Terezin remembrance ceremony 2011 and the anniversary of last execution in the Small Fortress

The third Sunday in May in Terezin traditionally belonged to the remembrance ceremony – a memorial event to commemorate the victims of the Terezin Nazi repressive facilities – the police Gestapo prison in the Small Fortress and the Terezin Jewish ghetto.

Dozens of delegations from the Czech Republic and abroad laid wreaths under different memorials at the National Cemetery in front of the Terezin Small Fortress. Keynote speeches, stressing the need not to forget the past, but to learn from it, were delivered by President of the Czech Republic, Mr. Vaclav Klaus, and Director of the Terezin Memorial, Jan Munk.

After the speeches came the Christian and Jewish prayers. The ceremony ended with  Lacrymosa and Agnus Dei from Verdi’s Requiem performed by the Decin Choir.

The remembrance ceremony itself was preceded by a memorial act at the former execution place in the Small Fortress at the occasion of the sad anniversary of the last execution in the police prison, which took place on 2 May 1945 (more about this execution – see Newsletter 2 / 2010)

Se

[nggallery id=4]

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Newsletter Archive

Projects of Czech schools

Videotheke

Videotéka

Newsletter

Editorial board: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Contact Us: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Terezín Memorial on Facebook

Random Quote

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.