Seminář pro učitele v Památníku Ravensbrück

Workshop v Domě konference ve Wannsee, říjen 2014, foto: J. Špringl

Workshop v Domě konference ve Wannsee, říjen 2014, foto: J. Špringl

Počátkem října 2014 se již popáté uskutečnil v Památníku Ravensbrück seminář III. stupně pro české pedagogy, který Památník Terezín pořádá ve spolupráci s Ministerstvem školství ČR a německými partnery.

Součástí semináře byla návštěva Domu konference ve Wannsee v Berlíně, čemuž byl věnován první den semináře. Účastníci měli možnost nejen zhlédnout tamní výstavu za doprovodu a komentáře odborníků na dané téma, ale také nahlédnout do místnosti, kde se samotné jednání konference v lednu 1942 odehrávalo. V další části programu se učitelé zúčastnili workshopu Pachatelé holokaustu, během něhož pracovali s historickými prameny. Na závěr tohoto setkání učitelé společně s lektory diskutovali o pedagogických aspektech výuky o holokaustu.

Program druhého dne semináře byl věnován bývalému koncentračnímu táboru Ravensbrück. V rámci dopoledního bloku mohli učitelé nahlédnout do depozitáře, kde jim byla představena činnost archivu, a zároveň jim zde byly k nahlédnutí předloženy některé dobové dokumenty. Poté se všichni zapojili do fotografického workshopu, po němž následovala prohlídka rozsáhlých expozic, doplněná o odborný výklad pracovníků Památníku Ravensbrück.

Někteří z účastníků na závěr semináře představili zajímavé prezentace svých školních projektů, které se jistě pro mnohé staly inspirací a impulzem pro další práci se studenty. Nabitý program obohatil pedagogy nejen o nové poznatky a informace, ale zároveň rozšířil i jejich obzor ve způsobu a metodice vzdělávání o holokaustu.

Ha

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.