Události

„Sofiina volba po česku“ v Památníku Terezín

Plakátek k výstavě Sofiina volba po česku, autor: Miroslav Veselý

Plakátek k výstavě Sofiina volba po česku, autor: Miroslav Veselý

V prvním čtvrtletí roku 2015 hostil Památník Terezín výstavu Judity Matyášové „Sofiina volba po česku“. Výstava mapuje osudy 80 židovských dětí, které navštěvovaly v roce 1939 přípravné kurzy na život v Palestině, nakonec vycestovaly do Dánska a tím se osvobodily od pro židovské obyvatelstvo stále tíživější situace v Protektorátu Čechy a Morava. Toto „osvobození“ však bylo vykoupeno odloučením od rodin; při odjezdu do Dánska 14-16ti letí chlapci a dívky viděli své rodiče naposledy, neboť  ti byli později většinou deportováni do ghetta v Terezíně a následně zahynuli na Východě.

Juditě Matyášové se po 70 letech od těchto událostí podařilo rozkrýt zapomenutý válečný příběh a poskládat jej dohromady, napsala o tom knihu a vytvořila výstavu. Jednotlivé panely zachycují osudy mládeže, život v dánských pěstounských rodinách, dramatický útěk do Švédska v roce 1943 a poté i poválečný život, který tyto mladé lidi zanesl do různých koutů světa.

Vzdělávací oddělení Památníku Terezín využilo informační potenciál výstavy a vytvořilo workshop, který byl nabídnut v únoru a v březnu několika školním skupinám v rámci jejich vzdělávacích seminářů v Památníku Terezín. Prostřednictvím pracovních listů a dalších dílčích úkolů se mládež seznámila s příběhem jejich vrstevníků z doby před 70 lety. Události byly za pomoci lektorů zasazeny do širších souvislostí spojených s možnostmi a těžkostmi emigrace židovského obyvatelstva v době jeho pronásledování. „Osobní karty“ několika hrdinů našeho příběhu pak nastolily témata k zamyšlení, a to nad otázkami, které byly aktuální v době  nacistické okupace a jsou i dnes:  Kde je moje ´doma´?, Co je pro nás ´domov´?, Kdo je ´vlastenec´?, Jak složité je rozhodnout se odejít do emigrace?, Jaká jsou pozitiva a negativa takového odchodu do ciziny? Jaké je postavení imigranta? Do jaké míry by se měl přizpůsobit nové zemi?  apod. Součástí workshopu bylo i následné setkání školní skupiny přímo s autorkou výstavy Juditou Matyášovou, která svým poutavým vyprávěním přiblížila to, jakým způsobem příběh vypátrala a jak při hledání „stop“ po jednotlivých dětech postupovala.

V současné době pracuje vzdělávací oddělení na vývoji workshopu, jenž bude vycházet právě z tématu výstavy a který bude pravidelně nabízen školním skupinám od podzimu 2015 v rámci jejich vzdělávacích pobytů v Terezíně.

Se

“S jasným cílem a plnou silou”

Kniha „S jasným cílem a plnou silou“

Kniha „S jasným cílem a plnou silou“

Nová publikace Památníku Terezín, autorů Petra Kaňáka, Dalibora Krčmáře a Jana Vajskebra, zavádí čtenáře do období obsazení pohraničí v říjnu 1938 a posléze i zbytku Československa v březnu 1939. S jasným cílem a plnou silou přichází na naše území potlačovací aparát vybudovaný Heinrichem Himmlerem. Jedná se o bezpečnostní policii (Sipo), bezpečnostní službu (SD), pořádkovou policii (Orpo) a též jednotky SS. Ti všichni doprovázejí Wehrmacht při okupačních manévrech. Jejich cíl je jasný: okamžitě zlikvidovat skutečnou i potencionální politickou opozici, položit základy rasové perzekuci atd. Velitelé těchto složek získávali v českých zemích zkušenosti, kterých později využívali např. při represáliích na území Polska a Sovětského svazu.

