„Somewhere There is Still a Sun“ (Někde tam je ještě slunce)

Kniha „Somewhere There is Still a Sun“. Zdroj: https://www.amazon.com/Somewhere-There-Still-Sun-Holocaust/dp/1442484861, 30.6. 2016, 13:23.

Kniha „Somewhere There is Still a Sun“. Zdroj: https://www.amazon.com/Somewhere-There-Still-Sun-Holocaust/dp/1442484861, 30.6. 2016, 13:23.

V loňském roce byla ve Spojených státech amerických vydána kniha s názvem Somewhere There is Still a Sun (Někde tam je ještě slunce) s podtitulem A memoir of the holocaust (Pojednání o holokaustu). Autor zmiňované publikace Michael Gruenbaum (*1930), jenž se narodil a vyrůstal v Praze, byl v roce 1942 společně s maminkou a sestrou deportován do ghetta Terezín. Ve své publikaci reflektuje každodenní záležitosti prožívané v terezínském ghettu. Vzpomíná zvláště na přátelství s přibližně starými chlapci na dětském domově, zvaném Nešarim, či na odvrácenou tvář terezínského ghetta, plnou strádání a nemocí.
Kniha, jež je určena převážně dětskému publiku, obsahuje kromě osobitého příběhu i řadu dokumentů a fotografií. Od doby svého vydání se jí již podařilo získat řadu ocenění a příznivců, kteří ji velice kladně hodnotí.
Zajisté bude snahou nakladatele tuto knihu v budoucnu přeložit i do českého jazyka, aby tak i česká veřejnost měla možnost se se vzpomínkami Michaela Gruenbauma blíže seznámit.

Ha

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.