Perpetrators of Crimes. The SS repressive staffs in Terezin and Litomerice, 1940 – 1945

Perpetrators of Crimes. The SS repressive staffs in Terezin and Litomerice, 1940 – 1945

The exposition Perpetrators of Crimes presents by means of 37 gripping panels the SS members who participated in the brutal treatment of Jewish and non-Jewish inmates and their murders within 1940-1945. The exposition is divided into several sections. Three main parts are devoted to individual persecutory facilities, two of which were set in Terezin (ghetto for people of Jewish origin in the town of Terezin, Terezin Police Prison in the Small Fortress) and the third one in the nearby Litomerice town, which served as a sub-camp of the concentration camp Flossenburg. Part of the exposition is also devoted to post-war prosecution of the perpetrators of these crimes.

The exposition is the result of a long-term research of the history department of the Terezin Memorial, and the information suitably complements to the permanent exhibitions of the Memorial. The exposition creators tried to use unpublished or little-known photographs and documents.

The exact location of the exposition within the Memorial is to see on the Terezin Memorial website or on Facebook.

Se

skola_banner

Newsletter Archive

Projects of Czech schools

Videotheke

Videotéka

Newsletter

Editorial board: Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Contact Us: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Terezín Memorial on Facebook

Random Quote

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.