Vykonavatelé zločinů. Represivní aparát SS v Terezíně a Litoměřicích, 1940 – 1945

Výstava „Vykonavatelé zločinů“ přibližuje na 37 poutavých panelech členy SS, kteří se v letech 1940-1945 podíleli na brutálním zacházení se židovskými i nežidovskými vězni a na jejich vraždění. Výstava je rozdělena na několik oddílů.  Tři hlavní části jsou věnovány jednotlivým perzekučním zařízením, z nichž dvě vznikla v terezínské pevnosti (ghetto pro osoby židovského původu ve městě Terezín, Policejní věznice Terezín v Malé pevnosti) a třetí v nedalekých Litoměřicích (pobočný tábor koncentračního tábora Flossenbürg).  Součástí výstavy je také část věnovaná poválečnému stíhání pachatelů těchto zločinů.

Výstava je výsledkem dlouhodobého výzkumu historického oddělení Památníku Terezín a svými informacemi vhodně doplňuje stálé expozice Památníku Terezín. Autoři se snažili využít při její tvorbě dosud nepublikované či málo známé fotografie a dokumenty.

Přesné umístění výstavy v rámci Památníku Terezín sledujte na webových stránkách Památníku Terezín nebo na Facebooku.

Se

 

 

 

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.