Seminář pro polské pedagogy v Památníku Terezín

Seminář pro polské pedagogy, květen 2015, foto: JolantaWójcik, ABSM

Seminář pro polské pedagogy, květen 2015, foto: JolantaWójcik, ABSM

Koncem května 2015 zavítalo do Památníku Terezín na 30 polských pedagogů, kteří se zúčastnili již třetího ročníku semináře pro polské učitele, které Památník pořádá ve spolupráci se Státním muzeem Auschwitz-Birkenau a IPN (Instytut Pamięci Narodowej).

Program třídenního semináře byl zahájen přednáškou Tomáše Fedoroviče, který se věnoval postavení terezínského ghetta v nacistických plánech na vyhlazování židovského obyvatelstva. Nabídl účastníkům pohled na tuto problematiku prostřednictvím dokumentů, které se k danému období zachovaly, a to jak z doby před vznikem ghetta, tak z doby jeho existence. Následující komplexní prezentace Jana Roubínka zavedla posluchače do poválečné doby, do období, kdy se společnost vyrovnávala s pronásledováním židovského obyvatelstva v době 2. světové války. Uceleným způsobem byly vytčeny jednotlivé vývojové etapy, kterými většina zemí ve spojení s tímto problémem prošla.

Následující den byl vyplněn prohlídkami bývalého ghetta a policejní věznice v Malé pevnosti. Vrcholem programu bylo setkání s paní Dagmar Lieblovou, pamětnicí a bývalou vězenkyní terezínského ghetta a vyhlazovacího tábora v Auschwitz-Birkenau. Závěrem semináře byli účastníci informováni o vzdělávací činnosti Památníku Terezín a doc. Vojtěch Blodig je seznámil s Terezínem jakožto místem paměti, se samotným vývojem terezínského Památníku.

Se

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.