Semináře pro české pedagogy „Jak vyučovat o holokaustu“, jaro 2016

Památník Terezín vypisuje pro jaro 2016 dva termíny prvního stupně seminářů věnovaných výuce o holokaustu, pořádných již od roku 2000 pod záštitou Ministerstva školství ČR v Židovském muzeu v Praze a právě v Památníku Terezín.

Tato školení, která jsou určena nejen vyučujícím historie a dalších společenskovědních předmětů, ale i učitelům jiných oborů, učitelům 1. stupně apod., jsou prvním stupínkem ve vícestupňovém vzdělávacím systému. Účastníci seminářů mají možnost se nejen podrobněji seznámit s historií pronásledování Židů, Romů a dalších skupin obyvatelstva v době 2. světové války, ale též se v následných stupních setkat se zástupci zahraničních organizací, které se také věnují této problematice, seznámit se s metodami výuky tomuto tématu užívanými v různých evropských a zámořských zemích, v dalších letech mohou navštívit a blíže poznat Státní muzeum Auschwitz-Birkenau či Památník Ravensbrück a závěrem pak absolvovat vícedenní seminář v Yad Vashem v Izraeli.

Semináře, jimiž již prošlo více než 2000 českých pedaogogů, získaly za dobu svého trvání velmi dobré jméno, a to jak díky obsahové náplni, tak i organizačnímu zajištění. Na jaře 2016 se mohou zájemci přihlásit na seminář v těchto termínech: 19. – 21. 2. 2016 a 4. – 6. 3. 2016. Kontakty s přihláškou najdete na webu Památníku Terezín v části vzdělávání, stejně tak jako programy z minulých let, do kterých můžete nahlédnout (odkaz ZDE).

Se

skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.