Události v Památníku Terezín

Terezínská tryzna 2013 a připomínka poslední popravy v Malé pevnosti Terezín

Prezident ČR Miloš Zeman a ředitel Památníku Terezín Jan Munk, Terezínská tryzna 2013

Prezident ČR Miloš Zeman a ředitel Památníku Terezín Jan Munk, Terezínská tryzna 2013

V neděli 19. května 2013 proběhly v Památníku Terezín dvě pietní vzpomínky. Nejprve byla na místě bývalého popraviště v Malé pevnosti připomenuta památka více než 50 obětí poslední popravy, která se v Policejní věznici Terezín konala jen krátce před osvobozením, 2. května 1945.

Pietní akt, popraviště v Malé pevnosti v Terezíně, 19. 5. 2013, foto: Radim Nytl, PT

Pietní akt, popraviště v Malé pevnosti v Terezíně, 19. 5. 2013, foto: Radim Nytl, PT

V 10 hodin byla kladením věnců na Národním hřbitově před Malou pevností v Terezíně zahájena tradiční vzpomínková akce k uctění obětí nacistické perzekuce – Terezínská tryzna. Akci organizoval Ústřední výbor Českého svazu bojovníků za svobodu spolu s Památníkem Terezín a spolupořadateli: Ústeckým krajem, Městem Terezín, Federací Židovských obcí v ČR a Terezínskou iniciativou.

Po nástupu čestné stráže a hudby byla tryzna zahájena kladením věnců a kytic. Zúčastněné přivítal na Národním hřbitově ředitel Památníku Terezín Jan Munk a smuteční akci zahájil předseda Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička. Hlavní projev přednesl prezident České republiky Miloš Zeman. Následovaly křesťanská a židovská modlitba a program tryzny byl zakončen sborem Lacrimosa a Agnus DeiRequiem G. Verdiho v podání Děčínského pěveckého sboru.

Dle tiskové zprávy PT

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.