopadu 2014 absolvovala vzdělávací seminář v izraelském Památníku Yad Vashem v Jeruzalémě. Tento seminář, organizovaný právě Památníkem Yad Vashem, MŠMT ČR a Památníkem Terezín, je vždy vrcholem čtyřstupňové struktury seminářů o výuce o holokaustu, které Památník Terezín a MŠMT ČR ve spolupráci s dalšími českými a zahraničními organizacemi českým pedagogům nabízí.

Seminář byl zahájen prohlídkou jeruzalémského Starého města. Dalších 8 dní však bylo naplněno workshopy, přednáškami a prohlídkami jednotlivých expozic Památníku Yad Vashem. Témata vzdělávacích bloků byla různorodá, avšak jako červená nit se jimi vinula spojovací chronologická a tematická linka. Velmi poutavé byly kupříkladu přednáška na téma tradičního judaismu, prezentace přibližující meziválečný život v Polsku až po jednu z posledních lekcí, a to na téma „Spojenci a holokaust“. Neméně zajímavé bylo i seznámení se s principy udělování titulu Spravedlivý mezi národy  a s přístupy Yad Vashem k výuce o holokaustu. V rámci pracovních dílen získali učitelé množství materiálů a nápadů, které mohou zařadit do vlastní výuky.

V pátek v podvečer se skupina zúčastnila modlitby v jedné z jeruzalémských synagog. Sobota byla vyčleněna pro poznání Izraele, učitelé navštívili pevnost Masadu a Mrtvé moře.

Se

skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.