Semináře „Jak vyučovat o holokaustu“

Beseda s pamětnicemi – Helga Hošková – Weissová a Lisa Miková

Beseda s pamětnicemi – Helga Hošková – Weissová a Lisa Miková

Již 15. jarní sezónu se uskutečnily v pražském Židovském muzeu a v Památníku Terezín semináře pro pedagogy pod názvem „Jak vyučovat o holokaustu“. Zúčastnilo se jich více než 80 českých pedagogů. Třídenní program zahrnoval přednášky o judaismu a židovském osídlení Čech a Moravy, antisemitismu, psychologických aspektech genocidy, historii židovského ghetta v Terezíně a genocidě romského obyvatelstva.

Práce při workshopu Muzea romské kultury v Brně, seminář „Jak vyučovat o holokaustu“, jaro 2014

Práce při workshopu Muzea romské kultury v Brně, seminář „Jak vyučovat o holokaustu“, jaro 2014

Terezínské workshopy nabídly jedné skupině účastníků bližší seznámení se s osobami, které prošly ghettem, jiní  pracovali v rámci arteterapeutického workshopu s námětem biblického příběhu o královně Ester a poslední skupina absolvovala workshop Muzea romské kultury v Brně. Prostřednictvím workshopů se tak měli učitelé možnost seznámit s některým z aktivit, jež instituce nabízejí dětem při vzdělávacích seminářích.

Se

skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.