Terezínská tryzna 2014

18. května 2014 se na Národním hřbitově před Malou pevností v Terezíně konala tradiční Terezínská tryzna k uctění obětí nacistické perzekuce. Akci organizoval Ústřední výbor Českého svazu bojovníků za svobodu spolu s Památníkem Terezín a spolupořadateli: Ústeckým krajem, Městem Terezín, Federací Židovských obcí v ČR a Terezínskou iniciativou. Záštitu nad tryznou převzal ministr kultury ČR Daniel Herman.

Pietnímu aktu přihlížely ve vytrvalém dešti stovky lidí. Po kladení věnců a kytic zazněla hymna, křesťanská modlitba z úst probošta svatoštěpánské kapituly v Litoměřicích Jiřího Hladíka, židovskou modlitbu přednesl vrchní pražský a zemský rabín Karol Sidon, následoval projev předsedy vlády České republiky Bohuslava Sobotky. Program tryzny byl zakončen sborem z 3. dějství opery G. Verdiho Nabucco v podání Děčínského pěveckého sboru.

Samotné tryzně předcházel vzpomínkový akt na bývalém popravišti v Malé pevnosti k uctění obětí poslední popravy v Policejní věznici Terezín na počátku května 1945.

dle tiskové zprávy PT

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.