Seminář pro učitele v Památníku Ravensbrück 6. – 9. 10. 2016

Bývalé ubytovny dozorkyň SS v Památníku Ravensbrück, říjen 2016, foto: Martin Hemelík.

Bývalé ubytovny dozorkyň SS v Památníku Ravensbrück, říjen 2016, foto: Martin Hemelík.

Již deset let trvá spolupráce Památníku Terezín s Památníkem Ravensbrück na realizaci semináře III. stupně, který každý druhý rok probíhá v bývalém koncentračním táboře Ravensbrück. Součástí tohoto čtyřdenního semináře, který se koná pod záštitou MŠMT, je také návštěva Domu konference ve Wannsee.

Účastníci zde zhlédli výstavu, věnovanou tématu holocaustu, podívali se do prostor, kde se konference v lednu roku 1942 odehrávala a zapojili se do práce v rámci workshopu na téma plánování a organizace genocidy. Na závěr proběhla diskuse o pedagogických aspektech výuky o holokaustu.

Účastníci semináře v Domě konference ve Wannsee, říjen 2016, foto: Martin Hemelík.

Účastníci semináře v Domě konference ve Wannsee, říjen 2016, foto: Martin Hemelík.

Druhý den semináře pak strávili účastníci v bývalém koncentračním táboře Ravensbrück, kde se v dopolední části seznámili s aktivitami místního vzdělávacího oddělení. Zajímavým bodem programu byla také návštěva depozitáře, během níž byly připraveny k nahlédnutí archivní materiály. Odpoledne pak učitelé absolvovali fotografický workshop a navazující komentovanou prohlídku expozice. Prostor byl věnován i seznámení se s realizovanými či plánovanými projekty účastníků a diskuzi o nich. V průběhu semináře získali pedagogové mnoho nových informací a poznatků, které, dle jejich slov, určitě využijí při přípravě zajímavých hodin či projektů.

Pa

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.