Seminář v Izraeli již popáté

Ve dnech od 19. do 30. října 2009 proběhl již pátý ročník pedagogického semináře v jeruzalémském památníku Jad Vašem. Absolvovalo jej tentokrát 21 českých učitelů, kteří si účast na semináři „vysloužili“ svými školními projekty.

V Jeruzalémě je čekal rozmanitý program rozdělený do několika tematických bloků. Odborné přednášky o různých aspektech holokaustu střídaly workshopy Mezinárodní školy pro studium holokaustu při Jad Vašem. Čeští učitelé tradičně velmi oceňovali důraz na pedagogiku, praktické metodické rady a návody, jak tuto tematiku představit různým věkovým skupinám. Dalším velkým pozitivem bylo množství odborných a pedagogických materiálů (učebnice, CD-ROMY, postery apod.), které si mohli učitelé sami vybrat z nabídky Jad Vašem.

Poznávací výjezdy do starého Jeruzaléma, po okolí Nazaretu a do Tel Avivu byly vhodným doplněním programu a daly semináři další rozměr – poznávání současného Izraele.

Seminář pedagogů v IzraeliSemináře jsou výsledkem spolupráce Památníku Terezín s Jad Vašem, dotovány jsou ovšem také z fondů MŠMT ČR a mezinárodní organizace The Task Force for International Cooperation on Holocaust Education, Remembrance, and Research.  Dohromady již absolvovalo tento seminář více než sto českých učitelů.

Kl


Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.