O spolupráci Vzdělávacího oddělení Památníku Terezín s Terezínskou iniciativou

Terezínská iniciativa (TI) je sdružení bývalých vězňů terezínského a lodžského ghetta z českých zemí a jejich přímých potomků. Jejím cílem je důstojným způsobem uchovávat památku těch, kteří zahynuli během holokaustu. Členové iniciativy se často setkávají při besedách s mladou generací, kterou prostřednictvím svých vzpomínek a vyprávění seznamují s touto pochmurnou částí historie. Dalším důležitým posláním sdružení je pomoc těm, kteří přežili, a nyní jsou již ve věku, kdy sami potřebují pomoci.

Beseda s pamětnicemi ve studovně Muzea ghetta: Eva Merová a Kateřina Olivová, r. 1997

Jedním z prvních úkolů Vzdělávacího oddělení Památníku Terezín (PT) po jeho vzniku na počátku 90. let bylo navázání spolupráce právě s Terezínskou iniciativou. Při tvorbě programové nabídky pro školy jsme si byli plně vědomi toho, co může mladé generaci přinést setkání s osobami, které zažily historické události, jejichž připomínání je náplní našich seminářů. Proto byly velice záhy začleňovány do programu pobytových skupin z Čech i ze zahraniční též besedy s pamětníkem. Všichni z přeživších, kteří do Terezína za tímto účelem přijížděli a dodnes přijíždějí, při besedách s mládeží doslova excelují. Svá vyprávění často doplňují i jedinečnými předměty osobního charakteru, které se jim v rodinách zachovaly. A co víc, dokáží k tomu přítomným posluchačům odpovídat dle vlastních zkušeností na dotazy o vině, nenávisti a možnosti odpuštění.

Čítanka „Cesta – cíl neznámý“

Čítanka „Cesta – cíl neznámý“

Spolupráce se postupně rozvíjela i dalšími směry. V roce 1996 jsme realizovali společný projekt směřující k využití nové čítanky o holokaustu „Cesta – cíl neznámý“ ve školách. Na základě příznivé odezvy mezi pedagogy zajistila Terezínská iniciativa ze svých prostředků dodání publikace do Památníku; zde jsme knihu pak řadu let poskytovali školám při vzdělávacích seminářích. Nezůstalo jen u této čítanky, hojná je zejména memoárová literatura, kterou vydávají členové iniciativy. I tu dostávají školní skupiny a pedagogové za aktivní přístup v terezínských programech.

V roce 1997, kdy Památník zprovoznil Středisko setkávání v bývalých Magdeburských kasárnách a dalo se počítat se zvýšením zájmu o vzdělávací pobyty,  přišla ze Sněmu Terezínské iniciativy nabídka k proplácení jízdného do Terezína na seminář pro české školní skupiny. Podmínky pro udělení příspěvku na dopravu (v prvních letech i na ubytování) byly během let mnohokrát upravovány, ale co je důležité, trvají dodnes. Ve výroční zprávě PT z roku 2000 můžeme číst: „Významnou pomoc při zajišťování programů pro českou mládež poskytovala Terezínská iniciativa, jak účastí svých členů na besedách se studenty a žáky, tak poskytováním finančních příspěvků na cestovní náklady, které jsou pro naše školy doposud bohužel značným problémem.“

Beseda pamětnic s učiteli při semináři Jak vyučovat holokaustu, jaro 2010, vlevo Michaela Vidláková a vpravo Líza Miková

Beseda pamětnic s učiteli při semináři Jak vyučovat holokaustu, jaro 2010, vlevo Michaela Vidláková a vpravo Líza Miková

A že se vzdělávací programy v Terezíně staly ve školách žádanou samozřejmostí, ukazují statistiky: v roce 2013 absolvovalo jednodenní program 107 skupin, vícedenní 36 skupin, dohromady více než 5000 českých školáků. Nelze opomenout ani zahraniční skupiny, které absolvují programy vzdělávacího oddělení a jichž bývá ročně kolem 50 – 60. I v jejich programu mají naši pamětníci důležité místo – ať se s nimi setkávají na půdě Památníku Terezín či v Praze v Židovském muzeu.

