Seminář pro pedagogy v Paříži

5.	Fabrice Teicher z pedagogického oddělení Memorial de la Shoah při přednášce

Fabrice Teicher z pedagogického oddělení Memorial de la Shoah při přednášce


Ve dnech 19. až 25. června 2010 se konal seminář pro české učitele připravený francouzským Mémorial de la Shoah v Paříži ve spolupráci s Památníkem Terezín. Do Paříže na něj odcestovalo dvacet českých učitelů, ovšem ne jen tak nahodile zvolených – všichni již totiž měli za sebou čtyřstupňový vzdělávací cyklus Památníku Terezín a prošli dalším výběrem na základě svých vlastních školních projektů.

Seminář se konal v prostorách Mémorial de la Shoah a hned v úvodu ho poctil svou návštěvou velvyslanec ČR ve Francii, Pavel Fischer. Samotný seminář pak trval bezmála čtyři dny a přestože se jej účastnili učitelé již opravdu v tématu velmi vzdělaní, shodli se všichni v jeho závěru, že byl pro ně přínosem po odborné i pedagogické stránce. Velmi atraktivními tématy pro ně bezpochyby byly např. jiné genocidy 20. století (arménská a rwandská), dále přednášky týkající se francouzské historie 2. světové války a holokaustu, nebo třeba právního aspektu genocid, velmi emotivní a krásné bylo ovšem také setkání s pamětníkem holokaustu. V kostce řečeno, seminář to byl velmi, velmi dobrý a když připočtete příkladné pohostinství našich hostitelů (k obědu či večeři místní speciality pokaždé v jiné restauraci), večerní výlety k Eiffelovce či na Champs-Élysées, určitě věříte, že budeme na francouzské dobrodružství ještě dlouho vzpomínat…

Kl

Na prohlídce Memorial de la Shoah u “Zdi jmen”

Na prohlídce Memorial de la Shoah u “Zdi jmen”

skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.