Výstava o Josefu Čapkovi

Josef Čapek: Studie žen, datace pravděpodobně 1941 – 1942, Buchenwald; PT 2798, Památník Terezín.

Josef Čapek: Studie žen, datace pravděpodobně 1941 – 1942, Buchenwald; PT 2798, Památník Terezín.

7. dubna letošního roku proběhla v předsálí kina Malé pevnosti slavnostní vernisáž výstavy s názvem Josef Čapek – malíř, básník, spisovatel.

Slavnostní zahájení proběhlo za přítomnosti ředitelky Památníku Karla Čapka Kristiny Váňové a herečky Zdeňky Procházkové, která při této příležitosti přednesla několik básní z vězeňské poezie Josefa Čapka.

Sám Čapek byl během války vězněn v koncentračních táborech Dachau, Buchenwald, Sachsenhausen a Bergen-Belsen, kde těsně před koncem války zemřel na následky tyfového onemocnění.

Josef Čapek: Španělsko 1936 (Corrida madrileña), 1936; PT 10603, Památník Terezín.

Josef Čapek: Španělsko 1936 (Corrida madrileña), 1936; PT 10603, Památník Terezín.

Během svého věznění načrtl řadu skic, z nichž se některé nacházejí i ve sbírkovém fondu Památníku Terezín. Pro své výtvarné nadání byl v koncentračních táborech často přidělován a využíván v malířských dílnách, kde se např. podílel na tvorbě rodokmenů mužů SS. Kromě toho ale také psal poezii a překládal anglické a španělské verše.

Tato putovní výstava byla po úspěšném uvedení v Památníku Terezín ukončena 31. května 2016.

Ha

Literární a výtvarná soutěž Památníku Terezín
skola_banner

Archiv Zpravodaje

Projekty českých škol

Videotéka

Videotéka

Zpravodaj

Ediční tým: Jana Havlínová, Naďa Seifertová, Ludmila Chládková, Jiří Kleker
Kontaktujte nás: newsletter@pamatnik-terezin.cz

Památník Terezín na Facebooku

Náhodný citát

Úterý 19. ledna 1943
Cesta byla mizerná. Vstávala jsem velice brzy, ale tak tak jsem byla hotová. Byla jsem tak navlečena, že jsem se nemohla pohnout. Tatínek, teta, Trude a Lea se vezli na saních v Kyjově na dráhu. Strýc Karel a Maří táhli saně a já tlačila. Byli jsme rádi, že jsme se dostali na dráhu, tolik napadlo sněhu. Sháněli jsme zavazadla, ale bylo poměrně málo šumu, myslela jsem, že budou všichni jako bez hlavy. Ve vlaku nebylo místa na sezení. Tatínek při nastupování spadl a zdvihla ho paní doktorová Schöntalová, která velice plakala (je árijka).
Když se vlak rozjížděl, začala všechna kyjovská mládež zpívat české národní písně, za brblání Němců. Jeden četník, který stál u vlaku, byl velice pohnutý a přešel kolem vlaku, každému známému přál šťastný návrat. Za jednu a tři čtvrtě hodiny byli jsme v Uh. Brodě. Nemohla jsem unést svůj baťoh. Dali jsme ho tedy na nákladní auto, tatínek, Trude a Lea jeli také.
… Vzala jsem si 2 chlebníky a a 2 tašky a šla jsem. Když jsem došla do reálky, kde jsme byli kasernovaný, myslela jsem, že upadnu. Paní Vepřekovská mě zavedla k tetě. Ležíme na jedné matraci…
— (Z deníku Helgy Pollakové, popisuje odjezd Židů z Kyjova ke shromaždišti v Uherském Brodě), Brenner-Wonschicková, Hannelore: Děvčata z pokoje 28, Přátelství, naděje a přežití v Terezíně, Barrister & Principal, Praha, 2006, ISBN: 80-87029-03-8.