Od roku 2000 probíhají v Památníku Terezín (ve spolupráci s dalšími organizacemi a garantované MŠMT ČR) semináře pro české pedagogy pod názvem „Jak vyučovat o holokaustu“. Pevnou a jednou z nejvýše hodnocených součástí programu je i při nich beseda učitelů s pamětníky.

To, jak při vzdělávacím pobytu vnímají studenti i pedagogové setkání s pamětníkem, ukazují tyto citáty, vybrané z jejich dojmů:

Gy Na Pražačce, Praha: „Bylo zajímavé vzpomínání pamětníka i jeho současný pohled na to celé… 

nikdy předtím jsem podobnou výpověď neslyšela. Neuvěřitelně zajímavé.“

OA Český Těšín: „Husí kůži naháněl životní příběh pamětnice.“

Představení Brundibára v Terezíně po 60 letech – 23. Září 2003, vzpomíná Tommy Karas

Představení Brundibára v Terezíně po 60 letech – 23. září 2003, vzpomíná Tommy Karas

SOŠ Plzeň: „Nejvíc se mi určitě líbila odvážnost naší paní pamětnice. Bylo zajímavé slyšet vše od ní. A moc ji obdivuji.“

Gy Arabská, Praha: „Hodně zajímavá beseda s pamětníkem. Jsem ráda, že stále někdo v této práci pokračuje.“

Církevní Gy, Plzeň: „Zajímavá byla beseda, málokdy se člověku poštěstí mluvit s pamětníkem historických událostí.“

Seminář pedagogů, 2007: „ Nezapomenutelné, mnohokrát děkuji.“ – „Besedu s pamětníkem bych velmi doporučoval do škol.“ – „Vyprávění pamětnic – emocionálně nejsilnější zážitek.“ 

Jako další kapitolu naší spolupráce s Terezínskou iniciativou nelze opomenout spoluúčast při financování odměn v literárních a výtvarných soutěžích, pořádaných Památníkem již dvacet let. Od roku 1997 jsou v rámci těchto soutěží udělovány také zvláštní Ceny Erika Poláka, které náleží pracím zvlášť výstižně zachycujícím situaci kolem osudu osob v ghettu a KT. (E. Polák byl přeživším terezínského ghetta a též zakládajícím členem TI; do své smrti v roce 1996 pracoval v jejím vedení.)

Gratulace přátel Helze Weissové-Hoškové k narozeninám, r. 2004, na snímku zleva: Helga Weissová-Hošková, Ludmila Chládková (bývalá vedoucí vzdělávacího oddělení PT), Doris Grozdanovičová

Gratulace přátel Helze Weissové-Hoškové k narozeninám, r. 2004, na snímku zleva: Helga Weissová-Hošková, Ludmila Chládková (bývalá vedoucí vzdělávacího oddělení PT), Doris Grozdanovičová

I další naše zkušenosti ze spolupráce a přátelství se členy TI přinášejí hezké vzpomínky. Připomeňme například velmi vydařené představení opery Brundibár v roce 2003 u příležitosti 60. výročí prvního uvedení této opery v ghettu Terezín. Tehdy sem přijeli snad všichni dosud ve světě žijící terezínští zpěváčci z této opery. Nutno dodat, že pokud se Brundibár kdykoliv hraje v Terezíně, vždy se představení zúčastní někteří pamětníci. A zpravidla nezůstane jen u té účasti. Vypráví se, vzpomíná, děkuje…

Co říci závěrem tohoto bilancování? Díky trvající vitalitě, zodpovědnosti a vědomí o poslání všech přeživších období holokaustu naše spolupráce s Terezínskou iniciativou trvá již dvě desítky let. Děkujeme za ni a přejeme si, aby tomu tak bylo ještě hodně dlouho.

