Vězeňská prádelna (Wäscherei) – nová stálá expozice na Malé pevnosti

Budova bývalé prádelny v Malé pevnosti, foto: Jana Havlínová, Památník Terezín.

Budova bývalé prádelny v Malé pevnosti, foto: Jana Havlínová, Památník Terezín.

Expozice bývalé věznice Malé pevnosti doznala na podzim roku 2015 svého dalšího rozšíření, a to v podobě rekonstrukce vězeňské prádelny na III. dvoře.

Návštěvník má tak jedinečnou možnost seznámit se s jednou z mnoha pracovních náplní tzv. vnitřních komand, která zajišťovala běžný chod věznice v Malé pevnosti.

Tato nová, tzv. parní prádelna, v provozu od roku 1944, byla vybavena velkým kotlem, posuvnými vozíky, vysokokapacitní pračkou a výkonnou ždímačkou. Přesto výměna vězeňského prádla i nadále probíhala jednou až dvakrát měsíčně. Práce zde skýtala pro vězně určité výhody; měli dostatek teplé vody pro vlastní potřebu, střechu, jež je chránila před neduhy počasí, a relativní klid ze strany dozorců.

Expozice bývalé prádelny v Malé pevnosti, foto: Jana Havlínová, Památník Terezín.

Expozice bývalé prádelny v Malé pevnosti, foto: Jana Havlínová, Památník Terezín.

V blízkosti prádelny byla rovněž vybudována ženská umývárna, která společně se ženskými celami umožňovala vězeňkyním udržovat kontakt s muži pracujícími v prádelně.

Autentičnost a atmosféru tohoto prostředí již na první pohled umocňují vystavené sbírkové předměty a také úryvky ze vzpomínek bývalých vězňů na jejich každodenní práci a nasazení. Panely s dobovými dokumenty naopak prozrazují, že prádelna nesloužila jen k čištění vězeňského prádla, ale že si zde své věci nechávaly prát i rodiny dozorců.

Expozice, na níž se svým scénářem podílela pracovnice historického oddělení Památníku Terezín Miroslava Langhamerová, je návštěvníkům přístupna celoročně.

 Ha

skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.