Seminar for Danish teachers

Danish teachers at the attic of the former Magdeburg Barracks, Terezin Memorial

Danish teachers at the attic of the former Magdeburg Barracks, Terezin Memorial

The Terezin Memorial, and in particular the former Terezin ghetto is the goal of many Danish schoolchildren. They come here to see places where 466 Danish Jews were interned during the war.

Knowledge of the fate of the Danish Jewish population and the Terezin ghetto involvement are among the key points of the education in Denmark. Teachers are in this respect greatly supported by the Danish Institute for International Studies, the result of which is for example the website www.theresienstadt.dk, where can be found information and documentaries on the situation of Jews in Denmark and subsequently also their deportation and life in the Terezin ghetto. The websites are accessible in Danish and English.

The cooperation of this institute and the Israeli Yad Vashem Memorial led to a plan to bring the Danish teachers directly to Terezin, to provide them with the knowledge base and to introduce the possibilities that the Terezin Memorial offers to youth groups.

In mid-September 2012, the first seminar for Danish teachers took place in the Terezin Memorial. They spent here three days full of workshops, lectures, meetings with Czech educators and also with a survivor of the Terezin ghetto, Mrs. Doris Grozdanovičova. One of the programme highlights was also the life performance of children opera “Brundibar” by Hans Krasa acted by the Disman radio children Ensemble.

Se

[nggallery id=8]

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Newsletter Archive

Projects of Czech schools

Videotheke

Videotéka

Newsletter

Editorial board: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Contact Us: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Terezín Memorial on Facebook

Random Quote

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.