Chl

Odešla Hana Greenfieldová (3. 11. 1926 – 27. 1. 2014)

Hana Greenfield

Hana Greenfield

27. ledna 2014, kdy si svět připomínal Den památky obětí holokaustu, dorazila v podvečer do Památníku Terezín smutná zpráva – zemřela Hana Greenfieldová. Rodačka z Kolína, vězenkyně terezínského ghetta, Auschwitz-Birkenau a Bergen-Belsenu, od roku 1952 žijící v Izraeli.

Po válce, která ji připravila o maminku, tatínka a vůbec o domov, měla potřebu o svých prožitcích hovořit. Jejími příbuznými žijícími v Londýně jí však bylo doporučeno, aby o nich nemluvila, aby zapomněla. Zpočátku se snažila s tímto „přáním“ vypořádat, i když to bylo velice těžké.

Svobodu pro své myšlenky nalezla až po přestěhování do Izraele o mnoho let později. Zlomem byl pro ni, stejně jako i pro další přeživší, proces s Adolfem Eichmannem, ke kterému byli bývalí vězni předvoláni jako svědci. Tehdy Hana zjistila, že se svým smutkem a vzpomínkami není sama, že je mnoho takových, jako ona, a že se za to, co prožila, nemusí stydět.

Přeživší holokaustu začali být zváni do škol, zajímaly se o ně vzdělávací instituce. Pro Hanu byly pomyslným startovním polem školy, které navštěvovaly její děti. Měla obavu, že hovořit před širším publikem o svých prožitcích nezvládne. Na každé vystoupení se tedy pečlivě připravovala. Otázky kladené posluchači ji vedly k důkladnější přípravě a studiu holokaustu. Postupem času dokonce vypracovala a ve spolupráci s izraelským památníkem Yad Vashem vedla vzdělávací program, jehož cílem bylo naučit bývalé vězně koncentračních táborů, jak hovořit o svých zkušenostech.

Po „Sametové revoluci“ v roce 1989 začíná Hana pravidelně navštěvovat svou rodnou zemi, zahajuje spolupráci se Vzdělávacím oddělením Památníku Terezín a inspiruje zahájení organizace literární a výtvarné soutěže pro mládež, které jsou pořádány dodnes. Tyto soutěže a umělecká dílka mladé generace však nebudou jediným dědictvím, které po sobě Hana Greenfieldová zanechala.

Se

Vykonavatelé zločinů. Represivní aparát SS v Terezíně a Litoměřicích, 1940 – 1945

Výstava „Vykonavatelé zločinů“ přibližuje na 37 poutavých panelech členy SS, kteří se v letech 1940-1945 podíleli na brutálním zacházení se židovskými i nežidovskými vězni a na jejich vraždění. Výstava je rozdělena na několik oddílů.  Tři hlavní části jsou věnovány jednotlivým perzekučním zařízením, z nichž dvě vznikla v terezínské pevnosti (ghetto pro osoby židovského původu ve městě Terezín, Policejní věznice Terezín v Malé pevnosti) a třetí v nedalekých Litoměřicích (pobočný tábor koncentračního tábora Flossenbürg).  Součástí výstavy je také část věnovaná poválečnému stíhání pachatelů těchto zločinů.

Výstava je výsledkem dlouhodobého výzkumu historického oddělení Památníku Terezín a svými informacemi vhodně doplňuje stálé expozice Památníku Terezín. Autoři se snažili využít při její tvorbě dosud nepublikované či málo známé fotografie a dokumenty.

Přesné umístění výstavy v rámci Památníku Terezín sledujte na webových stránkách Památníku Terezín nebo na Facebooku.

