Seminář pro pedagogy v Památníku Jad Vašem

Účastníci semináře v ulicích Starého města v Jeruzalémě

Účastníci semináře v ulicích Starého města v Jeruzalémě

Ve dnech 21. – 28. října 2012 se uskutečnil v izraelském Památníku Jad Vašem v Jeruzalémě seminář IV. stupně pro české pedagogy, který je pořádán jako nadstavbové setkání k seminářům I. stupně („Jak vyučovat o holocaustu“, Terezín), II. stupně („Holokaust ve vzdělávání“, Terezín) a III. stupně (Státní muzeum v Osvětimi/ Památník Ravensbrück). Jednalo se již o osmý ročník tohoto semináře, na jehož organizaci se podílí MŠMT ČR, památník Jad Vašem a Památník Terezín.

Velmi bohatý program semináře zahrnoval přednášky, workshopy a prezentace lektorů Památníku Jad Vašem a také celé řady odborníků – externistů z dalších institucí. V rámci programu se hovořilo o nejrůznějších tématech spojených s pronásledováním židovského obyvatelstva, účastníci se též setkali s ukrývaným německým židovským dítětem, hovořilo se o roli ghett v období holokaustu.

Při semináři v Památníku Jad Vašem

Při semináři v Památníku Jad Vašem

Část programu byla věnována didaktické činnosti, řešily se otázky, jak přistupovat k výuce o tomto tématu ve školách. Učitelé absolvovali také zajímavý workshop o využití literatury ve výuce a sami měli příležitost prezentovat vlastní pedagogickou práci před svými kolegy a zástupci Památníku Jad Vašem.

Seminář probíhal převážně v areálu Jad Vašem. Prostor byl také krátce věnován poznávání hostitelské země. Účastníci se prohlédli pamětihodnosti Starého města, absolvovali výlet s průvodcem na pevnost Masadu a k Mrtvému moři a návštívili večerní modlitbu v synagoze.

St

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.