Se

 

 

 

Události v Památníku Terezín

Terezínská tryzna 2013 a připomínka poslední popravy v Malé pevnosti Terezín

Prezident ČR Miloš Zeman a ředitel Památníku Terezín Jan Munk, Terezínská tryzna 2013

Prezident ČR Miloš Zeman a ředitel Památníku Terezín Jan Munk, Terezínská tryzna 2013

V neděli 19. května 2013 proběhly v Památníku Terezín dvě pietní vzpomínky. Nejprve byla na místě bývalého popraviště v Malé pevnosti připomenuta památka více než 50 obětí poslední popravy, která se v Policejní věznici Terezín konala jen krátce před osvobozením, 2. května 1945.

Pietní akt, popraviště v Malé pevnosti v Terezíně, 19. 5. 2013, foto: Radim Nytl, PT

Pietní akt, popraviště v Malé pevnosti v Terezíně, 19. 5. 2013, foto: Radim Nytl, PT

V 10 hodin byla kladením věnců na Národním hřbitově před Malou pevností v Terezíně zahájena tradiční vzpomínková akce k uctění obětí nacistické perzekuce – Terezínská tryzna. Akci organizoval Ústřední výbor Českého svazu bojovníků za svobodu spolu s Památníkem Terezín a spolupořadateli: Ústeckým krajem, Městem Terezín, Federací Židovských obcí v ČR a Terezínskou iniciativou.

Po nástupu čestné stráže a hudby byla tryzna zahájena kladením věnců a kytic. Zúčastněné přivítal na Národním hřbitově ředitel Památníku Terezín Jan Munk a smuteční akci zahájil předseda Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička. Hlavní projev přednesl prezident České republiky Miloš Zeman. Následovaly křesťanská a židovská modlitba a program tryzny byl zakončen sborem Lacrimosa a Agnus DeiRequiem G. Verdiho v podání Děčínského pěveckého sboru.

Dle tiskové zprávy PT

Povodně – červen 2013

Když začala povodňová vlna nabírat koncem května 2013 v jižních a středních Čechách na síle, bylo stále více jisté, že se voda dostane po letech opět i do Terezína a tudíž i do terezínského Památníku. V pondělí 3. června proběhla v Památníku Terezín evakuace níže položených expozic, depozitářů, archivu a kanceláří. Kde to bylo možné, byly umístěny protipovodňové zábrany. Památník se stejně jako celý Terezín uzavřel a už bylo možno jen čekat, co bude dál. Voda pomalu postupovala. Postupně byl průsakovou vodou zatopen IV. dvůr v Malé pevnosti, popraviště, tzv. podzemní chodba. Voda se objevila i ve sklepě v tzv. Panském domě. Zcela zatopený byl Židovský hřbitov s krematoriem, Kolumbárium a Ústřední márnice.

Díky protipovodňovým bariérám kolem Terezína se voda do samotného města nedostala. V suchu tak zůstalo Muzeum ghetta, Magdeburská kasárna, bývalá modlitebna v Dlouhé ulici a také replika mansardy. Ačkoliv již od 6. června voda nestoupala, muselo se čekat, až se řeky zklidní a vrátí do svých koryt. Terezín zůstával stále odříznut od okolního světa. Po týdnu se začala situace zlepšovat a již v pondělí 10. 6. bylo možné vracet vystěhované sbírkové předměty zpět do na svá místa v expozicích, dokumenty a sbírky do depozitářů. 12. června 2013 jsme v branách Památníku opět uvítali návštěvníky.

[nggallery id=12]

Provoz je však díky rozsáhlým škodám na některých místech Památníku omezený. Postupně jsou zpřístupňovány jednotlivé – nejvíce postižené objekty, např. krematorium na Židovském hřbitově, jež bylo povodní zasaženo nejvíce a voda zde dosáhla výšky bezmála 3 metrů. Podobně zatopen byl též objekt bývalé Ústřední márnice ghetta. Informace o stavu výše zmíněných míst jsou zveřejňovány na facebooku a na webu Památníku Terezín.

Se

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku